Sklář, fotograf a umělá inteligence: jak tvořit s AI a nepřijít o autorská práva

Úvaha o autorství v éře generativní AI — a praktické tipy, jak se v tom zorientovat

Dale Chihuly stojí u sklářské pece v Tacomě. Nedrží píšťalu, nedotýká se roztaveného skla. Přesto je to on — a výhradně on — komu právo přiznává autorství díla, které právě vzniká pod rukama mistra skláře. Sklář fouká, tvaruje, reaguje na teplotu taveniny tisíci drobnými rozhodnutími za sekundu. Vnáší do díla desetiletí zkušeností, estetický cit a fyzickou jedinečnost svého dechu. A přece: z pohledu práva je „pouhým nástrojem“.

Když jsem se nad tím poprvé zamyslel, přišlo mi to nespravedlivé. Ale právě tento rozpor — že živá bytost s neopakovatelným tvůrčím vkladem může být právně neviditelná — mi pomohl lépe pochopit jednu z nejpalčivějších otázek současnosti: kdo je vlastně autorem díla, které vzniká ve spolupráci člověka s umělou inteligencí?

V roce 2025 generativní AI pronikla do všech tvůrčích profesí. CEO Microsoftu Satya Nadella na konferenci LlamaCon (duben 2025) uvedl, že 20–30 % kódu v repozitářích společnosti je generováno AI. Novináři spolupracují s jazykovými modely na rešerších. Grafici používají obrazové generátory. Otázka „kdo je autor?“ přestala být akademická — a začala se týkat i mě.

Současné právo ve většině právních řádů stojí na dvou pilířích starých přes sto let. Za prvé: chráněno je původní vyjádření, nikoli myšlenka (§ 2 odst. 6 českého autorského zákona č. 121/2000 Sb.; čl. 2 Smlouvy WIPO o právu autorském; § 102(b) amerického zákona o autorském právu). Za druhé: autorem může být výhradně fyzická osoba (§ 5 odst. 1 českého zákona; Bernská úmluva, čl. 6bis a 7; Compendium of U.S. Copyright Office Practices, § 306).

A tady to začíná být zajímavé. Profesor Mark Lemley ze Stanfordu (2024) popsal problém, který mi přijde přesný: tradičně člověk poskytuje myšlenku i její vyjádření — a právo chrání vyjádření. S AI člověk dodává myšlenku (pokyn, koncept, strukturu) a AI generuje vyjádření. Cenný lidský příspěvek — tvůrčí koncept — je přesně tím, co autorské právo nechrání. A vyjádření generované umělou inteligencí postrádá lidské autorství.

Výsledek? Díla tvořená s AI mohou teoreticky spadnout do kategorie volného díla — a kdokoli si jejich části přivlastní. Nebo mohou požívat ochrany — pokud tvůrce ví, co dělá.

Tento článek shrnuje, co zatím víme o právním stavu, a nabízí úvahu nad tím, jak by mohl vypadat rozumný postup pro tvůrce, kteří s AI spolupracují. Nejsem právník — jsem programátor a analytik, který s AI denně tvoří a chce pochopit pravidla hry. Berte to jako podklad k diskusi, ne jako právní radu.

Pro orientaci — tři klíčové paragrafy, které se v debatě o AI autorství objevují nejčastěji:

§ 2 odst. 1 definuje dílo jako „jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora“ vyjádřený „v jakékoli objektivně vnímatelné podobě“. Dvě podmínky: (1) výsledek tvůrčí činnosti a (2) vyjádření ve vnímatelné formě.

§ 5 odst. 1 říká jasně: „Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila.“ Ne právnická osoba, ne stroj.

§ 8 odst. 2 je z mého pohledu nejzajímavější: vylučuje z okruhu spoluautorů osobu, která přispěla „pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy“ anebo „pouze dala ke vzniku díla podnět“. Tohle ustanovení se dá číst dvěma směry — jako argument proti autorství uživatele AI (dal jen podnět), ale i proti AI samotné (poskytla jen technickou pomoc).

§ 2 odst. 6 pak zakládá rozlišení myšlenka–vyjádření: dílem není „námět díla sám o sobě“, „myšlenka, postup, princip, metoda“. Textový pokyn (prompt) zadaný do AI by se dal chápat jako námět — a námět dílem není.

