Kolik aut dokáže jezdit z nových Dukovan

Minulý článek o větrných elektrárnách vyvolal bouřlivou diskuzi. V komentářích se často oběvovaly dvě témata. Jednak byla často zmiňována volantilita větrného zdroje, který výrábí podle aktuálního počasí a za druhé byly větrné zdroje velice často srovnávány s jadernou elektrárnou s prosbou, abych raději srovnal spotřebu v dopravě s jaderným zdrojem.

Pokud jde o první téma, v závěru článku je vysloveně zmíněno, že nastavení energetiky jako celku je složitější, do hry pak vstupují i další zdroje jako jaderné, vodní, nebo paroplynové elektrárny, nimécně cílem článku bylo poukázat na množství, které jsou schopny větrné zdroje vyrobit ve vztahu k dovozu ropy. Jinak řečeno, nikde se v článku netvrdí, že jde vozidla napájet jen a pouze z větrných elektráren, ale ukazuje celkové množství energie, kterým větrné zdroje dokážou přispět do celkového energetického mixu.

Kolik aut dokáže jezdit z nových Dukovan

Jako doplnění výroby z jaderného zdroje přikládám následující přepočet. ČR dováží ročně okolo 7 mil. tun ropy, což odpovídá asi 70TWh energie. Pro srovnání celková spotřeba elektřiny v roce 2025 činila zhruba 60TWh. Spotřeba ropných paliv v dopravě tak přesahuje konečnou spotřeby elektřiny, jako ekvivalent výroby devíti plánovaných bloků jaderné elektrárny Dukovany (cca 8 TWh/rok).

Jedním z hlavních důvodů přechodu dopravy na elektřinu je výrazně nižší energetická náročnost. Elektrický pohon má oproti spalovacímu výrazně vyšší účinnost a elektrické auto dokáže na rozdíl od běžného spalovacího vozu efektivně ukládat brzdnou energii zpět do baterie. Pokud srovnáme dva podobné vozy, tak relativně úsporný benzínový vůz jezdí s průměrnou spotřebou okolo 6,5l/100km. Což při přepočtu na kWh vychází asi na 60kWh/100km. Podobný elektromobil jezdí opět v celoročním průměru za zhruba 20kWh/100km včetně započtení účinnosti nabíjení. Podrobněji se spotřebě vozidel věnuji v tomto článku.

Velmi zjednodušeně má tedy elektrický vůz zhruba třetinovou spotřebu. Pro pohon vozidel tedy v případě elektřiny zjednodušeně stačí zhruba třetina ze 70TWh, což znamená asi 24TWh. Nově stavěné bloky Dukovan s výkonem 2,4GW ročně vyrobí necelých 17TWh elektřiny, což zajistí palivo asi pro 70% všech vozidel.

Spuštění nových bloků se očekává v letech 2037 - 2038, přičemž v roce 2040 i podle progresivního scénáře rozvoje elektromobility bude na silnicích jezdit maximálně třetina všech vozidel na elektřinu s celkovou spotřebou okolo 8TWh. Nově budované bloky tak při svém spuštění teoreticky vyrobí energii pro dvojnásobek vozidel, které budou v této době v provozu.

Jak to vychází cenově

Při aktuálních cenách ropy okolo 100$ za barel vydá ČR ročně za dovoz bezmála 110 mld. Kč. K tomu je potřeba připočítat ještě další miliardy za rafinaci a logistiku paliva. Cena nových bloků Dokuvan se bude pohybovat okolo 400mld. Kč. K tomu je potřeba připočítat samozřejmě provozní, finanční a další doprovodné náklady. Nicméně i tímto letmým výpočtem je zřejmé, že investice do domácích jaderných zdrojů, je mnohem efektivnější, než každý rok vydávat za dovoz ropy.

