Článek
Žena mi pořád říká, ty něco napiš. A já si na to zase říkám. Je to jasný. Chce abych psal ty romány, kterými občas reaguji na řešené někomu, koho baví číst. Ale koho by bavilo to číst ? Vždyť dnes většina adresátů ani neodpoví na informativní zprávu, kde odpověď děkuji za informaci, byla ještě donedávna základní slušností. Ale třeba má pravdu. Ostatně tak jako už tolikrát. No vlastně skoro vždy má pravdu, protože je nohama na zemi, protože jeden z nás být prostě musí. Ale to sem přeci nemůžu ani napsat. Co kdyby mne překvapila a přečetla si to právě ona. No úvod už musel odradit dostatečně dost čitatelů, tak si tu prostě třeba jen pro sebe něco napíši. To se vám/si přiznám abych vás/se přesvědčil, že budu dost otevřený v tom mém pisálkovství. Normálně napíši zprávu, e-mail, odpověď, reakci na něco, odešlu a ne před odesláním, ale po odeslání si to znovu přečtu. Ze zájmu jak jsem to napsal. A občas si i řeknu napsals mu to pěkně Pepíku. Tedy proč bych zde vlastně nepsal, když si umím být i sám sobě čitatelem a občas i fanouškem. Rozumněno čtenářem a ne hodnotou nad zlomkovou čárou. No to bude průšvih když to takhle komplikuju. Abych to vůbec četl po sobě i já pak. Opět jak by řekla žena, zkrať to ! Tak ji zase jednou poslechnu a půjdu k podstatě, proč teď vlastně něco píši. A proč to váži na článek pana Edera ,Zapište si slova miliardáře… Protože pokud myšlenka pana Bransona, že je důležitější kým se staneš, než čeho dosáhneš funguje a v překladu toho článku do reality, důležitější je cesta než cíl, tak jdu tedy na cestu a píši. Třeba se stanu spisovatelem, bez ohledu na to, co tím dosáhnu. Tedy pokud vůbec něco. No že by mi bylo jedno čeho dosáhnu bych lhal,ale klidně to v té krásné hře se slovy můžeme pojmenovat čím se stanu. Čím se chci stát ? Rád bych se stal tím, kdo svým sdělením pomůže ke změně třeba jen jedné osobě. Kdo svou zkušeností a otevřeným zveřejněním té zkušenosti někoho posune. To by mi úplně stačilo. Sobecky to klidně mohu být já sám, komu to pomůže. Nejsem si tím jistý, zda-li vůbec tohoto dosáhnu, protože vlastně záleží primárně na schopnostech editora, nechá-li to přečíst někoho jiného než mě. Ale minimálně, až mi zase žena bude říkat, ty něco napiš, mohu jí s čistým svědomím odpovědět. Vždyť by to nikdo nečetl. Každý normální editor by to neposlal za bránu redakce. Tak teda hurá do testu, který mi odpoví na otázku, jestli jsem právě u skvělé večeře v nemocnici přečetl recept číslo 1547 jak změnit život, nebo má-li pan Eder s partnerem Bransonem užitečný a hlavně fungující nástroj pro změnu. Nebudu tedy sepisovat cíle, ale půjdu po cestě k jejich splnění, kterou si budu navíc užívat. Protože pokud do toho cíle nedojdu, například proto, že aktuálně ležím v nemocnici, mohu mít radost, že jsem šel po dobré cestě. A to není málo. Protože radost prožitá, je lepší než radost nedožitá… No nezní to logicky ? A napsal už tohle vůbec někdo ? Nestál by tento slogan už za otištění pane nebo paní nebo ono editore ? Rovnou Vám ho šoupu do titulku, protože ten prý prodává. Pojďte do toho někdo se mnou a zkusme změnu hned. Já to udělal. Například právě teď napsáním svého prvního článku. A jestli to je cesta špatná, pořád mám sílu na další a další cesty. Pořád tu jsem, žiji, chci žít. Protože bez sebe sama v základu, není možná cesta žádná. Jak to říkají třeba alkoholikům. Pokud nebudeš chtít přestat pít ty sám, nikdo jiný to za tebe nedokáže…
Děkuji za pozornost. A to minimálně sám sobě Pepíku. Ano, takhle se mám rád, že sám sobě píši článek… A nestydím se za to. Protože mít se rád je základem všeho. No jde snad dosáhnout změny s někým koho nemáte rádi ? Tak pokud to někdo čtěte - mějte se rádi !!! A pak nepřijde to obligátní mějte se dobře, ale budete se mít dobře…
