Článek
V úterý 27. června 1950 krátce po půl šesté ráno vyvedli dozorci na dvůr pankrácké věznice osmačtyřicetiletou ženu, která už jednou přežila nacistické vězení. Milada Horáková se nebála ani gestapa, ani komunistických vyšetřovatelů, a odmítla dokonce sama žádat o milost. Její smrt se stala symbolem politických procesů padesátých let a den její popravy si dnes připomínáme jako Den památky obětí komunistického režimu.
Právnička, která bojovala za ženy
Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901 v Praze a v roce 1926 vystudovala práva na Univerzitě Karlově. Pracovala na pražském magistrátu v oddělení sociální péče a spolu s Františkou Plamínkovou se zapojila do ženského hnutí, které usilovalo o rovné postavení žen. Vdala se za Bohuslava Horáka a v roce 1933 se manželům narodila dcera Jana.
Po nacistické okupaci se Horáková s manželem zapojila do odboje. Gestapo ji zatklo na začátku srpna 1940 a od roku 1942 věznilo v Malé pevnosti v Terezíně. V červnu 1944 ji nacisté převezli do Německa, kde ji soud v Drážďanech v říjnu téhož roku odsoudil k osmi letům vězení, přestože žalobce žádal trest smrti. Na svobodu se dostala až v dubnu 1945.
Poslankyně, která odešla na protest
Po válce se Horáková stala poslankyní za národní socialisty, vedla Radu československých žen a působila ve vedení Svazu osvobozených politických vězňů. Když v únoru 1948 převzali moc komunisté, rozhodla se na protest proti převratu odejít ze sněmovny a 10. března 1948 se vzdala poslaneckého mandátu.
Ani odchod z politiky ji však neochránil, protože 27. září 1949 ji zatkla Státní bezpečnost. Následovaly měsíce výslechů, během nichž vyšetřovatelé připravovali velký politický proces, který měl veřejnosti ukázat, že republice hrozí spiknutí.
Proces jako divadlo
Soud začal 31. května 1950 v Praze a trval devět dní. Kromě Horákové v něm stálo dalších dvanáct obžalovaných, mezi nimi i spisovatel a novinář Záviš Kalandra. Obžalovaní museli předem nacvičovat výpovědi podle scénáře, na jehož přípravě se podíleli sovětští poradci.
Během procesu přicházely každý den stovky rezolucí z podniků a organizací, ve kterých lidé pro obžalované žádali trest smrti, a podle ČT24 jich bylo celkem kolem 6300. Horáková přesto své přesvědčení hájila až do konce a v závěrečné řeči pronesla větu „Odcházím bez nenávisti k vám“. Dne 8. června 1950 soud vynesl čtyři rozsudky smrti, a to nad Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou, Janem Buchalem a Oldřichem Peclem. Ostatní obžalovaní dostali dlouholeté tresty včetně doživotí.
Svět prosil o milost
Rozsudek vyvolal v zahraničí pobouření. O milost pro Horákovou žádali britský politik Winston Churchill, Eleanor Rooseveltová i fyzik Albert Einstein, který poslal telegram Klementu Gottwaldovi a Antonínu Zápotockému. O milost žádal i její otec a sedmnáctiletá dcera Jana. Sama Horáková o ni žádat odmítla a prezident Gottwald rozsudek potvrdil.
V noci před popravou napsala Horáková dopisy rodině. Dceři v nich vzkázala, aby se nebála a nebyla smutná z toho, že se maminka už nevrátí. Ve dvě hodiny a třicet minut ráno dopsala poslední řádky a o tři hodiny později ji popravili. Podle některých svědectví nezemřela okamžitě, protože ji kat škrtil pomalu, a smrt přišla až po dlouhých a bolestivých minutách.
Hrob, který neexistuje
Tělo Milady Horákové úřady zpopelnily ve strašnickém krematoriu, ale urnu rodině nikdy nevydaly. Kde skončil její popel, se dodnes nepodařilo zjistit. Proces s Horákovou navíc nebyl ojedinělý, protože byl součástí rozsáhlé akce, která podle ČT24 zahrnovala 35 procesů s celkem 639 obžalovanými, z nichž deset skončilo na popravišti.
Rozsudek nad Horákovou soudy zrušily na konci šedesátých let a úplná rehabilitace přišla až po listopadu 1989. V roce 1991 jí prezident Václav Havel in memoriam udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, která v procesu vystupovala jako žalobkyně, skončila ve vězení až v roce 2008 a v prosinci 2010 ji ve věku 89 let omilostnil prezident Václav Klaus.
Dopisy, které Horáková napsala v noci před popravou, se k její dceři dostaly až po pádu komunismu. Den 27. června je od roku 2004 v České republice Dnem památky obětí komunistického režimu, a lidé si tak každý rok připomínají ženu, která přežila nacistické věznice, ale nepřežila justici vlastního státu.
Zdroje
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/odchazim-bez-nenavisti-k-vam-pred-74-lety-komuniste-zavrazdili-miladu-horakovou-350639
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3127076-bacharka-bezela-a-kricela-pred-70-lety-komuniste-zavrazdili-horakovou-kalandru
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3108167-pred-70-lety-zacal-soud-s-miladou-horakovou-pravnicka-se-stala-symbolem-odporu-proti
https://advokatnidenik.cz/2020/06/26/pred-70-lety-byla-v-pankracke-veznici-popravena-doktorka-milada-horakova/
https://english.radio.cz/node/8787151
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zpravy-hlavni-mesto-praha-vzpominka-na-miladu-horakovou-na-miste-jeji-popravy-nesmis-se-desit-ze-se-uz-nevratim-zivot-se-nemazli-psala-dceri-40527957
