Mikroplasty v pitné vodě: čtvrt milionu částic v každém litru z PET lahve

Když si koupíte litr balené vody v PET lahvi, dostanete k ní v průměru 240 000 detekovatelných plastových částic. Zhruba devět z deseti jsou nanoplasty — úlomky menší než jeden mikrometr, tedy tisícina milimetru. Jsou tak drobné, že mohou procházet střevní stěnou i plícemi do krevního oběhu a odtud do orgánů. Dosavadní výzkum prokázal přítomnost plastových částic v lidské krvi, plicích, střevech, stolici i v reprodukčních tkáních včetně placenty a varlat.

Toto číslo pochází ze studie výzkumníků z Kolumbijské univerzity a Rutgersovy univerzity, publikované v lednu 2024 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Tým pod vedením Naixin Qian použil novou metodu stimulované Ramanovy spektroskopie (SRS) se dvěma lasery, která umožnila poprvé spočítat a rozpoznat nanoplastové částice v balené vodě. Analyzovali pět vzorků od každé ze tří běžně prodávaných značek v USA a naměřili rozmezí 110 000 až 370 000 částic na litr (průměr 240 000 ± 130 000).

Zdroj: Qian, N. a kol. (2024). Rapid single-particle chemical imaging of nanoplastics by SRS microscopy. PNAS, 121(3), e2300582121. doi: 10.1073/pnas.2300582121

Pro srovnání: starší studie z roku 2018 (Mason a kol.) nacházely v balené vodě průměrně 325 mikroplastových částic na litr — jenže tehdy nebylo technicky možné nanoplasty detekovat. S novou metodou je naměřený počet přibližně 700× vyšší.

Je třeba uvést, že studie čelila odborné kritice. V listopadu 2024 publikoval Dušan Materić v témže časopise námitku, že kontrolní vzorky (destilovaná voda Milli-Q) vykazovaly srovnatelnou úroveň kontaminace jako vzorky balené vody, a kvantitativní závěry jsou proto nespolehlivé. Autoři v odpovědi argumentovali, že samotná Milli-Q voda byla kontaminována plastovými částicemi, a proto nebyla vhodným kontrolním vzorkem — místo ní použili čisté filtrační membrány vystavené stejnému laboratornímu prostředí. Tato diskuse ukazuje, že měření nanoplastů je stále v rané fázi a výsledky je třeba interpretovat s opatrností.

Zdroje: Materić, D. (2024). Nanoplastics measurements must have appropriate blanks. PNAS, 121(48), e2411099121. | Min, W. (2024). Reply to Materić. PNAS, 121(48), e2415874121.

Studie rozpoznala v balené vodě sedm běžných polymerů: polyamid (druh nylonu), polypropylen, polyetylen, polymetylmetakrylát, polyvinylchlorid, polystyren a polyetylentereftalát (PET). Překvapivě nejčastější nebyl PET z lahve samotné, ale polyamid — materiál používaný v membránových filtrech pro čištění vody před plněním lahví. Částice PET se pravděpodobně uvolňují při mačkání lahve, opakovaném otevírání uzávěru a působení tepla.

Rozpoznaných sedm polymerů přitom tvořilo pouze asi desetinu všech nalezených nanočástic. Co tvoří zbylých devět desetin, vědci zatím nevědí — metoda rozpoznala miliony dalších částic, které neodpovídaly žádnému ze sedmi plastů v referenční knihovně. Pokud jde rovněž o nanoplasty, skutečný počet by mohl být mnohonásobně vyšší.

Přímé srovnání vodovodní a balené vody na úrovni nanoplastů zatím chybí — autoři studie z Kolumbijské univerzity v době publikace teprve zahajovali měření v městských vodovodech (Boston, St. Louis, Los Angeles). Předběžné testy a starší studie zaměřené na mikroplasty však naznačují, že vodovodní voda obsahuje řádově méně plastových částic než balená.

Studie Sheng a kol. (2024), měřila koncentrace mikroplastů (1–40 μm) ve stojící vodě v různých typech potrubí. U PVC trubek dosáhla koncentrace uvolněných mikroplastů až 114 000 částic na litr (1,14 × 10⁵), zatímco polyetylenové trubky uvolňovaly částic nejméně — statisticky se nelišily od nerezových trubek.