Na kolik vyjde motoristu kilometr jízdy

Cena elektřiny z nových bloků se odhaduje v dnešních cenách na zhruba 90€/MWh, což odpovídá asi 2,3Kč/kWh. Finální cena pro drobné spotřebitele včetně distribučních poplatků a daní se v závislosti na tarifech může pohybovat mezi 3,5 - 6,5Kč/kWh. Cena paliva na kilometr jízdy se tak pohybuje mezi 60 haléři a 1,3Kč. K tomu bude potřeba započítat také spotřební daň. Ta se momentálně platí pouze z kapalných paliv a s vyšším procentem elektrických vozidel ve flotile se samozřejmě počítá se zdaněním jejich provozu. Momentálně je výše spotřební daně stanovena na 8,25 Kč/l u nafty (dočasně sníženo) a 12,8Kč/l u benzínu. Běžné spalovací vozidlo tak za spotřební daň platí zhruba 40-80 haléřů za kilometr. V současnosti je těžké předjímat, kdy a v jaké výši se zdanění provozu elektrických vozidel zavede. Pokud bychom vzali v potas zhruba 60 haléřů za kilometr, vychází celková cena mezi 1,2-2Kč/km.

Průměrná cena benzínu v České republice se k polovině května 2026 pohybuje přibližně kolem 42Kč/litr. K této částce je potřeba od roku 2028 připočítat ještě asi 3Kč za emisní povolenku a cena kilometru pak bude vycházet asi na 3Kč. Celkové provozní náklady tak budou v případě elektřiny i bez vlastního zdroje výrazně nižší, než u spalovacích vozů a to i při započítání „spotřební daně“. Zde je mimochodem vidět, jak zavádějící je strašení emisní povolenkou. Ta opravdu provoz vozidel o něco zdražuje, ale samotná emisní povolenka má na cenu oproti geopolitickým vlivům minimální vliv. Příjem z povolenek navíc zůstává u nás a vybrané finance se následně používají doma například na zlepšování systémů veřejné dopravy.

Při určení daně z provozu elektrických vozidel je v budoucnu zohlednit ještě aspekt lokálních emisí. Spotřební daň je všeobecně brána pouze jako poplatek za použití silniční sítě. Nicméně pokud bychom chtěli být opravdu technologicky neutrální a ke všem pohonům spravedliví, měla by jít část příjmu ze spotřební daně do rozpočtu ministerstva zdravotnictví jako poplatek za negativní externality způsobené lokálním znečištěním výfukovými plyny. Vyčíslení těchto zdravotních externalit bych ponechal odborníkům na zdravotnictví, nicméně bychom neměli tyto náklady v provozu spalovacích vozidel v rámci technologické neutrality zanedbávat.

Pro majitele vlastních zdrojů pak vychází cena za kilometr ještě níž.

Závěr

Pokud se vrátím k úvodu článku, tak celková výroba z určitého zdroje znamená pouze orientační hodnotu a je potřeba ji vždycky zasadit do kontextu energetického mixu. Jaderná elektrárna pracuje oproti větrným zdrojům s vyšším koeficientem využití (80% oproti 23%), ale i jaderný zdroj část roku nepracuje z důvodu výměny paliva stejně jako část roku naplno nefouká. Oba zdroje tedy potřebují zálohu, akumulaci a flexibilní zdroj na pokrytí výkyvů ve spotřebě. Větrné zdroje sice pracují s nižším koeficientem využití, ale zase mají nižší investiční náklady a dají se postavit výrazně rychleji, než nové jaderné bloky. Rozumný energetický mix tedy nejde založit pouze na jednom typu výroby, ale je potřeba kombinovat různé zdroje tak, aby se efektivně doplňovaly a zajistily tak spotřebitelům elektřinu i tehdy, pokud zrovna nefouká, nebo se v reaktoru mění palivo. Proto mají i země s výrazným podílem jaderné energie v mixu jako např. Francie, nebo Finsko vedle jaderných bloků také významný podíl obnovitelných zdrojů, které jadernou energetiku vhodně doplňují.

Tak jako tak je lepší založit dopravu na mixu domácích zdrojů, než spoléhat na dovoz paliva přes půlku světa, který dokáže rozhodit jeden ucpaný průliv. Zejména v automobilové velmoci, kde je již pětina vyrobených vozů s externím nabíjením a lokálně vyrobené elektromobily patří k nejoblíbenějším modelům v Evropě.

Příklad bychom si měli vzít zejména z Francie. Ta zdaleka nevsází jenom na jádro, to bere jako stabilní základ a k tomu buduje OZE jako levný doplňek například podporou zastřešení zastavěných ploch solárními panely, agrivoltaikou, nebo masivní elektrifikací dopravy pro snížení dovozu ropy.

Zdroje:

https://oenergetice.cz/energostat/ceny-aktualne/ropa-brent

https://www.ceps.cz/cs/zdrojova-primerenost