Článek
Diskuse o výstavbě Plavebního stupně Děčín v Loubí s odhadovaným rozpočtem přesahujícím 9 miliard korun se v médiích i mezi veřejností často smršťuje na emoce. Zastánci stavby hovoří o spáse české plavby a zadržení vody v krajině, zatímco kritici poukazují na vysokou cenu a dopady na přírodu.
Pokud se však na celý projekt podíváme čistě přes čísla, fyzikální zákony a ekonomickou realitu dnešního dopravního trhu, zjišťujeme, že samotný jez v Loubí klíčové problémy řešit nemůže.
Labe je hezká a živá řeka i bez jezu: Falešná naděje pro Děčíňáky
Labe protékající Děčínem je krásná, plnohodnotná a živá řeka. I v parném létě je v korytě dostatek vody na to, aby tvořila dominantu krajiny a nabízela obrovský potenciál pro turistiku, vodáky, cyklisty i odpočinek místních obyvatel.
Přesto vedení města i zastánci projektu často podsouvají obyvatelům alibi: „Nemáme peníze, takže nábřeží upravíme a zatraktivníme, jen když stát postaví jez.“
To je však falešný argument a falešná naděje pro Děčíňáky. Tvrdit, že bez devítimiliardové investice státu do betonového vodního díla nelze u řeky vysadit alej, postavit lavičky, vybudovat lepší přístupy k vodě nebo opravit zázemí pro turisty, je pouhá výmluva. Labe nepotřebuje umělé přehrazení k tomu, aby bylo atraktivní.
Navíc je zcela naivní si myslet, že by stavba jezu sama o sobě nějaké zázračné nábřeží přinesla. Děčínské nábřeží leží v aktivní záplavové zóně. Žádné rozsáhlé komerční stavby, dětská hřiště, kavárny ani betonové promenády tam z principu podléhajícímu povodňovému zákonu vzniknout nemohou. Břehy řeky budou po dokončení stavby vypadat prakticky stejně jako dnes, jen hladina bude o něco výše.
Pohled za hranice ukazuje úplně jinou realitu. V sousedním Německu žádné betonové jezy na Labi nestaví, a přesto mají břehy měst upravené, přístupné a plné turistů. Němci nečekají na obří hydrotechnické stavby. Rozvíjejí cykloturistiku, staví odpočinková místa, kultivují zelené městské promenády a přibližují řeku lidem v její přirozené, živé podobě.
Proč by to u nás nešlo stejně? Postupné úpravy nábřeží po etapách z městského rozpočtu a běžných dotačních titulů jsou reálné už dnes. Nemusíme pasivně čekat na megalomanský projekt, abychom si břehy Labe upravili do reprezentativní podoby.
Iluze „hodně vody“ jako na Střekově a realita dnešního Labe
Mezi obyvateli Děčína často panuje představa, že po postavení jezu bude řeka v korytě vypadat stejně jako nad Střekovem v Ústí nad Labem - tedy že tu vznikne široká vodní plocha s vysokou hladinou.
Otázkou však zůstává, proč bychom měli hladinu v Děčíně uměle zvedat o několik metrů. Labe v Děčíně ani v období letních tropů není žádným vyschlým potůčkem. Protéká jím živá, plynulá řeka s dostatkem vody, kterou drží nad vodou řízené odpouštění z Vltavské kaskády. Nahradit živou řeku stojatým rybníkem nedává z přírodního ani estetického hlediska smysl.
Kde se v Labi bere voda během letního sucha?
Jedním z nejčastějších omylů je představa, že průtočný jez v korytě řeky dokáže v období sucha zadržet vodu v krajině nebo nadlepšit průtoky. Jez v korytě řeky totiž není přehrada. Nemá žádný velký zásobní prostor a vodu nevyrábí. Co do Děčína přiteče shora, to přes jez odteče dál směrem k hranicím.
To, co dnes v parném létě protéká Děčínem - zhruba 70 až 80 krychlových metrů za sekundu -, navíc není přirozený stav. Kdybychom nechali řeku bez lidských zásahů, protékala by Děčínem během letních tropů jen ubohá pětina až třetina tohoto množství. Vyšší průtoky drží nad vodou Vltavská vodní kaskáda (zejména nádrže Orlík a Slapy). Ty v zimě a při jarním tání vodu zachycují a v létě ji řízeně odpouští, aby řeka pod nimi vůbec žila.
Nulová retenční kapacita a fyzikální limity
Pokud by v Loubí vznikl plánovaný 4metrový jez, jeho vzdutí by dosáhlo délky přibližně 7 kilometrů (k Boleticím). Při průměrné šířce koryta by celkový objem nahromaděné vody ve vzdutí činil přibližně 1,4 milionu krychlových metrů.
