Článek
Herečka Eva Hacurová nikdy nebyla žádné tintítko, ale kila navíc uměla nosit. Snažila se své křivky vnímat pozitivně. Bohužel se i tak setkala s nadávkami, posměchem, až neúnosnou šikanou kvůli tomu, že nemá proporce jako modelka.
Vždycky chtěla být herečkou
Rodačka z Prostějova přesto toužila být ve světle reklektorů a být v divadle. V dětství hrála na akordeon a klávesy, zpívala, tančila a chodila do dramatického kroužku, aby si jednou splnila sen. Přihlásila se na pražskou DAMU, obor činohra.
„Měla jsem ale štěstí, že na konci studia jsem dostala angažmá v Divadle v Celetné, kde se hodně dělá hudební divadlo. Od začátku jsem tedy dost zpívala, dokonce jsem se naučila hrát na saxofon a oprášila akordeon,“ vzpomínala pro Novinky.cz.
Posted by Eva Hacurová on Monday, April 19, 2021
V pubertě se jí smáli
Ale ještě předtím, než nastoupila na školu do Prahy, slýchávala, že se svými kyprými tvary žádný úspěch mít nebude. Prý nedostane žádné role, jestli nezhubne. Říkali jí to už v hodně citlivém období puberty, kdy se teprve hledala.
„Ve čtrnácti! A do dneška v divadelním prostředí slyším, že nebudu mít role, že se mnou nebude chtít nikdo praocvat, když vypadá, jak vypadám. Že nebudu moct hrát úplně všechno, i když na to jako herečka mám. Řeší se stále jen to, jak vypadá,“ dodala.
Nadávali jí do velryb
S oblíbeností internetu rostly i poznámky anonymních profilů proti herečce. Dodnes se bojí podívat na diskuzi pod články, které jsou o ní. Nejhorší to prý ale bylo na Facebooku Ulice, kde hrála. Lidé jí tam nadávali do tlustých velryb a vysmívavali se kilům navíc, byť je sama nebere jako přítěž. Nedokázala pochopit. proč jsou lidé tak zlí. I když se najdou i tací, kteří jí dokážou pochválit.
„Často jsem příjemně překvapená, protože mě chválí, že umím kila nosit. Jestli něco nezvládám, tak to jsou komentáře u Ulice. Dočetla jsme se tam o sobě, že jsem tluská jako velryba a sotva lezu, tak proč v seriálu pořád jsem,“ řekla Eva. Přitom v té době byla v osmém měsíci těhotenství.
Útěchu našla u maminky
Když už jí bylo opravdu hodně ouvej a nevěděla si s těmi narážkami rady, u maminky měla vždy náruč otevřenou. Vždy u ní našla útěchu a pochopení. Rodiče ji nikdy nesoudili a nenutili, aby se svou postavou něco dělala.
„Pro mě bylo důležité, že jsem za ní mohla přijít, svěřit se s tím, co se mi stalo a poradi se, co s tím mám dělat. Prostě to hned zpracovat a pobavit se,“ přiznala Hacurová.
To by poradila I dalším holkám či klukům, aby se v tom neutápěli sami. Aby se svým rodičům otevřeli a popovídali si s nimi o této formě šikany. Herečce to hodně pomohlo.
