Článek
Zatímco zde dole řešíme pozemské krize, na oběžné dráze tiká časovaná bomba. Seznamte se s Kesslerovým syndromem – scénářem, který nedá spát vědcům z NASA, astronomům ani vizionářům.
Vražedná rychlost obyčejného šroubku
Od počátku vesmírného věku jsme na oběžnou dráhu vyslali tisíce raket a satelitů. Jenže vesmír nemá popeláře. Dnes kolem Země krouží obrovské množství „mrtvého“ materiálu. Nejde jen o nefunkční družice a masivní vyhořelé stupně raket. Jsou to statisíce drobných úlomků, zmrzlá chladicí kapalina, ztracené nářadí astronautů, nebo pouhé mikroskopické šupinky barvy.
Problém je v rychlosti. Na nízké oběžné dráze se tento odpad pohybuje rychlostí přes 27 000 kilometrů v hodině. Při této rychlosti má i obyčejný zatoulaný šroubek nebo kousek hliníku kinetickou energii letícího dělostřeleckého granátu. Dokáže roztříštit moderní, miliardový satelit na tisíce dalších kousků. A právě zde začíná ta pravá noční můra.
Smrtící dominový efekt
V roce 1978 přišel astrofyzik Donald Kessler s děsivou teorií. Spočítal, že jakmile hustota smetí na oběžné dráze dosáhne určité kritické hranice, jediná srážka dvou větších objektů spustí nezastavitelnou řetězovou reakci.
Představte si to: Dva staré, vyřazené satelity do sebe čelně narazí. Zničí se a vytvoří mrak deseti tisíc nových úlomků. Tyto úlomky se rozletí do všech stran a smetou pět dalších funkčních satelitů. Z nich vznikne padesát tisíc úlomků, které zničí všechno ostatní. Během několika měsíců, nebo dokonce týdnů, by se oběžná dráha proměnila ve vír smrtících projektilů, který už nelze nijak kontrolovat.
Návrat do sedmdesátek
Pokud se Kesslerův syndrom skutečně naplno spustí, následky dole na Zemi pocítíme prakticky okamžitě. Dominový efekt zničí komunikační, navigační i meteorologické satelity.
Najednou přestanou fungovat GPS navigace v autech i letadlech. Zkolabují synchronizace bankovních systémů a světových burz, které jsou životně závislé na přesném satelitním čase. Předpověď počasí a včasné varování před hurikány se vrátí na úroveň hádání z křišťálové koule. Technologicky by nás to během pár dnů uvrhlo o půl století zpět do dob, kdy byl internet jen divokým sci-fi snem.
Neprostupná klec
To úplně nejhorší by ale přišlo vzápětí. Země by se obalila neprostupnou vrstvou smrtícího šrapnelu. Jakákoliv raketa s lidskou posádkou nebo novým satelitem by při pokusu o průlet touto zónou byla s obrovskou pravděpodobností okamžitě rozstřílena na padrť.
Lidstvo by se samo hermeticky uzavřelo do karantény. Plány na těžbu na asteroidech, stavbu lunárních základen nebo velkolepý let na Mars by musely být na desítky, ne-li stovky let odloženy, dokud by trosky pomalu samy neshořely v zemské atmosféře. Stali bychom se vězni na vlastní planetě, přičemž mříže našeho kosmického vězení by netvořila gravitace, ale zbytky naší vlastní technologické pýchy.
Zlaté pravidlo, co si z toho odnést? Až vám příště někdo řekne, že ekologie a úklid odpadků jsou jen pozemské problémy, ukažte mu prstem nahoru.
Ondřej
Pokud vás baví stát na hraně mezi racionálním skepticismem a mrazením v zádech, připojte se k našemu vyšetřování.
Volné verze případů najdete na Spotify.
Ti z vás, kteří se nebojí jít do absolutních detailů a chtějí přístup k plným, necenzurovaným složkám, tajným přílohám a exkluzivním bonusům, jsou vítáni v našem plném archivu na HeroHero.
