Článek
Pro pohraniční stráž byl jen podivným světlem, které se v noci na 8. září 1983 objevilo nad jižní Moravou a za pár minut zmizelo směrem k Rakousku. Pro čtyřčlennou rodinu ze Slovenska to byla hodina, do které vložila dva roky tajné práce, všechny úspory a vlastní životy. V koši o rozměrech zhruba metr na metr stáli otec, matka, čtrnáctiletá dcera a jedenáctiletý syn. Zvenku byl ke konstrukci přivázaný závodní bicykl.
Mistr, který nesměl závodit
Róbert Hutyra patřil v šedesátých letech k nejlepším československým cyklistům. Získal pět titulů mistra Slovenska a dva tituly mistra republiky, v roce 1967 s velkým náskokem vyhrál závod kolem rakouského Burgenlandu. Kamarádi z pelotonu mu přezdívali „liška“. Vystudovaný stavební technik bydlel se ženou Janou v Šamoríně nedaleko Bratislavy.
Zlom přišel v srpnu 1968. Mnoho jeho přátel tehdy odešlo za hranice, on zůstal, protože manželka čekala první dítě. V roce 1970 odjel na šestiměsíční závodní kontrakt do Kanady, přestože mu úřady den před odletem poslaly dopis, že má odevzdat pas i letenku. Po návratu o pas definitivně přišel. Státní bezpečnost mu pak nabídla cestu zpět k závodům, ovšem jen výměnou za spolupráci. Hutyra odmítl tak, aby to nevypadalo jako vzdor. Oznámil, že s cyklistikou končí. Rodina se tím zařadila mezi „nespolehlivé“ a dceru nechtěli přijmout na gymnázium.
Pokoj, kam nikdo nesměl
Na konci roku 1979 se Hutyra dozvěděl o dvou rodinách z NDR, které přeletěly do Bavorska v podomácku vyrobeném horkovzdušném balonu, mezi ně patřil Guenter Wetzel, Doris Strelzyková a Peter Strelzyk. Myšlenka Hutyra už nepustila. Problém byl, že sám nikdy žádný balon neviděl. V Československu se tehdy téměř nelétalo a sportovní létání měl pod kontrolou Svazarm.
Hutyra začal vysedávat v bratislavské univerzitní knihovně a studovat fyziku, meteorologii a proudění vzduchu. Jeden pokoj v domě se proměnil v dílnu, kam nesměl nikdo včetně dětí. On stříhal pásy látky, Jana je po nocích sešívala na obyčejném domácím šicím stroji. Plošinu si nechal svařit u známého, kterému tvrdil, že jde o závěs na květiny na balkon.
První balon dokončili koncem roku 1981. Zkouška v odlehlém kraji na východním Slovensku v březnu 1982 dopadla katastrofálně. Hořák byl slabý, látka propouštěla vzduch a švy praskaly. Hutyra balon za osmnáct tisíc korun na místě spálil a začal znovu. Tentokrát zahříval vzorky látek v kamnech a zkoušel jejich pevnost. Vyhrála syntetická látka na nepromokavé pláště, sešitá dvojitým švem podle vzoru amerických džín. Stovky metrů tmavé látky nakoupil s falešnou objednávkou pro vodácký oddíl. Celkem utratil přes padesát tisíc korun, tedy zhruba cenu nového auta. Karabiny sehnal jen malé na psí obojky. Když se prodavačka divila, proč jich chce dvacet, odpověděl, že má hodně psů.
Dva měsíce čekání na vítr
Na Vánoce 1982 už oba manželé tušili, že jsou v Československu poslední zimu. Dali výpověď v práci a okolí řekli, že se stěhují do Brna. Hořák stále slabě táhl, dokud Hutyra v televizi neviděl film podle Julese Verna a nevšiml si, že plyn před výstupem předehřívá spirála.
Původní plán byl prostý… vzlétnout u Bratislavy a nechat se východním větrem odnést do Rakouska. Jenže východní vítr celé léto nefoukal. Hutyra každý den volal na letiště a vyptával se na směr větru. Na otázku, proč ho to zajímá, odpovídal, že trénuje cyklisty. Koncem srpna přišlo severozápadní proudění a s ním nový plán. Start z jižní Moravy, odkud vítr nese přímo nad rakouské území. Na kole objížděl krajinu kolem Znojma a hledal místo skryté před nechtěnými zraky. Děti se o všem dozvěděly jen dva dny předem.