Kdybychom tento objem chtěli použít k nadlepšení průtoku pro plavbu či směrem do Německa o pouhých 10 krychlových metrů za sekundu navíc:
- Nahromaděná voda by se vyčerpala za pouhých 38 hodin (necelé dva dny).
- Hladina v Děčíně by klesla na původní úroveň a jez by ztratil jakoukoliv funkci.
- Vytvořením stojatého vodního tělesa o rozloze přes 700 000 m² by navíc v letních tropech dramaticky vzrostl odpar vody do ovzduší.
Jez v korytě tedy nemá žádnou retenční schopnost, která by dokázala pomáhat okolní krajině nebo Německu.
Proč jeden jez k plynulé plavbě nestačí?
Aby úsek od Střekova po státní hranici fungoval jako garantovaná vodní cesta, muselo by na české straně vzniknout souvislé vodní schodiště složené minimálně ze tří navazujících stupňů:
- Jez Malé Březno (cca 5 m): Vzdutím by musel dosáhnout až k patě Střekova a vyřešit plytký úsek v Ústí nad Labem.
- Jez Děčín-Loubí (cca 4 m): Vyřešil by pouze krátký úsek v okolí Děčína k Boletícím.
- Jez Dolní Žleb (cca 4,7 m): Vyřešil by kritický úsek od Dolního Žlebu po dolní rejdu plavební komory v Loubí.
Stavba v Dolním Žlebu je však z důvodu přísné ochrany přírody v CHKO Labské pískovce neprůchodná a počítat s ní nelze. Pokud nestojí jez v Dolním Žlebu a němečtí sousedé na své straně Labe žádné jezy nestaví a stavět neplánují, lodě by po opuštění děčínského vzdutí stejně narazily na mělčiny. Samotný 4metrový jez u Děčína tak vytvoří pouze izolovanou 7km přihrádku.
Máme vůbec co po vodě masivně vozit?
Historická kaskáda jezů na horním Labi a Vltavě vznikala v době, kdy bylo nutné do vnitrozemí masivně přepravovat hnědé uhlí ze severních Čech. Tato doba je však pryč.
Dnes v regionu neexistuje žádná masová komodita, která by vyžadovala vodní cestu. Vše ostatní spolehlivě a výrazně rychleji přepravuje železnice a silniční doprava. Zastánci jezu často argumentují přepravou nadrozměrných nákladů, v tomto případě se však jedná o jednotky kusů ročně.
Mýtus o hospodářském zázraku a nových náplavkách
Mnoho lidí v Děčíně si od investice ve výši 9 miliard korun slibuje dlouhodobou prosperitu, práci pro místní a proměnu nábřeží. I zde je však potřeba mírnit přehnaná očekávání:
- Krátkodobý efekt stavby: Výstavba samotného vodního díla zabere přibližně dva až tři roky. Jde o technicky specifickou stavbu, kterou realizují specializované celostátní či mezinárodní stavební firmy. Dlouhodobý hospodářský impuls nebo stovky trvalých pracovních míst pro Děčín z toho nevzniknou.
- Omezení v záplavové zóně: Často zaznívá přání, že stát v rámci stavby zaplatí luxusně upravené městské náplavky a promenády. Labe se sice zvedne o pár metrů, ale břehy i případné náplavky budou stále ležet v aktivní záplavové zóně. Žádné rozsáhlé komerční stavby ani zázračné proměny v záplavovém území přímo u vody vzniknout nemohou.
Parazitování na eráru není odpovědná politika
Je na čase odmítnout i přístup, podle kterého bychom se v Děčíně měli radovat jen z toho, že u nás stát zbytečně utratí přes 9 miliard korun ze společných peněz.
Spoléhat na to, že „stát to zaplatí“, a radovat se z toho, že díky tomu budeme mít ve městě o něco vyšší hladinu, je vůči veřejným rozpočtům neodpovědné. Břehy řeky budou po dokončení stavby vypadat prakticky stejně jako dnes, ale státní kasu to bude stát miliardy, které pak chybí v přímé podpoře zdravotnictví, školství nebo údržby stávající regionální infrastruktury.
Závěr
Stavět za více než 9 miliard korun z veřejných rozpočtů izolovaný jez v Loubí nedává ekonomický, logistický ani urbanistický smysl. Schovávat se za tento projekt jako za jedinou možnost, jak zkrášlit Děčín, je vůči obyvatelům neupřímné.
Labe je krásná, živá a atraktivní řeka už dnes. Pokud chceme v Česku reálně řešit zadržování vody v krajině a rozvoj Děčína, investice musí směřovat do obnovy meandrů, tůní, péče o půdu a do postupné, smysluplné městské infrastruktury přímo u řeky, nikoli do betonových překážek v korytech.
