Článek
Mladý Harold Frederick Shipman, přezdívaný Fred, vyrůstal v Nottinghamu jako tichý samotář s nesmírně blízkým vztahem ke své matce Veře. Když mu bylo sedmnáct let, maminka podlehla rakovině plic. Fred tehdy tiše pozoroval, jak rodinný lékař tlumí její nesnesitelné bolesti domácími injekcemi morfia. Právě tento prožitek úlevy, kterou droga přinášela, v něm vzbudil touhu stát se lékařem.
Vystudoval medicínu v Leedsu, oženil se s Primrose Oxtoby a brzy začal pracovat v nemocnici v Pontefractu, kde mohl spáchat své první, tehdy ještě neodhalené vraždy. Už na počátku kariéry se však projevila jeho vlastní temná stránka, závislost na lécích, kvůli níž padělal recepty na pethidin. Přestože byl odhalen, dostal od lékařské komory pouze varování, což mu umožnilo pokračovat v praxi v městečku Hyde.
V Hyde se z něj rychle stal vážený a oblíbený obvodní lékař. Pacienti, převážně starší ženy, ho považovali za strážného anděla. Nikdo netušil, že se pod maskou soucitného lidumila skrývá chladný predátor, který s sebou v lékařské brašně nosí diamorfin, medicínský heroin.
Jeho modus operandi byl děsivě konzistentní. Navštěvoval staré dámy v jejich domovech pod záminkou běžných prohlídek a aplikoval jim smrtící dávku drogy. Oběti umíraly pokojně, často s vděčným úsměvem na rtech, sedící plně oblečené v křeslech či na pohovkách. Právě tato posmrtná póza však neunikla místnímu hrobníkovi, který si všiml, že Shipmanovi pacienti umírají nezvykle často a ve stejné poloze. Když se na to lékaře přímo zeptal, Shipman ho s ledovým klidem odbyl tvrzením, že u starých lidí jde o naprosto běžnou věc.
Lékařova neochvějná sebejistota hraničila s arogancí. Jednoho březnového dne roku 1995 vstoupil do domu jednaosmdesátileté Marie Westové, aby jí ulevil od bolestí kyčle. Netušil však, že ve vedlejší místnosti se v tu chvíli nachází její přítelkyně. Shipman ženu chladnokrevně usmrtil injekcí. Když v domě objevil nečekaného svědka, nezpanikařil. Tvrdil, že pacientka před ním náhle zkolabovala, nezavolal záchrannou službu a následně prosadil její kremaci, čímž zničil důkazy.
Podobně cynicky se zachoval v případě Ivy Lomasové, kterou zavraždil přímo ve své ordinaci. Poté, co jí vpravil do žil jed, ji nechal bezvládně ležet na lůžku a šel v klidu vyšetřit další tři pacienty. Teprve pak recepční oznámil, že se mu ženu nepodařilo resuscitovat. Později před policisty o Lomasové žertoval a navrhoval, aby na její oblíbené sedadlo v čekárně umístili pamětní plaketu.
Lékařovy činy dlouho chránila hradba společenské vážnosti, kterou jeho profese přinášela, a také laxnost úřadů, jež ignorovaly první varovné signály kolegů. Shipman se cítil neporazitelně. Každou vraždu pečlivě maskoval tím, že zpětně upravoval zdravotní dokumentaci obětí v počítači, aby jejich náhlá úmrtí odpovídala smyšleným srdečním chorobám či angině pectoris. Nedokázal však domyslet, že moderní software provádí tichý audit a u každého záznamu nesmazatelně ukládá přesný čas úpravy. Vyšetřovatelé tak později snadno prokázali, že fiktivní diagnózu Winifred Mellorové vytvořil během pouhých tří minut, a to v den a čas, kdy už byla žena prokazatelně po smrti.
Osudným se mu však stal až pokus o finanční obohacení. V červnu 1998 usmrtil Kathleen Grundyovou, bohatou bývalou starostku městečka Hyde. Následně předložil závěť, podle níž mu žena odkazovala celý svůj majetek v hodnotě 386 000 liber. Její dcera Angela Woodruffová, profesí právnička, však okamžitě rozpoznala amatérský podvrh. Závěť byla plná chyb, napsaná na starém psacím stroji a opatřená zfalšovanými podpisy svědků, kteří o ničem nevěděli.
Angela Woodruffová se nenechala zastrašit a prosadila exhumaci těla své matky. Toxikologické testy odhalily masivní dávku diamorfinu, což spustilo exhumace dalších obětí. Shipman byl v září 1998 zatčen a v lednu 2000 odsouzen za patnáct prokázaných vražd k doživotnímu vězení. Dame Janet Smithová, která vedla rozsáhlé vyšetřování, později stanovila celkový počet jeho obětí na přibližně 250.
Ani za mřížemi však Shipman neztratil svou arogantní tvář, odmítal mluvit a k činům se nikdy nepřiznal. Svou poslední (sebe)vraždu sehrál 13. ledna 2004 ve věznici Wakefield. Den před svými 58. narozeninami se oběsil na prostěradle přivázaném k mřížím cely. Jako odsouzený by po dovršení šedesáti let ztratil nárok na penzi od státu, ale jeho dobrovolná smrt před touto věkovou hranicí zajistila jeho manželce Primrose plný vdovský důchod. „Doktor“ tak odešel za svých vlastních podmínek a motivaci k vraždám světu nikdy neprozradil.
Zdroje:
https://www.ebsco.com/research-starters/biography/harold-shipman
https://www.ncepod.org.uk/2006Report/Downloads/DameJanetSmith.pdf
https://www.the-shipman-inquiry.org.uk/bg_chronology.asp
https://www.theguardian.com/society/2005/jan/28/NHS.shipman
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC314497/