Unijní měřítko původnosti vzniklo sérií rozhodnutí SDEU a stojí za to ho znát — definuje totiž, co „autorství“ vlastně znamená v EU:

Infopaq (C-5/08, 2009): Dílo je chráněno, pokud představuje „autorův vlastní duševní výtvor“.

Painer (C-145/10, 2011): Původnost vyžaduje „svobodné a tvůrčí volby“, jimiž autor dílu vtiskne „osobní otisk“. Stojí za zmínku, že generální advokátka Trstenjak ve svém stanovisku (nikoli v samotném rozsudku) výslovně uvedla, že pouze lidské výtvory jsou způsobilé ochrany.

Football Dataco (C-604/10, 2012): Soud odmítl doktrínu „řemeslné zručnosti a vynaložené práce“ (skill and labour) — pouhá značná práce bez tvůrčí svobody nestačí.

Cofemel (C-683/17, 2019): Dílo musí odrážet osobnost autora. A právě tady narážíme na problém — má AI osobnost?

Americký zákon o autorském právu (Copyright Act) chrání „original works of authorship“. Pojem „author“ zákon výslovně nedefinuje, ale soudy i Copyright Office ho soustavně vykládají jako vyžadující lidskou bytost — na základě Ústavy, rozhodnutí Burrow-Giles v. Sarony (1884) a Compendium § 306: registrovat se dá jen dílo „created by a human being“.

Otázka, zda technologický nástroj ovlivňuje autorství, vůbec není nová. A odpovědi, které na ni právo dávalo, mi přijdou překvapivě souladné.

V roce 1884 americký Nejvyšší soud rozhodoval spor Burrow-Giles Lithographic Co. v. Sarony (111 U.S. 53). Fotograf Napoleon Sarony pořídil portrét Oscara Wildea. Žalovaná strana tvrdila, že fotografie je „pouhá mechanická reprodukce“ bez místa pro tvůrčí činnost — fotoaparát pouze přenáší na desku podobu objektu.

Soud tento argument odmítl. Sarony zinscenoval pózu, zvolil kostým a doplňky, upravil světlo a stín, vyvolal žádaný výraz na Wildeově tváři. Soud definoval autora jako tvůrčí mysl (inventive or master mind), která dílo koncipuje. Fotoaparát je pouhý nástroj.

Tento precedent položil základ principu technologické neutrality: nástroj tvorby neovlivňuje existenci autorství.

Když autor diktuje text stenografce, autorem je diktující osoba. V případu Cala Homes v. Alfred McAlpine (1995) anglický soud řekl něco, co mě zaujalo: „zaměřit se pouze na to, kdo držel pero, je příliš úzký pohled na autorství“. Ředitel designu poskytoval podrobné instrukce a skici kreslířům — a soud jej uznal za hlavního autora výkresů, ačkoli „nikdy nedržel pero“.

Profesorka Jane C. Ginsburg z Kolumbijské univerzity to shrnula dvěma zásadami, které mi přijdou užitečné i pro debatu o AI: autorství „staví mysl nad svaly“ — autorem je ten, kdo dílo koncipuje, nikoli ten, kdo provádí instrukce. A autorství „staví mysl nad stroj“ — použití nástrojů neruší autorství.

Tady jsem narazil na řadu příkladů, které mi otevřely oči:

Jeff Koons nechává díla vyrábět specializovanými dílnami. V případech Rogers v. Koons (1992) a Blanch v. Koons (2006) soudy řešily otázky plagiátu a přiměřeného užití (fair use), nikdy však nezpochybnily Koonsovo autorství nad díly vyrobenými řemeslníky.

Damien Hirst z přibližně 1 400 bodových maleb (Spot Paintings) osobně namaloval asi 5 — zbytek malovali asistenti podle přesných pravidel (dokonale kruhové tečky, rovnoměrné rozmístění, žádná barva se neopakuje). Hirst sám to potvrdil slovy, že malování přenechal ostatním, protože „se mu do toho nechtělo“.

Sol LeWitt vytvořil přes 1 260 nástěnných kreseb, z nichž každá sestávala z psaného souboru instrukcí prováděných týmy kreslířů. LeWitt sám kresby fyzicky neprováděl. Své instrukce přirovnával k hudebním partiturám.

Aj Wej-wej pro instalaci Sunflower Seeds (2010) nechal 1 600 řemeslníků v Ťing-te-čenu ručně vyrobit a pomalovat 100 milionů porcelánových slunečnicových semínek.

