Článek
Jednotná zemědělská družstva patří k tématům, která dokážou rozdělit i jednu rodinu. Jedni si pamatují pravidelnou výplatu, volné víkendy, nové kravíny a první dovolenou u moře, zatímco druzí vzpomínají na dědy, kteří přišli o grunt, skončili ve vězení nebo museli odejít z rodné vsi. Obě vzpomínky jsou skutečné, a proto stojí za to podívat se, co o družstvech říkají historické údaje.
Dobrovolnost, která vydržela jen na papíře
Národní shromáždění schválilo zákon o jednotných zemědělských družstvech 23. února 1949 a jeho první paragraf sliboval, že družstva budou vznikat na základě dobrovolnosti. Tento princip však podle historiků velmi rychle vymizel a nahradil ho útlak. V roce 1949 existovalo méně než třicet družstev, která obhospodařovala zhruba sedm tisíc hektarů, a vstupovali do nich hlavně bezzemci a drobní rolníci.
Většina hospodářů se do družstev nehrnula, a stát je proto tlačil vysokými povinnými dodávkami obilí, masa a dalších produktů. Kdo dodávky nesplnil, riskoval pokuty, zabavení majetku nebo vězení. V roce 1951 pak začala akce Kulak, během níž úřady vystěhovaly kolem tří tisíc selských rodin. Pod tímto tlakem vzniklo do roku 1953 přes šest a půl tisíce družstev, která hospodařila na více než dvou milionech hektarů.
Jak málo dobrovolnosti v tom bylo, ukázalo léto 1953. Když prezident Antonín Zápotocký kritizoval násilné zakládání družstev, odešlo z nich podle ČT24 přibližně sedmdesát tisíc zemědělců. Režim proto v letech 1955 až 1958 zahájil druhou vlnu kolektivizace a na jejím konci družstva působila ve více než osmdesáti procentech obcí a obhospodařovala 84 procent zemědělské půdy. Kolektivizace byla v podstatě dokončena kolem roku 1960.
Venkov před družstvy nebyl jen chudobou
Častým argumentem obhájců družstev je, že před nimi většina venkova žila v bídě a dřela pro pár bohatých sedláků. Skutečnost byla pestřejší. Podle studie americké Kongresové knihovny, ze které vychází i anglická Wikipedie, tvořila před rokem 1948 československé zemědělství hlavně malá a středně velká rodinná hospodářství, jejichž výkonnost byla srovnatelná s většinou Evropy. Krajina se tehdy skládala z mozaiky polí a luk, které měly průměrně kolem jednoho hektaru.
Kolektivizace navíc přinesla nejprve propad. Podle oficiálních údajů dosáhla zemědělská výroba v roce 1960 jen 96 procent úrovně předválečného roku 1936, takže ani po deseti letech budování družstev nepřekonala stav z doby soukromých hospodářů. Stát navíc v padesátých letech držel ceny zemědělských produktů nízko, aby z venkova mohl získat pracovní sílu a peníze pro průmysl.
Zlatá léta družstev
Situace se změnila v šedesátých a hlavně v sedmdesátých letech, kdy stát zvýšil výkupní ceny zemědělských produktů. Na začátku sedmdesátých let se průměrné příjmy v zemědělství podle dostupných údajů vyrovnaly příjmům úředníků ve městech. Výroba rostla a v roce 1980 už oproti roku 1936 dosahovala 143 procent. Díky rekordním sklizním v letech 1984 a 1985 Československo téměř přestalo dovážet obilí, kterého dříve nakupovalo kolem půl milionu tun ročně.
Pro mnoho venkovských rodin, které dříve neměly vlastní půdu nebo hospodařily jen na pár hektarech, znamenalo družstvo pravidelný výdělek a život s jasnou pracovní dobou. Pamětníci často vzpomínají, že si díky družstvu mohli koupit televizor, auto nebo poprvé odjet na dovolenou. Družstva navíc stavěla kravíny, sklady i polní cesty a v mnoha obcích se stala hlavním zaměstnavatelem.
Zajímavé ale je, jak velkou roli dál hrály malé soukromé záhumenky. Členové družstev směli obdělávat až půl hektaru a chovat několik kusů dobytka, a podle oficiálních čísel z roku 1984 právě tato drobná hospodářství vyprodukovala přibližně deset procent masa, 38 procent zeleniny a 64 procent ovoce. Bez soukromé práce na záhumenkách by tedy pulty obchodů vypadaly mnohem hůř.
Krajina, která zaplatila účet
Družstva hospodařila na obrovských celcích, které měly obvykle pět až deset tisíc hektarů, zatímco státní statky obhospodařovaly i dvacet až třicet tisíc hektarů. Aby se na pole vešly velké stroje a mohla nad nimi létat letadla s chemickými postřiky, zemědělci rozorávali meze, káceli stromořadí, vysoušeli mokřady, narovnávali potoky a rozorávali louky. Na konci osmdesátých let tvořila orná půda v družstvech osmdesát až devadesát procent jejich rozlohy.
Následky jsou vidět dodnes. Podle údajů z roku 2016, které zveřejnila ČT24, ohrožuje vodní eroze potenciálně 57 procent zemědělské půdy a v 18 procentech jde o extrémní ohrožení. Ministerstvo životního prostředí odhaduje, že voda každý rok odnese až 21 milionů tun ornice, přičemž jeden centimetr této vrstvy vzniká přibližně sto let. Odborníci jako příčiny uvádějí zejména masivní scelování pozemků, monokultury a odstranění mezí a remízků.
Dědictví, které přetrvalo
Po roce 1989 se družstva musela transformovat podle zákona o úpravě majetkových vztahů v družstvech z prosince 1991 a původní majitelé mohli v restitucích žádat svou půdu zpět. Na pole se však vrátilo jen málo lidí. Podle krajináře Petra Skleničky z České zemědělské univerzity se struktura družstev a státních statků přenesla i do období kapitalismu, protože vlastníci, kteří k půdě ztratili vztah, ji raději pronajímají velkým podnikům.
Česká republika proto i po desítkách let vybočuje z evropského průměru. V roce 2016 připadalo na jeden zemědělský podnik v Česku zhruba 130 hektarů, což bylo nejvíce v celé Evropské unii, zatímco průměrná evropská farma měla necelých sedmnáct hektarů. Družstva tak venkovu přinesla moderní techniku, jistotu příjmu a pro mnoho rodin i lepší životní úroveň, ale zároveň mu vzala tisíce samostatných hospodářů, tradiční vztah k půdě a pestrou krajinu, kterou se dodnes nepodařilo obnovit.
Zdroje
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2740346-zakon-o-jzd-pred-sedmdesati-lety-vykopl-brany-statku-a-rozjel-kolektivizacni-nasili
https://en.wikipedia.org/wiki/Agriculture_in_Communist_Czechoslovakia
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/z-ceska-mizi-kvuli-erozi-nejurodnejsi-puda-a-bude-hur-87119
https://www.uur.cz/media/pwzhdl1r/04-transformace.pdf
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/cesi-po-revoluci-nenasli-cestu-zpet-na-pole-puda-trpi-hospodarenim-velkych-firem-63021
https://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/sb/1992/42
