Článek
Kurióznost situací, kdy se potká abstinent a člověk s nějakou hladinkou, je většinou přímo úměrná hladině alkoholu v krvi.
Důrazně předesílám, že si takových pozvání, jsou-li ještě normální, přesto vážím a alkohol považuji určitým způsobem za prospěšný, je-li konzumace v rozumné míře a hlavně pod kontrolou. Sám si vlastně i trochu pamatuji, jaké to je.
Někdo si úplně neumí představit, co znamená vůbec nepít, a tahle reakce je z těch zajímavých nejčastější
„Dáš si se mnou panáka?“
„Ne díky. Já vůbec nepiju.“
„Tak jen jednoho.“
„Ne, já fakt vůbec nepiju.“
„Ani se mnou?“
Jiná verze
„Dáme panáka!“
„Ne díky, vůbec nepiju.“
„Tak aspoň zelenou.“
Někteří „dárci“ ty, jimž spolupití nabízejí, neznají, ale pijí neradi sami. A když už mají vyšší hladinu, pak ne zcela chápou, co se děje
„Hele voe, co piješ?“
„Nic. Díky.“
„Ty voe“ … asi minutu bez hnutí přemýšlí, pohled na neurčitý cíl. Pak nápad:
„Ty voe“ … ještě déle přemýšlí, pak se otočí a vyjde jiným směrem … „Karleeeee!! Voe! Dáme kořku.“ …
Čas od času se najde empatický člověk, v některých vzbuzuji i lítost
„Já jsem taky jednou nepil“ …
nebo
„Hele, nemáš to jednoduchý“ …
Někteří se s abstinenty nechtějí moc bavit
„Ty nepiješ? … Tyjo … No … Já si skočím na záchod a hned jsem zpátky, jo“ …
Někdo názor abstinenta ignoruje:
„Co piješ?“
„Nic. Já nepiju.“
„Slečno, dvě velký vodky!“…
Někteří vidí v abstinentovi svůj vzor, těžko ovšem říct, v čem
„Chtěl bych bejt jako ty.“
„Tak to mě těší.“
„Akorát bych asi nevydržel nepít“…