Ve všech případech je autorem výhradně koncepční umělec — nikoli řemeslník.

Architekt navrhne budovu, ale sám nic nestaví. Stavební dělníci nejsou nikdy považováni za spoluautory. Celá profese je založena na předpokladu, že projektant, nikoli stavitel, je tvůrčím autorem. Americký zákon o ochraně architektonických děl (Architectural Works Copyright Protection Act, 1990) tuto ochranu výslovně zakotvil.

A tady se dostáváme k problému, který mě zaujal nejvíc — a který mi přijde, že současná debata elegantně obchází.

Dale Chihuly od roku 1979 osobně nefouká sklo — po zranění ramena. V případu Moi v. Chihuly Studio (W.D. Wash. 2019, potvrzeno 9th Cir. 2021) soud rozhodl, že Chihuly je výhradním autorem, neboť „vlastnil a vykonával kontrolu nad tvůrčím procesem“. Bývalý asistent Michael Moi, který se fyzicky podílel na výrobě 285 děl, neprokázal „nezávislý autorskoprávněschopný příspěvek“.

Jenže sklář není stroj. Vnáší do díla zkušenosti, které nelze verbalizovat — drobná rozhodnutí v reálném čase, estetický cit, fyzickou jedinečnost svého dechu. Podobně ve Francii sochař Daniel Druet fyzicky vyráběl voskové sochy Maurizia Cattelana. Pařížský soud v rozhodnutí ze dne 8. července 2022 prohlásil Druetův nárok za nepřípustný a zároveň konstatoval, že díla byla zveřejněna výhradně pod Cattelanovým jménem a jejich inscenace byla výhradně jeho dílem.

Co z toho plyne pro debatu o AI? Tady si troufám říct svůj názor:

Pokud právo systematicky přehlíží tvůrčí vklad živého řemeslníka, pak argument „AI nemůže být autorem, protože postrádá lidský vklad“ stojí na jiných základech, než se na první pohled zdá. Zdá se mi, že právo nikdy nestavělo autorství na kvalitě vkladu při provedení, ale na kontrole nad koncepcí. Vklad skláře je právně bezvýznamný ne proto, že by byl malý (není), ale proto, že působí v rámci vymezeném někým jiným.

Zároveň tu vidím klíčový rozdíl oproti AI: sklář provádí konkrétní instrukce v přímé součinnosti s umělcem. Chihuly stojí u pece, ukazuje, opravuje. Existuje přímý příčinný řetěz. U generativní AI tento řetěz vypadá jinak — uživatel zadá abstraktní popis a dostane nepředvídatelný výstup. Stejný pokyn produkuje pokaždé odlišný výsledek.

Toto rozlišení je ale stupňovité, ne dvouhodnotové. Programátor průběžně řídící Claude Code mi přijde blíž modelu Chihuly u pece než uživatel zadávající jeden pokyn do obrazového generátoru. A právě o to jde — o míru kontroly.

Rozhodovací praxe k AI autorství se teprve formuje. Následující případy ukazují, jakým směrem se soudy zatím ubírají — ale je dobré mít na paměti, že jde o začátek, ne o konec příběhu.

Thaler v. Perlmutter (D.D.C. 2023, potvrzeno D.C. Circuit 18. března 2025; certiorari zamítnuto Nejvyšším soudem 2. března 2026). Stephen Thaler přihlásil k registraci obraz vytvořený AI systémem DABUS s AI jako autorem. Odvolací soud potvrdil, že zákon vyžaduje lidské autorství. Soudkyně Millett argumentovala, že zákon „nedává smysl, pokud ‚autor‘ není lidská bytost“ — odkaz na vlastnictví, délku života autora atd. Nejvyšší soud odmítl případ projednat — Thaler tak vyčerpal všechny opravné prostředky. Požadavek lidského autorství je v USA nyní pevně zakotven.

Zarya of the Dawn (USCO, únor 2023). Kris Kashtanova vytvořil/a grafický román s vlastním textem a obrázky z obrazového generátoru Midjourney. USCO uznal ochranu textu a tvůrčího uspořádání textu s obrázky jako souboru, ale odepřel ochranu jednotlivým AI-generovaným obrázkům. Kashtanova neměl/a „dostatečnou kontrolu“ nad výstupem — pokyny „neurčují konkrétní výsledek“.

