Článek
Odpoledne, které změnilo tvář města
Za zrodem pražské „koňky“ stál belgický podnikatel Édouard Otlet, který v březnu roku 1875 získal potřebné stavební povolení a neprodleně se pustil do práce. První vybudovaná trať měřila necelé dva kilometry a stala se pomyslnou páteří tehdejšího moderního města. Spojovala řetězový most císaře Františka I., který stával v místech dnešního mostu Legií u Národního divadla, s karlínskou Invalidovnou. Očekávaný historický okamžik nastal přesně čtvrt hodiny po patnácté hodině odpolední, kdy elegantní vůz tažený koňským spřežením slavnostně dorazil do svého cíle v Karlíně.
Pět set koní a navigace podle barev
Začátky provozu však nebyly zcela bez překážek. Úplně první položené koleje byly pouze dřevěné, svrchu zpevněné pobitým plechem na dřevěných pražcích. Tento primitivní systém nedokázal dlouhodobě vzdorovat každodenní zátěži, což si brzy vyžádalo náročné stavební úpravy. Teprve v následujících letech dělníci postupně nahradili původní trať bytelnými kovovými traverzami a plochými žlábkovými kolejnicemi. O samotné vozy se od roku 1876 starala legendární pražská Ringhofferova továrna na Smíchově. Koněspřežná síť se rychle rozrůstala a na svém vrcholu kolem roku 1890 disponovala úctyhodnými sto sedmnácti vlečnými vozy, pro jejichž pohon bylo vyhrazeno pět set tažných koní.
Zlatá éra koňky a její nevyhnutelný konec
Provoz v době největší slávy zajišťovalo několik linek, které by však dnešní cestující hledali podle čísel marně. Pražané se tehdy orientovali výhradně podle barevných reflektorů a malovaných tabulí umístěných přímo na vozech. Systém byl na svou dobu překvapivě spolehlivý. Základní interval spojů činil pouhých sedm minut a vozy křižovaly pražské ulice každý den od brzkého rána až do desáté hodiny večerní. Ačkoliv byla průměrná cestovní rychlost osm kilometrů za hodinu z dnešního pohledu spíše vyhlídkovým tempem, pro tehdejší obyvatele znamenala nevídaný luxus a úsporu času. Éra koňských kopyt na pražské dlažbě se začala definitivně uzavírat až na sklonku devadesátých let devatenáctého století, kdy otěže městské dopravy převzal mnohem silnější a modernější fenomén v podobě elektrického proudu.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tramvajov%C3%A1_doprava_v_Praze
