Článek
Ceny potravin v českých supermarketech mě nepřestávají udivovat. Meziročně prudce vzrostly a stále rostou závratným tempem. Často se jako důvod uvádí drahé energie nebo vliv vlády. Jenže ceny energií i pohonných hmot mezitím klesly a inflace zpomaluje. Přesto je nákup v běžném obchodě čím dál dražší. Ale politický vliv musí přece mít vliv nejen na supermarkety a řetězce, ale na všechny prodejce, jenže…
Zákazníci hledají slevy a výhodné ceny, ale vypadá to, že slevy a akce hledají stále v oněch předražených supermarketech. Už se nezamýšlejí nad tím, že levněji a kvalitněji se dá často nakoupit mimo supermarkety a to trvale, tedy bez slevových akcí? Třeba v menších řeznictvích, pekařstvích nebo na farmářských trzích. Tyto podniky mají také své náklady, energie, mzdy, provoz, a přesto často nabídnou lepší kvalitu za nižší cenu než ceny řetězců.
Kde se tedy bere ten cenový rozdíl? Odpověď může ležet v obchodní marži velkých řetězců. Výrobci i farmáři prodávají často těsně nad výrobními náklady. Ale řetězce si přidávají desítky procent. Některé analýzy uvádějí, že marže u běžných potravin, třeba másla, mléka nebo chleba mohou dosahovat klidně i 50 % a více. Výsledkem je, že platíme víc, než bychom opravdu museli, nebo z morálního hlediska měli.
Řetězce samozřejmě argumentují, že jejich zisk pokrývá náklady na logistiku, mzdy, marketing nebo ztráty ze zboží, které se neprodá. Ale i malé prodejny mají náklady, a přesto často nabízí férovější ceny, osobnější přístup a kvalitnější zboží.
My jako rodina se snažíme nakupovat mimo řetězce. Máme své oblíbené pekaře, řezníky i trhy. Ale někdy se tomu supermarketu prostě nevyhnete. Vracíte se z výletu a zjistíte, že potřebujete něco při cestě dokoupit. A právě jedna taková epizoda mě přiměla k napsání tohoto článku. Jak uvádím výše, tak se snažíme řetězcům vyhýbat, a proto jsem to tak nějak přehlížel a říkal si, že je to každého věc, ale co jsem viděl při poslední návštěvě, mě natolik překvapilo, že jsem napsal tento text.
To, že pečivo ze zmrazených polotovarů stojí více, než rohlíky a housky přímo od pekaře mě už nějak nepřekvapí a někomu možná ona nevýrazná chuť vyhovuje.
Co mě ovšem opravdu překvapilo byla cena uzenin. Balené uzeniny s cenou značně přesahující cenu 30 Kč/100 g je opravdu na pováženou. Herkules za ceny 34,90 Kč/100 g, šunka opět za cenu 34,90 Kč/100 g. Ze suchých salámů Vysočina za 26,90 Kč/100 g. Tento produkt jsme kdysi v sebeobraně koupili a děti se nás ptaly, což je to je za divný salám, který jim nechutná. U našeho řezníka koupíme Herkules za 25,80 Kč/100 g, prémiovou šunku za 27,50 a medovou šunku s mořskou solí za 29,90 Kč/100 g, což je šunka o průměru cca 25 cm a chutí opravdu skvělou, ale i ona prémiová šunka je skvělá. A náš oblíbený Cesare s vlašskými ořechy za 28,60 Kč/100 g je opravdu výtečný.
A třeba mleté maso? Žádná vanička s masem, hezky si vyberete, jaké maso chcete, to následně obsluha neodnáší nikam neodnáší, ale vloží do mlýnku a namele přímo před vámi.
Ale má to i svá negativa, to zcela určitě…nemáte ten dechberoucí pocit slevy a určitého vítězství.
„Úžasná“ šunka v akci z řetězce za 31,90 Kč za 100 g. Sleva z původních 39 Kč je opravdu bombastický nákup i když medová šunka s mořskou solí u našeho řezníka stojí stále méně i bez akce, což je možná ten kámen úrazu. Není v akci.
Chuť i cena jsou ve většině případů naprosto nesrovnatelné. A přesto lidé dál chodí do řetězců. Proč? Protože věří, že supermarket je levnější a praktický. Ale není – je jen rychlý a pohodlný. A často předražený.
Naučili jsme se věřit slevám. Ale slevy jsou často jen iluze. Cena se uměle navýší, aby mohla být „zlevněna“. I když to má legislativní pravidla a je povinnost zveřejnit průměrnou cenu za poslední dobu a z ní pak určovat cenu ve slevě. Pochybuji, že všichni tento nařízený postup dodržují, což dokazují i informace z ČOI, která často rozdává pokuty za tato pochybení. Jenže pokuta je evidentně kalkulovaný náklad, který se snadno zaplatí z vyšší marže.
Řetězce vědí, jak nás nalákat. Letáky, výhodná balení, blikající cedule. A my si to neseme domů a říkáme si: „Zase dražší, ale co už.“ Jenže to „co už“ trvá už příliš dlouho a stále se stupňuje.
Ano, ceny za poslední roky vzrostly a rostou a vlivů na rostoucí ceny je mnoho, ale zaměřme se na to, že ceny řetězců jsou zcela jinde než menších speciálek a to i přesto, že nákupní podmínky řetězců jsou stejné nebo spíše lepší, protože si díky velkým centrálním nákupům mohou dovolit diktovat ceny u svých dodavatelů. Opravdu nejsme schopni tak jako Chorvaté v nedávné době udělat určitý bojkot řetězců? Asi by bylo utopií si myslet, že se lidé semknou a utečou od supermarketů a na tomto útěku zůstanou. Ale možná právě ti, co mají řetězce tak rádi by se měli semknout a vyhlásit jeden den, kdy nechají supermarkety prázdné nebo alespoň poloprázdné. Prostě se o své lepší ceny přihlásit a nenechat si je donekonečna diktovat.
Jeden den bojkotu řetězců změnu nepřinese, protože si lidé nákup doženou příště ve stejném řetězci.
Ale bojkot v tom smyslu, že nakoupíme jinde a tím se vyhneme nákupu v řetězci – to už může mít trojí pozitivní dopad:
- Nakoupíme levněji.
- Nakoupíme kvalitnější a chutnější potraviny, a je tak možné, že u těchto nákupů alespoň částečně zůstaneme.
- Pokud budou chtít řetězce své zákazníky zpět, budou muset upravit své ceny.
Ano, je to zřejmě nadlidský úkol srovnatelný se známým donkichotským bojem s větrnými mlýny. Protože spousta lidí při slově „akce“ zamíří do supermarketu, nakoupí spoustu zbytečností a podpoří tak obchodní politiku řetězců.
Naštěstí máme na výběr. Každý z nás se může rozhodnout, kam bude chodit nakupovat, co si koupí a čemu dá přednost, ať už ceně, pohodlí, nebo kvalitě. Není to o zákazu ani o bojkotu za každou cenu. Ale možná občas stojí za to zpomalit, rozhlédnout se a vyzkoušet i jinou cestu. Někdy zjistíme, že to, co vypadá jako složitější řešení, což z logistického hlediska i zřejmě také je, může být ve výsledku ekonomičtější, chutnější a rychlejší, protože netrávíme spoustu času mezi regály, kde být vlastně nepotřebujeme.
