Bolševický experiment s časem: Stalin zrušil neděli a přepsal kalendář

Komunisté zrušili neděli, zkrátili týden na pět dnů a občany rozdělili do barevných směn. Továrny sice nikdy nespaly, ale rodinný život se naprosto zhroutil.

V dějinách lidstva najdeme jen málo okamžiků, kdy se státní moc rozhodla ukrást svým občanům samotné plynutí času. Přesně to se ale stalo na podzim roku 1929. Sovětský svaz se v té době nacházel v horečnatém budovatelském nadšení první pětiletky a Stalinovo vedení hledalo cesty, jak maximalizovat průmyslovou výrobu. Stroje přece nepotřebují odpočívat, tak proč by měly továrny stát jeden den v týdnu prázdné? Řešení, které moskevští plánovači vymysleli, mělo navždy změnit rytmus lidského života a vymýtit staré návyky.

Základní myšlenka sovětského revolučního kalendáře byla chladně pragmatická. Tradiční rok byl rozsekán na dvanáct měsíců, z nichž každý měl striktně třicet dní. Tím ale radikální reformy teprve začínaly. Zbylých pět dnů v roce tvořilo státní svátky, jako byl Leninův den nebo svátky práce, které nepatřily k žádnému měsíci ani týdnu. Stály jednoduše mimo běžný časoprostor. Největší zásah do každodennosti však představovalo úplné zrušení sedmidenního týdne. Nahradila ho takzvaná pjatidněvka, tedy pětidenní cyklus, se kterým nenávratně zmizela i klasická neděle. Tento krok měl i silný ideologický podtext. Zrušením tradičního dne odpočinku se komunisté snažili zasadit zničující ránu křesťanské církvi a věřícím, pro které neděle znamenala posvátný čas určený k bohoslužbám.

Místo společného víkendu nastoupil systém permanentní práce. Všichni pracující byli rozděleni do pěti skupin, z nichž každá dostala přidělenou jednu barvu. Existovala směna žlutá, růžová, červená, fialová a zelená. Každá z těchto barevných skupin měla volno v jiný den nového pětidenního týdne. Když jedna část zaměstnanců odpočívala, zbylé čtyři pětiny stály u soustruhů a hutních pecí. Továrny tak mohly běžet bez jediné vteřiny přestávky a hospodářský růst měl podle papírových předpokladů lámat historické rekordy.

Teorie permanentní revoluce a neustálé výroby však velmi tvrdě narazila na lidskou přirozenost. Společnost se během několika málo týdnů ocitla v naprostém chaosu a citové izolaci. Rozdělení do barevných směn totiž absolutně nerespektovalo rodinné ani přátelské vazby. Manžel pracoval ve žluté skupině a měl volno v úterý, zatímco jeho žena patřila do zelené a doma byla ve čtvrtek. Rodiče se celou věčnost míjeli s dětmi, přátelé se nemohli potkat, společenský život se prakticky rozpadl na atomy. Lidé byli frustrovaní, vyčerpaní a osamělí v davu budovatelů světlých zítřků.

Záhy se navíc ukázalo, že ani z čistě ekonomického hlediska experiment vůbec nefunguje. Tím, že továrny běžely nepřetržitě, chyběl čas na nutnou údržbu těžkých strojů. Výrobní linky se hroutily pod náporem neustálého provozu a efektivita práce paradoxně klesala, protože demotivovaní, unavení a sociálně odříznutí dělníci podávali naprosto mizerné výkony.

Slavný sovětský revoluční kalendář tak potichu a bez velkých oslav zhasl. Už v prosinci 1931 musela vláda tváří v tvář kolabujícímu průmyslu a nespokojené společnosti ustoupit a částečně obnovit klasické měsíce s novým, šestidenním pracovním cyklem. Definitivní tečku za utopickou snahou ovládnout čas pak přinesl rok 1940, kdy se obyvatelé Sovětského svazu po více než dekádě experimentů konečně dočkali návratu starého dobrého sedmidenního týdne. Tradiční neděle se tak znovu vrátila do kalendářů i do životů milionů lidí, kteří si konečně mohli opět odpočinout společně se svými nejbližšími.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsk%C3%BD_revolu%C4%8Dn%C3%AD_kalend%C3%A1%C5%99

https://g.cz/sovetsky-revolucni-kalendar-zavedl-petidenni-tyden-absence-spolecneho-volneho-dne-nicila-rodiny-i-stroje/