Článek
Čtvrtek 8. června 1972, krátce před čtvrtou odpoledne. Z letiště v Mariánských Lázních startuje Turbolet L-410 společnosti Slov-Air. Pravidelná linka má namířeno do Prahy a dál na Slovensko.
Na palubě sedí čtyři obyčejní cestující, mezi nimi i hlavní konstruktér právě tohoto letadla a deset mladých lidí, kteří do Prahy letět nechtějí.
Deset lidí, dvě pistole
Sedm mladíků a tři dívky spojovala láska k západní hudbě a touha po svobodě. Někteří z nich už se předtím pokusili z Československa odejít, ale nepodařilo se jim to.
Tentokrát měli zbraně. Dvě pistole propašovali na palubu přes kontrolu, která tehdy na malých letištích skoro neexistovala. Jednu z nich sehnala Alena Heinzová od svého otce, zaměstnance ministerstva vnitra.
V čele skupiny stál Lubomír Adamica. Krátce po startu vnikl do kabiny a nařídil změnit kurz na západní Německo.
Výstřel v kabině
Kapitán Ján Mičica, bývalý voják, se bránil. Adamica mu přitiskl pistoli ke krku. V tu chvíli padl výstřel. Kapitán byl smrtelně zraněný.
Krev v kabině způsobila zkrat v přístrojích a letadlo se ocitlo v nebezpečí. Řízení převzal druhý pilot Dominik Chrobák, který byl teprve na začátku kariéry dopravního pilota. „Nebyli jsme ve vzduchu ani pět minut,“ vzpomínal později na chvíli, kdy začal únos.
Přistání na sportovním letišti
Asi půl hodiny po startu dosedl Turbolet na malé sportovní letiště u bavorského Weidenu. Únosci vyskakovali z letadla ještě za jízdy a utíkali k lesu. Daleko se nedostali. „Asi tak 500 metrov pod diaľnicou nás pochytali ozbrojení policajti so samopalmi a skončili sme v reťaziach,“ popsal po letech jeden z únosců Jaromír Kerbl.
Lubomír Adamica se v lednu 1973 ve vazbě oběsil. Hrozilo mu doživotí. Ostatních devět únosců odsoudil v prosinci 1973 německý soud k trestům od tří do sedmi let. Pak dostali v Německu politický azyl.
Vrazi, nebo oběti režimu?
Na tuto otázku se Češi a Slováci přou dodnes. Obžaloba mluvila o úmyslném výstřelu. Desítky let se tradovalo, že únosci kapitána chladnokrevně popravili, protože se jim postavil.
Podle podkladů, které se objevily na výstavě v roce 2012, mohla ale kulka letět zespodu nahoru, od trupu ke krku. To by spíš odpovídalo nešťastné náhodě při zápase. Náhodný výstřel připouští i jeden ze svědků.
„Teroristický komunistický režim donutil lidi, aby takto reagovali,“ řekl Seznam Zprávám bývalý disident František Stárek. Historik Ivo Pejčoch naopak hodnotí podobné činy optikou terorismu, jak ho chápal tehdejší demokratický svět.
Major Zeman a píseň Olympicu
Režim únos náležitě využil. Skupina Olympic vydala v roce 1973 píseň Únos. V roce 1978 pak vznikl díl seriálu 30 případů majora Zemana s názvem Mimikry. Únosce v něm tvůrci spojili s hudebním undergroundem a narkomanií, přestože skuteční aktéři s undergroundem nic společného neměli. Seriál tak posloužil jako ospravedlnění tvrdého postupu proti nepohodlné kultuře.
Zbylí únosci se mohli vrátit domů až po roce 1990, kdy jim udělil milost prezident Václav Havel. „Ja som neveril, že sa to niekedy stane. Som mamu nevidel 30 rokov,“ řekl Jaromír Kerbl. Kapitán Ján Mičica se z letu do Prahy domů nevrátil nikdy.
Zdroje
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/unesli-letadlo-do-nemecka-a-skoncili-v-kriminale-za-vrazdu-opravdu-chteli-vrazdit-277101
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-obeti-nebo-vrazi-nejznamejsi-unos-letadla-csa-a-mimikry-dejin-205325
https://www.memoryofnations.eu/cs/unos-letu-slov-air-l-410a-do-nsr-861972
https://www.noviny.sk/zaujimavosti/104131-rozhovor-jaromir-kerbl-chcel-slobodu-podielal-sa-na-unose-lietadla
https://asn.flightsafety.org/wikibase/330481
