Článek
Čtrnáct dní po volbách by měl být v každé normální demokratické zemi klid. Vítěz dostane mandát, složí vládu a dosluhující vláda předá moc a stát funguje dál bez povšimnutí, že se změnila vláda. Jenže u nás ne. Prezident mlčí či jen tajně jedná s Andrejem Babišem, ale stále jej nejmenuje a mezitím unikají informace, že některé kandidáty by na ministry nikdy nejmenoval. To je nepřijatelné. Prezident není politický komentátor, ale ústavní činitel. a jak hovoří článek 68 ústavy České republiky: prezident jmenuje členy vlády na návrh premiéra. Nic víc, nic míň.
V posledních letech se ale z této jednoduché zásady stal trhací kalendář. Jakýkoliv prezident si tuto pravomoc vykládá po svém - a výsledkem jsou zbytečné průtahy, dohady a lidé pak přestávají věřit v demokracii, stát a jeho instituce.
A do toho všeho vstupuje dosluhující premiér Petr Fiala, který místo slušného a důstojného odchodu volí pasivní rezistenci. Odmítá předložit návrh rozpočtu nové sněmovně a místo toho vzkazuje nastávajícímu premiérovi Andreji Babišovi, aby si rozpočet tzv. vyrobil sám. Jenže ono to tak ve skutečnosti nefunguje. V každé jiné jiné zemi platí, že dosluhující vláda zajišťuje běžný provoz státu až do doby, kdy je jmenována vláda nová. To je základní pilíř demokratických principů státu.
Z celé situace ční jeden společný jmenovatel a tím jest úcta k Ústavě a zodpovědnost vůči voličům, která však pomalu mizí. Premiér se chová jako uražený malý kluk a prezident jako monarcha ve vlastní zemi. A uprostřed toho všeho stoji občané, kteří od státu očekávají úctu, jistoty, pravidla a řád. Jenže tyto hodnoty jsou pro politiky až na posledním místě.
Česko potřebuje návrat k principům, na kterých byla ČR založena - k respektu, odpovědnosti a funkčnímu státu. Není možné, aby si kde kdo ohýbal Ústavu, jak se mu zrovna chce, Prezident musí respektovat výsledek voleb a premiér musí plnit své povinnosti, a taky každý ministr, ať už současný či budoucí musí chápat, že politika je služba občanům a státu, nikoliv soukromý podnik.
Je čas přestat hrát osobní hry a začít brát pravidla, které jsou tu již několik generací dány, konečně vážně a řídit se podle nich. Ne proto, že to chce nějaký Fiala či Babiš, ale proto, že to chce samotná demokracii a selský rozum, který politici bohužel přestali používat.