Théâtre D’opéra Spatial (USCO, září 2023). Jason Allen použil přes 624 opakování pokynů v Midjourney plus úpravy ve Photoshopu, celkem 114 hodin práce. USCO přesto odmítl registraci: Allen neměl „žádnou kontrolu nad tím, jak AI nástroj analyzoval, interpretoval nebo reagoval na tyto pokyny“. Allen v září 2024 podal žalobu (Allen v. Perlmutter, D. Colo.) — případ probíhá a mohl by vytvořit zásadní precedent pro otázku, zda rozsáhlé opakované zadávání pokynů zakládá autorství.

Městský soud v Praze (sp. zn. 10 C 13/2023, říjen 2023) vydal patrně první rozsudek v EU k výstupům AI. Žalobce zadal do DALL-E pokyn a žaloval advokátní kancelář, která výsledný obrázek použila. Soud žalobu zamítl s tím, že AI nemůže být autorem (§ 5), obrázek „není jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti fyzické osoby“ a pokyn je pouhou „myšlenkou“ ve smyslu § 2 odst. 6.

Co mi přijde podstatné: soud nevyloučil, že při dostatečném tvůrčím vkladu (podrobná parametrizace, ruční editace) by AI-asistované dílo mohlo ochranu získat. Jinými slovy — dveře zůstaly otevřené.

Li v. Liu (Pekingský internetový soud, listopad 2023) je zajímavý protiklad. Pan Li vytvořil pomocí Stable Diffusion obrázek, přičemž průběžně vybíral z variant a zdokonaloval výsledek. Soud mu autorství přiznal — obrázek podle něj odráží „původní rozumovou investici“ a „osobité vyjádření“. AI byla posouzena jako nástroj. Je to zatím nejvstřícnější přístup ze všech velkých právních řádů.

Zákon č. 132/2025 (účinný od 10. října 2025) novelizoval italský autorský zákon: díla „jsou chráněna… i pokud byla vytvořena s pomocí nástrojů umělé inteligence, pokud jsou výsledkem duševní práce autora“. První vnitrostátní úprava v EU výslovně řešící tuto otázku.

Tohle je podle mě zatím nejlepší vodítko, které máme — ne proto, že by platilo v ČR, ale proto, že nejsoustavněji pojmenovává problémy:

Samotné pokyny nestačí. Působí jako „instrukce sdělující nechráněné myšlenky“ — nekontrolují, jak AI myšlenky zpracuje. I stovky opakovaných pokynů byly shledány nedostatečnými. AI jako nástroj je v pořádku. „Použití AI nástrojů k asistenci lidské tvořivosti, nikoli jako její náhrady, neovlivňuje dostupnost autorskoprávní ochrany.“ Lidské úpravy mohou zakládat autorství. Tvůrčí výběr, koordinace a uspořádání AI-generovaných prvků může být chráněno jako soubor. Podstatné lidské úpravy mohou být chráněny samostatně.

Z dosavadních rozhodnutí se mi rýsuje přibližná stupnice — berte to jako mou interpretaci, ne jako právní jistotu:

Jasná ochrana — AI jako čistý nástroj (korektura, odhalování chyb, korekce barev). Lidské dílo zůstává v podstatě nedotčeno.

Pravděpodobná ochrana — člověk dodá podrobnou osnovu, data a strukturu; AI formuluje; člověk podstatně upravuje. Blízké modelu Chihuly u pece.

Možná ochrana souboru — člověk zadá téma, AI napíše vše, člověk vybírá z variant a uspořádává. Chráněn může být výběr a uspořádání (Zarya of the Dawn), nikoli jednotlivé AI-generované prvky.

Spíše nechráněno — pouhé zadávání pokynů, i rozsáhlé a průběžné (případ Allen — 624 pokynů, 114 hodin). Tak to zatím vidí USCO i Městský soud v Praze.

Volné dílo — plně AI-generovaný obsah bez lidského vkladu. Kdokoli může volně kopírovat.

Na základě toho, co jsem nastudoval z rozhodovací praxe a stanovisek, mi vykrystalizovalo šest zásad. Nejsou to právní rady — spíš zdravý rozum podepřený tím, jak soudy zatím rozhodovaly.

Vlastní osnova — klíčové teze, argumentační linie, struktura díla — je podle mě obdoba umělcovy skicovky. Slouží jako důkaz, že tvůrčí koncepce pochází od vás, nikoli od AI. Sklář bez skici od umělce neví, co foukat. Vaše AI bez osnovy neví, co psát.

