Noční Vinohrady a liduprázdný Žižkov aneb s objektivem za zábavou

S třiceti lety věku přišlo pro mnoho lidí v mém okolí to období, kdy si začali hledat nové koníčky. V mém případě mě úplně náhodou uchvátilo kouzlo analogové a digitální fotografie. Během zimy jsem se tomuto hobby příliš nevěnoval, ale s jarem přišel čas, abych opět vytáhl ze skříně mou digitální zrcadlovku Canon EOS1100D a začal toto své hobby rozvíjet. Využil jsem proto posledního dubnového dne, respektive nadcházejícího státního svátku, abych trošku zdokumentoval krásy noční Prahy a zároveň si vyzkoušel focení v nočních podmínkách. Výsledky jsou následující.

Původně jsem chtěl vystupovat na Muzeu a jít pouze směrem na Žižkov. Nakonec jsem ale přejel zastávku, a tak jsem to na Žižkov vzal přes Náměstí z Jiřího z Poděbrad, což se nakonec ukázalo jako dobré rozhodnutí. První, co mě zaujalo, byla tato krásně nasvícená ulice, kde přede mnou stála „hala bala“ tato krásná Vespa. Trošku to na mě dýchlo atmosférou Asie (kterou znám ale jen z fotek a videí, protože jsem tam bohužel ještě nikdy nebyl).

Následně jsem šel o pár kroků dál, kde mě zaujalo toto prázdné bistro, přestože nabízí kousek pizzy jen za 25 Kč (což je cena, kterou jsem v Praze neviděl tak 10 let). Kvalitu služeb bistra jsem se hodnotit nechystal. Jeho neony mě však přiměly, abych jeho vývěsní štít zvěčnil.

Nejvíc se mi ale líbí tyhle žárovky v ulicích, kterých je teď na Vinohradech spousta. Společně s venkovními stáními u restaurací vytváří skvělou atmosféru, kterou se mi myslím celkem věrohodně podařilo zvěčnit.

Staré rčení platí „Žižkovu a Libni, zdaleka se vyhni“. Člověk nemá důvod cítit se v dnešním, už relativně korporátním Žižkově, nebezpečně. Přesto bylo až mrazivá jeho liduprázdnost tu noc. Kresba Ryszarda Siwiece - hrdiny, který se před zraky tisíců lidí upálil na protest proti okupaci Československa, s nápisem „Slyšíte můj křik“, společně se svým silným nasvícením působila v této situaci opravdu silně.

Dům Radost v noci utichl. Až na 3 okna kanceláří, ve kterých se stále svítilo - tomu říkám radost z práce.

U nové zástavby nad Hlavním nádražím v noci prošlo několik pejskařů a lidí vracejících se z čarodějnických večírků. Bez nich je ale ulice ledově klidná.

V rámci focení jsem nakonec pokračoval ještě focením nočního Hlaváku a následně nafotil ještě Václavák a okolní ulice - ale o tom zas až někdy příště.