Kolo místo kotvy
Večer 7. září 1983 vytáhli Hutyrovi balon z úkrytu u Božic na Znojemsku, asi deset kilometrů od hranice. Vzali si dvě tašky, čtyři lahve s propan-butanem a závodní kolo. Podlahu koše tvořil třímilimetrový ocelový plech, který je měl chránit před střelbou. Ventilátor poháněný motorem auta nafoukl obal vysoký kolem dvaceti metrů a zhruba o půl jedenácté přeřízli kotevní lana kapesním nožem.
Už po pár minutách došel plyn v první lahvi. V rozrušení otáčel Hutyra ventilem na opačnou stranu a balon klesal ke korunám stromů, stále na československém území. Závodní kolo se zachytilo o větev a posloužilo jako kotva. Než si jich kdokoli všiml, vyměnil lahev a balon vystřelil vzhůru, nad mraky ozářené měsícem.
Hlídka u Dyjákovic zaznamenala „vzdušný cíl“ ve 22.39, o jedenáct minut později ho spatřili vojáci přímo na hranici u Hevlína. Pod košem se rozsvítily světlomety a k nebi vylétly světlice. Nikdo však nevystřelil. Velitelé dostali mylnou zprávu, že balon letí po rakouské straně, a ve 23.16 akci odvolali.
Nad Rakouskem se balon začal točit zpět k temným československým vesnicím. Hutyra proto zvolil riskantní noční přistání. Těsně před dráty vysokého napětí dopadli do vinice u Falkensteinu a náraz je vyhodil z koše. Nikdo se nezranil. Že jsou opravdu v Rakousku, poznali podle sloupků. Na československé straně byly betonové, tady dřevěné. Jako první k nim dorazil místní vinař, který zaslechl syčení hořáku a nejdřív si myslel, že vidí UFO. Celý let trval necelou hodinu.
Balon, který zůstal v depozitáři
Rodina odešla do amerického Colorada, kde Hutyra založil stavební firmu. K novému začátku jim blahopřál prezident Ronald Reagan a originál balonu skončil v berlínském muzeu. Doma Státní bezpečnost zavřela do vazby Hutyrova bratra, který z jižní Moravy odvezl auto. Žádnou pomoc mu nedokázala a stíhání v lednu 1984 zastavila.
Příběh se donesl i k automechanikovi Jiřímu Runkasovi z Moravských Budějovic. Se ženou Jarmilou ušil ze sedmi set metrů čtverečních zelené šusťákoviny vlastní balon a proutěný koš si nechal uplést u košíkáře pod záminkou ukládání peřin. V květnu 1987 ho ale někdo anonymně udal. Strávil dva měsíce ve vazbě a jeho ženě vyšetřovatelé vyhrožovali, že jim dceru umístí do dětského domova. Soud nakonec udělil podmíněné tresty, balon se majiteli vrátil až osm let po pádu režimu.
Hutyrovi se po pětadvaceti letech v Americe vrátili domů a usadili se v Luhačovicích. Róbert Hutyra zemřel v dubnu 2021 ve věku 76 let. Etapy a mistrovské tituly vyhrálo mnoho československých cyklistů, nad železnou oponou ale s rodinou a závodním kolem přeletěl jen jeden. Jeho let zároveň připomíná, jak tenká hranice tehdy dělila oslavovaný útěk od vazby a zničené kariéry.
Zdroje
https://cestykesvobode.sdruzenipamet.cz/index.php/cs/pribehy/9-balonem-ke-svobode
https://www.currenttime.tv/a/robert-hutyra/30284207.html
https://cnn.iprima.cz/zemrel-legendarni-cyklista-hutyra-komunistum-uletel-ve-vlastnorucne-vyrobenem-balonu-23832
https://sk.wikipedia.org/wiki/R%C3%B3bert_Hutyra
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-nepochyboval-jsem-ze-to-vyjde-za-zeleznou-oponu-chtel-uletet-balonem-319856
https://www.rferl.org/a/slovak-relives-epic-balloon-flight-to-freedom/30331822.html
https://en.currenttime.tv/a/flight-to-freedom-how-a-cyclist-escaped-communist-czechoslovakia-in-a-homemade-hot-air-balloon/30336161.html
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095467107-pribehy-zelezne-opony/406235100221023-nejvetsi-vitezstvi
https://www.czsk.net/dotyky/2_2005/hutyra.html
https://en.wikipedia.org/wiki/East_German_balloon_escape





