Článek
Patří ke mě jako čištění zubů nebo odličování pleti, nebo třeba používání deodorantu. To jistě pochopíte, že musím dělat každý den. Bez toho bych se zkrátka neobešla.
Ačkoliv jsem vždy všude ráda chodila pěšky, zjišťuju, že takový luxus si už s pořízením třetího potomka zkrátka nemůžu dovolit.
Je potřeba, aby u nás byl kromě chůvy, kojné, uklízečky a kuchařky i člověk, který bude schopný a ochotný řídit auto dennodenně. Po tom, co můj muž pozbyl řidičského oprávnění na delší dobu, tato milá povinnost padla na hrb mně.
Musela jsem se ze dne na den zocelit a vystavit ostatní řidiče riziku, že mě potkají na silnici.
Představte si jak přijíždíte do již přeplněného obchodního centra na parkoviště s celou svou rodinkou a perete se s malou korpulentní blondýnou o poslední volné místo k zaparkovaní.
Jako byste už neměli dost starostí sami se sebou, co vše nakoupit a zařídit během vašeho nákupu. Ještě se vám do cesty vetřu já - malá řidičská pohroma.
Řidičák jsem si udělala až těsně před třicítkou v devátém měsíci těhotenství.
Když bych to měla zhodnotit reálným okem, nejsem si jistá, jestli jsem opravdu byla tak řidičsky nadaná nebo se mě panu komisaři zželelo.
Doteď neumím pořádně parkovat a když mám vyjet z uličky aut již zaparkovaných, můj muž to glosuje slovy, že líp by snad vyjel i tank.
Tak nevím. Co se svět světem točí, silnější pohlaví vždy tomu slabšímu ukazovalo v řízení zač je toho loket, ale to ne.
My si ještě půl roku budeme muset počkat, až pán tvorstva ty svoje „papíry“ dostane zpátky.
