Článek
„Na co si to hraješ, blbečku!“ zuří, ona snad zuří a co sakra já? Jako debil se jí člověk snaží chránit a ona si tady „jen“ flirtuje s nějakým blbečkem. Ne, nesmím se rozčílit. Musím být v klidu!
Zvládnou to!
Vlastně si na ten rozhovor ani nevzpomínám. Nějak jsem ho vymazal z paměti, ale nejde jen o rozhovor, ale i o tyto věty:
"Čtenáři se Hromuška ptali i na názor na současnou justici. Jsou tresty pro vrahy dostatečné? ptal se například jeden z nich. „Ne, nejsou. Za takový čin by měli dostat všichni do jednoho doživotí. Spáchali brutální vraždu, ve trojici, bez jakéhokoliv důvodu.“
Nevím proč vám vlastně píšu tento dopis. Myslím, že nikoho nezajímá pravda a ani já ji vlastně neznám.
Kolikrát, když večer usínám, přemýšlím nad tím, co stalo a doufám, že až se ráno probudím, nic z toho o čem vím, že se stalo, nebude pravda.
„Během letošního roku jsme se totiž doopravdy vídali každý den, krom asi tří výjimek. Za tu dobu se sice náš vztah logaritmicky prohluboval, Kamilčin zájem o sex, vášeň, či dokonce něhu však bohužel ochaboval. Možná se není čemu divit, je to přeci jen dlouhá doba… To ji však nezprošťuje zodpovědnosti za všechna bezpráví a křivdy spáchané na mé vroucně milující osobě!!!“ Jakub
Nemám rád úvody, ale musím se přiznat, že jsem s obavou čekal vaší odpověď. On tady čas opravdu běží úplně jinak. Každý to má tady jasné. Čekáte na soud a nic víc. Nikoho nevidíte, a nikým nemluvíte. Máte čas přemýšlet.
On ten strach je až nepochopitelný. Napsal pro mne neznámému, který chce pochopit to co já nikdy nepochopím.
„Jakube, pojď, jdeme.“
Petr našel najednou dávno ztracený klid. Táhnul nás pryč. Bylo to, jako bych měl sedmimílové boty. Najednou jsem stál před Kornoutem. Petr s Tondou zazvonil a obsluha nás pustila dovnitř.
Sedl jsem si ke stolu a pozoroval, jak barmanka objímala Petra. On ještě dokázal flirtovat. Bylo to všechno jako ve snu. První doušek piva jsem ani nevnímal. Kolem stolu chodili lidé, hudba duněla a já to vnímal v podivném opojení strachu a šílenství.
Od toho dne jsem plánoval a zkoušel. Pořád tomu našemu plánu pořád něco chybělo. Něco jako trochu víc zakázaný ovoce. Něco, co by z toho plánu udělalo opravdovou absurditu, která je nesmyslná od začátku do konce.
Vojta se nejdřív hrozně rozchechtal a řekl, že jsem debil, ale nakonec přinesl nějaké kriminalistické sborníky a knížky.
O filmu, který se asi nikdy nenatočí. Proč, asi neschopnost nebo nechuť a nebo jsem problém já a moje vidění světa…
New Czech movie „Nelitostne“ by autor and screenwriters Radek Hromuško and Tomáš Hanák is a movie about dark, hidden sides of our souls. „Nelítostně“ is a movie about the fear inside us, agony of losses and hidden brutality that is quietly passing by but is accompanying every single step of ours.
_______________________________
Další přehledy budou následovat…