Tohle mi přijde jako klíčový rozdíl mezi „pouhým podnětem ke vzniku díla“ (§ 8 odst. 2) a tvůrčí činností, která by mohla zakládat autorství. Pokyn „napiš článek o soli“ vypadá jako podnět. Podrobná osnova s tezemi, strukturou, výběrem zdrojů a argumentační linií vypadá jako tvůrčí koncepce.

Chihuly nestojí v kanceláři a nečeká na hotovou vázu. Stojí u pece, ukazuje, opravuje. Stejný přístup mi dává smysl i s AI: nezadávejte jeden pokyn a nepřijímejte výstup. Směřujte AI průběžně — odmítejte, co nechcete, upřesňujte, co chcete, vracejte k přepracování.

Čím intenzivnější je vaše průběžná kontrola, tím silnější je podle mě obdoba s Chihulym, architektem nebo šéfredaktorem — a tím slabší případný argument, že jste „pouze dali podnět“.

Úvod, závěr, klíčový argument — alespoň jedna výrazová část díla by měla být prokazatelně vaší vlastní formulací. Ne proto, že by to zákon výslovně vyžadoval, ale proto, že vám to dává nejsilnější pozici pro případ sporu. Soud v případu Zarya of the Dawn oddělil chráněné (lidský text) od nechráněného (AI obrázky). Pokud jsou vaše vlastní formulace „neoddělitelně sloučeny“ s AI-generovaným textem (jazyk USCO), celé dílo by mohlo být chráněno — alespoň tak to chápu já.

Tohle je něco, co mě napadlo z praxe — a co považuji za nejlepší pojistku. Archivujte svou obsahovou skicu (tu jste psali vy), klíčové pokyny, kde směřujete obsah, strukturu a argumentaci, zamítnuté verze („tohle ne, chci to jinak”), redakční zásahy (co jste změnili oproti AI pracovní verzi) a ověřovací proces (jak jste ověřili fakta).

Toto je váš ekvivalent umělcovy skicovky — důkaz tvůrčí kontroly nad výsledkem. Americký Copyright Office v pokynech z března 2023 vyžaduje uvádění AI-generovaných prvků; dokumentace vám umožní přesně oddělit váš vklad od příspěvku AI.

USCO rozlišuje: AI jako „asistence“ neovlivňuje ochranu, AI jako „náhrada“ lidské tvořivosti ochranu ohrožuje. Hranice mi přijde v tom, zda vy kontrolujete výslednou podobu díla — strukturu, logiku, výběr přístupů, klíčové formulace.

Z vlastní zkušenosti: programátor řídící Claude Code je v roli architekta — pokud kontroluje architekturu systému a reviduje kód. Novinář řídící AI rešerše je v roli šéfredaktora. V obou případech jde o to, že člověk řídí proces, nikoli pouze přijímá výsledek.

Povinnost označovat AI-generovaný obsah vyplývá z čl. 50 nařízení EU 2024/1689 (zákon o AI) — plná účinnost od srpna 2026. Ale i bez právní povinnosti mi přijde rozumné být transparentní. Formulace, kterou sám používám:

Metodická poznámka

Koncepce, struktura a redakční linie článku jsou dílem autora, který vypracoval obsahovou skicu, stanovil klíčové teze a řídil celý proces tvorby. Generativní AI (Claude, Anthropic) byla využita jako technický nástroj pro rešerši, ověřování faktů a rozepsání autorovy předlohy.

Autor výstupy průběžně redigoval, ověřil klíčová zjištění a schválil konečné znění. Žádná část textu nebyla publikována bez lidské kontroly. Všechny faktické údaje byly ověřeny proti veřejně dostupným zdrojům uvedeným v textu.

Postup je v souladu s požadavky čl. 50 nařízení EU 2024/1689 (zákon o AI) na transparentnost AI-generovaného obsahu.

Tahle formulace podle mě dělá tři užitečné věci najednou: prohlašuje váš tvůrčí vklad, zařazuje AI jako nástroj (ne spoluautora) a splňuje požadavek na transparentnost ze zákona o AI.

