Článek
Úterý 11. září 1951, dvě hodiny a dvanáct minut odpoledne. Z Chebu vyjíždí osobní vlak číslo 3717 do Aše. Obsazený je běžně… studenti chebského gymnázia, lázeňští hosté z Františkových Lázní, pár vojáků a příslušníků SNB. Celkem 110 lidí.
Skoro nikdo z nich netuší, že za necelou hodinu bude v Západním Německu.
Tři muži a jedna výhybka
Za plánem stáli tři muži. Strojvedoucí Jaroslav Konvalinka a výpravčí Karel Truksa byli chebští železničáři, kteří se už dřív zapojili do odboje. Třetí byl ašský lékař Jaroslav Švec, kterého začala sledovat Státní bezpečnost.
Využili zvláštnosti, kterou v roce 1951 znala jen hrstka lidí. Trať z Aše do Bavorska nebyla úplně přerušená. Aš neměla vlastní teplárnu a tepelnou energii dostávala z bavorské strany. Proto tudy občas jezdily vlaky s uhlím. A na hranici stála jen prozatímní dřevěná závora.
Všechno záviselo na jediné výhybce. Když byla v Aši přestavená směrem na Německo, cesta byla volná. Jenže to se stávalo jen občas.
„Oprava brzd“
Ve Františkových Lázních a na dalších zastávkách přistupovali do vlaku příbuzní organizátorů. V Hazlově, poslední stanici před Aší, nastoupil do lokomotivy výpravčí Truksa. Do vlaku přistoupil i doktor Švec. A dal Konvalinkovi domluvené znamení „výhybka je přestavená“.
Konvalinka s Truksou pak vlak na chvíli zastavili, jako by kontrolovali brzdy. Ve skutečnosti zavřeli kohouty brzdového potrubí, aby nikdo z cestujících nemohl vlak zastavit záchrannou brzdou. Topič Josef Kalabza o plánu nevěděl, a tak ho museli v lokomotivě zneškodnit.
Pak Konvalinka otevřel regulátor.
Sedmdesátkou přes hranici
Vlak projel stanicí Aš bez zastavení. Lidé na nástupišti jen zírali. Souprava zrychlovala, rychlostí asi 70 kilometrů za hodinu prorazila dřevěnou hraniční závoru a pokračovala dál. Zastavila několik set metrů za hranicí, kolem třetí hodiny odpoledne. Na bavorské straně už čekal džíp se dvěma civilisty.
Příslušníci StB a SNB, kteří se vlakem vezli, vyskočili a vydali se pěšky zpátky k československé hranici. Asi po hodině dostal vlak povolení pokračovat do německého Selbu. Tam už čekali novináři. Fotografie vlaku pak obešly západní tisk včetně The New York Times.
Náhodní uprchlíci
V Selbu dostali všichni na vybranou. Zůstat, nebo se vrátit. Pro studenty a lázeňské hosty, kteří ráno jen jeli na výlet, to byla nejtěžší volba života. Doma měli rodiče, děti, práci. 77 lidí se rozhodlo vrátit. Zhruba třicet jich zůstalo. Někteří z mladíků později vstoupili do Francouzské cizinecké legie a bojovali ve Vietnamu.
Organizátoři odjeli s rodinami nejdřív do Kanady a později do Spojených států. Účastník útěku Karel Ruml o útěku později napsal knihu Z deníku vlaku svobody.
Stalin zuřil, Aš přišla o trať
Režim byl ponížený před celým světem. Podle historiků napsal sám Stalin Gottwaldovi rozezlený dopis a žádal potrestat ministra národní bezpečnosti Ladislava Kopřivu. ČTK mluvila o „teroristech“ placených americkým agentem. Propaganda tvrdila, že všichni cestující nabídku Američanů jednomyslně odmítli. Nebyla to pravda.
Pak přišla msta. Vyšetřování s názvem „akce Selb“ se týkalo 171 lidí, odsouzeno jich bylo kolem sedmdesáti. Hlavně příbuzní a známí organizátorů. Prvních devět obviněných dostalo dohromady 162 let vězení. František Šilhart byl odsouzen k smrti, trest mu pak změnili na doživotí. Mezi vyslýchanými byla i známá herečka Jiřina Štěpničková. Dostala 15 let.
Aš přišla o spojení s Bavorskem. Trať do Německa byla zrušena a na opuštěných hraničních přechodech režim vytrhal koleje. Vlaky mezi Aší a Selbem začaly znovu jezdit až po desítkách let.
Zdroje
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vlak-svobody-prorazil-zeleznou-oponu-cestujici-o-nicem-nevedeli-29259
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/11-zari-ve-vlaku-svobody-hromadna-emigrace-u-ase-kvuli-niz-besnil-stalin-174397
https://cnn.iprima.cz/vlak-svobody-pred-70-lety-prorazil-zeleznou-oponu-nekteri-se-za-zapad-dostali-omylem-33409
https://en.wikipedia.org/wiki/Freedom_Train_(Czechoslovakia)