Zdroj: Sheng, K. a kol. (2024). Release of microplastics from pipe materials and their impact on stagnant water. Preprint SSRN: 5017572.

Zatímco vodovodní voda při odchodu z úpravny obsahuje poměrně málo plastových částic, cesta potrubím k vašemu kohoutku situaci výrazně zhoršuje. Plastové trubky — zejména z PVC, PP-R a PE — se postupně rozpadají působením chloru v dezinfikované vodě, teploty a mechanického opotřebení, a uvolňují mikroplasty přímo do pitné vody.

Studie Sheng a kol. prokázala, že PVC trubky uvolňují ze všech testovaných materiálů nejvíce mikroplastů — až 114 000 částic na litr při stagnaci vody. PVC se v českých rozvodech hojně používal zejména v období 1990–2000.

Polypropylenové trubky (PP-R) jsou dnes nejběžnějším materiálem vnitřních rozvodů v českých domácnostech. Z hlediska uvolňování mikroplastů se řadí mezi PVC a PE.

Zásadní je však jiný nález: PP-R mikroplasty vykazují nejvyšší schopnost podporovat množení bakterií. Po 360 hodinách stagnace dosáhl počet heterotrofních bakterií v PP-R vzorku 1,40 × 10⁵ CFU/ml, zatímco hladina chloru klesla k nule. To znamená, že PP-R mikroplasty nejen znečišťují vodu plastovými částicemi, ale zároveň vytvářejí prostředí příznivé pro růst choroboplodných mikroorganismů.

Samostatná studie Yang a kol. (2024) publikovaná v časopise Journal of Hazardous Materials potvrdila, že chlorování, zahřívání a cykly mrazu a tání urychlují uvolňování mikroplastů i chemických látek z PP-R trubek a že tyto látky zvyšují schopnost vyvolat onemocnění (virulenci) a odolnost vůči antibiotikům u bakteriálních společenstev v pitné vodě.

Zdroj: Yang, X. a kol. (2024). Microplastics and chemical leachates from plastic pipes are associated with increased virulence and antimicrobial resistance potential of drinking water microbial communities. J. Hazard. Mater., 463, 132900. doi: 10.1016/j.jhazmat.2023.132900

Nejnovější studie z roku 2025 (publikovaná v časopise Water Research) prokázala, že povlak živých mikroorganismů (biofilm) na vnitřním povrchu PP-R trubek zvyšuje uvolňování mikroplastů na 2,1násobek oproti kontrolním vzorkům a urychluje rozpad materiálu kombinací fyzikální koroze a biochemického rozkladu.

Zdroj: Xiu, J. a kol. (2025). Biofilm induced microplastics and microbial metabolites release from Polypropylene Random pipes in drinking water distribution systems. Water Res., 288(Pt A), 124626. PMID: 40974892.

Polyetylenové trubky (PE) uvolňovaly v testech nejméně mikroplastů — statisticky se nelišily od nerezových trubek. To je z hlediska výběru materiálu pro rozvody pitné vody důležitý poznatek.

Délka stagnace vody v potrubí je jedním z rozhodujících činitelů. Podle dostupných studií může stagnace zvýšit soustředění mikroplastů ve vodě až desetinásobně, zejména u stárnoucích PVC systémů. U PVC trubek soustředění stoupalo lineárně po celou dobu 360hodinového pokusu. U PP-R byl prudký nárůst v prvních třech dnech, následovaný ustálením.

Vědecká obec zatím nemá jednoznačnou odpověď na otázku, jak přesně mikroplasty a nanoplasty poškozují lidské zdraví. Zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2019 konstatovala, že zdravotní rizika z mikroplastů v pitné vodě jsou na základě tehdy dostupných důkazů nízká, ale zároveň vyzvala k intenzivnějšímu výzkumu — zejména v oblasti nanoplastů, které v té době nebylo možné spolehlivě měřit.

Zdroj: WHO (2019). Microplastics in drinking-water. Ženeva: Světová zdravotnická organizace.

Přehledová studie autorů Sajedi a kol., publikovaná v časopise Journal of Hazardous Materials v roce 2025, analyzovala 141 vědeckých článků a rozpoznala tyto potenciální chronické zdravotní dopady vystavení nano- a mikroplastům: dýchací onemocnění, reprodukční problémy, poškození nervového systému a rakovinotvornost. Studie zároveň zdůrazňuje, že dosavadní poznatky nejsou dostatečné pro konečné závěry a standardizované metody měření teprve vznikají.