I pokud by soud rozhodl, že konkrétní dílo nesplňuje podmínky autorského zákona, nemusí to být konec světa. Napadají mě minimálně čtyři záchranné linie:

Databázové právo (§ 88–94 autorského zákona). Pokud soustavně vytváříte sérii článků s podstatnou investicí do získání a ověření obsahu, celá sbírka by mohla požívat zvláštní ochrany i bez autorství jednotlivých částí.

Nekalá soutěž (§ 2976 občanského zákoníku). I u nechráněného díla je „parazitování na pověsti“ žalovatelné — pokud někdo převezme váš text a vydává ho za vlastní.

Smluvní ochrana. Licence na platformě (např. podmínky Seznam Média) může obsahovat pravidla pro nakládání s obsahem nezávisle na autorském právu.

Ochrana souboru (§ 2 odst. 5 aut. zák.). I kdyby jednotlivé AI-generované pasáže nebyly chráněny, váš výběr, uspořádání a prezentace materiálu jako celku by mohl být chráněn — přesně jako v případu Zarya of the Dawn.

Česká republika — Bez ochrany při nedostatečném vkladu; pokyn se považuje za námět. Klíčová autorita: Městský soud v Praze, sp. zn. 10 C 13/2023; § 2, 5, 8 autorského zákona.

EU — Vyžaduje „autorův vlastní duševní výtvor”; čistě AI díla nejsou chráněna. Klíčová autorita: Infopaq (C-5/08); Painer (C-145/10); návrh zprávy EP, zpravodaj Axel Voss 2025.

USA — Bez ochrany pro AI díla bez dostatečného lidského autorství. Nejvyšší soud v březnu 2026 odmítl projednat případ Thaler. Klíčová autorita: Thaler v. Perlmutter (D.C. Cir. 2025, cert. zamítnuto 2026); zpráva USCO Part 2.

Spojené království — Zákonná ochrana § 9(3) CDPA 1988: autor počítačem generovaného díla je osoba činící „nezbytná opatření“ pro jeho vznik. Pozice je předmětem přezkumu UKIPO.

Čína — Ochrana možná při prokázání rozumové investice. Klíčová autorita: Li v. Liu (Pekingský internetový soud, 2023).

Itálie — Výslovná ochrana AI-asistovaných děl, pokud jsou „výsledkem duševní práce autora“. Klíčová autorita: zákon č. 132/2025.

Několik věcí, které stojí za to sledovat:

Allen v. Perlmutter (D. Colo., podáno září 2024) testuje, zda 624 opakování pokynů a 114 hodin práce zakládá autorství. Rozhodnutí by mohlo zásadně posunout hranici.

Přezkum směrnice o jednotném digitálním trhu (DSM, nejdříve červen 2026) otevírá možnost řešit AI-generovaný obsah na unijní úrovni.

Zpráva Výboru pro právní záležitosti EP (zpravodaj Axel Voss, návrh červen 2025, schváleno výborem JURI 28. ledna 2026) „trvá na tom, že AI-generovaný obsah by měl zůstat nezpůsobilý autorskoprávní ochrany“. Hlasování pléna plánováno na březen 2026.

GEMA v. OpenAI (LG München I, 42 O 14139/24, listopad 2025) — soud rozhodl, že zapamatování chráněných textů písní v jazykových modelech porušuje autorské právo. OpenAI se odvolalo. Případné potvrzení by mělo zásadní dopad na trénink AI modelů v celé EU.

Napoleon Sarony v roce 1884 prokázal, že fotoaparát je nástroj — ne překážka autorství. Dale Chihuly od roku 1979 prokazuje, že sklář je nástroj — ne spoluautor. Jeff Koons, Sol LeWitt a Aj Wej-wej dokládají, že stovky řemeslníků jsou nástroje — ne tvůrci.

Ve všech těchto případech, jak to chápu já, platí tentýž princip: autorství stojí na tvůrčí koncepci a kontrole nad procesem, nikoli na fyzickém provedení.

AI do této rovnice přidává komplikaci: na rozdíl od skláře přetváří instrukce nepředvídatelně. Stejný pokyn produkuje pokaždé odlišný výstup. Tím narušuje přímý příčinný řetěz mezi záměrem a výsledkem — a proto je míra lidské kontroly nad procesem tak důležitá.

Řešení podle mě není v tom vzdát se AI. Je v tom pochopit, kde na škále od Chihuly u pece po anonymní pokyn v obrazovém generátoru se nacházíte — a zajistit, abyste stáli co nejblíž u té pece. Vaše obsahová skica, průběžné řízení procesu, redakční zásahy a ověřování faktů jsou tím, co vás odlišuje od uživatele, který „pouze dal ke vzniku díla podnět“.

