Článek
Osudné zářijové ráno
Když kníže Václav kráčel v ranním šeru k ranní mši, netušil, že jeho kroky směřují k nevyhnutelnému konci. Bylo to 28. září 935 a v areálu staroboleslavského hradiště panovalo mrazivé ticho, které brzy prořízl zvuk tasených zbraní. U dveří kostela svatého Kosmy a Damiána si na něj počkal jeho mladší bratr Boleslav. Dlouho doutnající mocenské a politické spory, pramenící především z odlišného pohledu na suverenitu českého státu vůči rozpínající se říši, v ten moment vyvrcholily.
Boleslav neváhal a napadl svého bratra mečem. Způsobil mu vážné zranění na hlavě, ale Václav, navzdory vžité představě tichého mnicha, byl zdatný bojovník. Dokázal ránu vykrýt, bratrovi zbraň vytrhnout a srazit ho k zemi. Podle dobových legend však odmítl prolít bratrskou krev a meč odhodil. Tento akt milosrdenství se mu stal osudným. Z úkrytů se okamžitě vyřítili Boleslavovi družiníci a bezbranného panovníka na prahu posvátného chrámu nemilosrdně ubili.
Krvavé zúčtování a přesun k moci
Vražda knížete byla pouhým začátkem promyšleného státního převratu. Boleslav a jeho společníci nenechali nic náhodě, okamžitě opustili Starou Boleslav a úprkem zamířili do Prahy. Tam rozpoutali brutální čistku. Aby nový vládce upevnil svou čerstvě nabytou moc, nechal povraždit nejen přední Václavovy stoupence, ale pro výstrahu i celé jejich rodiny. Český stát se tak ocitl v železném sevření pragmatického a nekompromisního panovníka.
Tělo zavražděného knížete zůstalo ležet na místě činu, narychlo omyté a uložené v tamním kostele. Je zajímavým historickým paradoxem, že sám strůjce bratrovraždy následně projevil jistou míru piety nebo spíše politické prozíravosti. Boleslav nechal nad tělem vykonat pobožnost a povolal kněze Pavla, aby zajistil patřičné církevní obřady za zemřelého. Snad si už tehdy uvědomoval, že fyzicky bratra odstranil, ale jeho morální odkaz zničit nedokáže.
Zrození národního světce
Ostatky prvního českého mučedníka odpočívaly ve Staré Boleslavi pouhé tři roky. Poté byly slavnostně přeneseny do rotundy svatého Víta v Praze, kterou sám Václav založil. Z muže, jenž se snažil diplomaticky udržet křehkou nezávislost své země, se rychle stal věčný nebeský panovník českého státu. Místo jeho skonu se proměnilo ve významný cíl poutníků, což o století později, po roce 1039, stvrdil kníže Břetislav I. Ten nad místem Václavovy mučednické smrti založil románskou baziliku svatého Václava.
Při bazilice vzápětí vznikla kolegiátní kapitula svatého Kosmy a Damiána, jež dostala za úkol o tento svatý prostor pečovat. Dnes, po více než tisíciletí, spočívají ostatky knížete ve svatováclavské kapli pražské katedrály. Příběh bratrovraždy se stal úhelným kamenem české státnosti a připomínkou doby, kdy se rodila národní identita uprostřed nelítostných mocenských bojů raného středověku.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_V%C3%A1clav
https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%A1_Boleslav