Zdroj: Sajedi, S. a kol. (2025). Unveiling the hidden chronic health risks of nano- and microplastics in single-use plastic water bottles: A review. J. Hazard. Mater., 495, 138948. doi: 10.1016/j.jhazmat.2025.138948

Znepokojivá je zejména schopnost nanoplastů překonávat biologické bariéry. Jak uvedla evoluční bioložka Zoie Dianaová z Torontské univerzity, malé částice se mohou objevit v různých orgánech a překonávat membrány, kterými by procházet neměly, včetně hematoencefalické bariéry chránící mozek.

Na základě dostupných vědeckých poznatků lze formulovat následující doporučení odstupňovaná podle nákladnosti a účinnosti.

Po delší nepřítomnosti (přes noc, dovolená) nechte vodu téci 30–60 sekund, než ji použijete k pití nebo vaření. Tím odstraníte vodu, která stála v domovních rozvodech. Na pití a vaření upřednostňujte studenou vodu — teplá voda z plastových rozvodů obsahuje více uvolněných částic.

Přídavný filtr s aktivním uhlím odstraní část mikroplastů větších než 10 μm a zároveň odfiltruje chlor a jeho vedlejší produkty. Reverzní osmóza je nejúčinnější dostupnou technologií — odstraňuje více než 95 % plastových částic všech velikostí. Je vhodné zvážit i náklady na údržbu a pravidelnou výměnu filtračních vložek.

Měděné rozvody neprodukují žádné mikroplasty a mají přirozené protimikrobiální vlastnosti. Pokud je měď z rozpočtových důvodů nevhodná, PE trubky představují nejlepší plastovou volbu.

Pro běžnou spotřebu dospělých je vodovodní voda s odpovídající filtrací ekonomicky i ekologicky výhodnější a z hlediska mikroplastů bezpečnější než balená voda v PET lahvích. Pokud balenou vodu přesto používáte, uchovávejte ji v chladu, mimo přímé sluneční záření a nepoužívejte opakovaně jednorázové PET lahve.

Tento přehled má několik důležitých omezení, která je třeba brát v úvahu.

Studie z Kolumbijské univerzity analyzovala pouze tři značky balené vody prodávané v USA a čelí metodologické kritice ohledně kontrolních vzorků (viz výše). Výsledky pro české značky (Dobrá voda, Aquila a další) mohou být odlišné — srovnatelná studie pro český trh zatím neexistuje.

Data o uvolňování mikroplastů z potrubí pocházejí z laboratorních pokusů s novými trubkami. Reálné domovní rozvody stáří 10–20 i více let mohou vykazovat výrazně odlišné (pravděpodobně vyšší) hodnoty v důsledku rozkladu materiálu.

Podíl PP-R v českých domovních rozvodech je převažující, ale přesné statistické údaje o zastoupení jednotlivých materiálů nejsou veřejně dostupné.

Zdravotní dopady chronického vystavení nano- a mikroplastům na člověka nejsou dosud dostatečně prozkoumány. Většina údajů o jedovatosti pochází ze studií na buněčných kulturách a zvířecích modelech.

Standardizované metody měření a vyčíslení nanoplastů v pitné vodě teprve vznikají. Výsledky různých studií proto nejsou vždy přímo srovnatelné.

Klíčové zdroje:

Transparentnost tvorby:

Koncepce, struktura a redakční linie článku jsou dílem autora, který vypracoval obsahovou skicu, stanovil klíčové teze a řídil celý proces tvorby. Generativní AI (Claude, Anthropic) byla využita jako technický nástroj pro rešerši, ověřování faktů a rozepsání autorovy předlohy.

Autor výstupy průběžně redigoval, ověřil klíčová zjištění a schválil finální znění. Žádná část textu nebyla publikována bez lidské kontroly. Všechny faktické údaje byly ověřeny proti veřejně dostupným zdrojům uvedeným v textu.

Postup je v souladu s požadavky Čl. 50 Nařízení EU 2024/1689 (AI Act) na transparentnost AI-generovaného obsahu. #poweredByAI