Sklář do díla vnáší neopakovatelný lidský vklad — a přesto mu právo autorství nepřiznává. Vy do díla vnášíte tvůrčí koncepci — a proto byste autorem být měli. Tak to funguje od roku 1886. AI na tom — zatím — nic nemění.

A jestli se mýlím? Pojďme o tom diskutovat.

Nejsem právník — text vyjadřuje můj názor opřený o veřejně dostupné zdroje a je zamýšlen jako podklad k diskusi, nikoli jako právní poradenství. Datová uzávěrka: 7. března 2026.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském (autorský zákon) — § 2, § 5, § 8. Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (1886/1971) — čl. 2, 6bis, 7. Smlouva WIPO o právu autorském (WCT, 1996) — čl. 2. US Copyright Act, 17 U.S.C. § 102. Copyright, Designs and Patents Act 1988 (UK) — § 9(3), § 178. Nařízení EU 2024/1689 (zákon o AI) — čl. 50, čl. 53. Směrnice EU 2019/790 (DSM) — čl. 3, čl. 4. Zákon č. 132/2025 (Itálie).

Burrow-Giles Lithographic Co. v. Sarony, 111 U.S. 53 (1884). Cala Homes v. Alfred McAlpine [1995] FSR 818. Rogers v. Koons, 960 F.2d 301 (2d Cir. 1992). Blanch v. Koons, 467 F.3d 244 (2d Cir. 2006). Moi v. Chihuly Studio, Inc., W.D. Wash. 2019 (potvrzeno 9th Cir. 2021). Druet v. Cattelan, Tribunal judiciaire de Paris (8. 7. 2022). Infopaq International A/S v. Danske Dagblades Forening, C-5/08 (SDEU, 2009). Painer v. Standard Verlags GmbH, C-145/10 (SDEU, 2011). Football Dataco v. Yahoo!, C-604/10 (SDEU, 2012). Cofemel v. G-Star Raw, C-683/17 (SDEU, 2019). Thaler v. Perlmutter, D.D.C. 2023, potvrzeno D.C. Cir. 18. 3. 2025, cert. zamítnuto Nejvyšším soudem 2. 3. 2026. Allen v. Perlmutter, D. Colo. (podáno září 2024, probíhá). Naruto v. Slater, 888 F.3d 418 (9th Cir. 2018). Li v. Liu, Beijing Internet Court (27. 11. 2023). MS Praha, sp. zn. 10 C 13/2023-16 (říjen 2023). GEMA v. OpenAI, LG München I, 42 O 14139/24 (11. 11. 2025).

USCO, Copyright Registration Guidance: Works Containing Material Generated by AI, 88 Fed. Reg. 16,190 (březen 2023). USCO, Copyright and Artificial Intelligence Part 2: Copyrightability (leden 2025). Compendium of U.S. Copyright Office Practices, 3. vyd., § 306. Informační přehled Evropského parlamentu, AI and copyright (prosinec 2025). Návrh zprávy EP, zpravodaj Axel Voss (červen 2025; schváleno výborem JURI 28. ledna 2026). Usnesení EP z října 2020 — právní subjektivita AI.

Ginsburg, J. C. (2019). Authors and Machines. Columbia Journal of Law & the Arts, 42(3). Hugenholtz, P. B. a Quintais, J. P. (2021). Copyright and Artificial Creation. SSRN / studie pro EK. Lemley, M. A. (2024). How Generative AI Turns Copyright Upside Down. Stanford Law Review (připravováno k vydání).

Transparentnost tvorby

Koncepce, struktura a redakční linie článku jsou dílem autora, který vypracoval obsahovou skicu, stanovil klíčové teze a řídil celý proces tvorby. Generativní AI (Claude Opus 4.6, Anthropic) byla využita jako nástroj pro rešerši, ověřování faktů a rozepsání autorovy předlohy.

Autor ověřil klíčová zjištění a schválil finální znění. Žádná část textu nebyla publikována bez vědomé autorské kontroly. Faktické údaje byly ověřeny proti veřejně dostupným zdrojům uvedeným v textu.

Postup odpovídá principům transparentnosti Nařízení EU 2024/1689 (AI Act). #poweredByAI