Článek
Narodila se jako jedináček a zájem celé rodiny se točil kolem ní. Jenže po pár letech se jí narodila sestra Eliška. Kamila Nývltová vždycky toužila po sourozenci, ale jako malá si přála spíš panenku na hraní. Netušila, jak se všem otočí svět vzhůru nohami.
„Když s ní maminka přišla domů, prý jsem říkala, že je Eliška strašně ošklivé dítě. Že prý to nemůže být moje sestřička. Moje mamka se na to tak zatvářila. Prý už jsem asi v té době cítila, že bude něco špatně,“ rozpovídala se známá zpěvačka v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.
O postižení se nevědělo
Nejdřív nikdo nevěděl, že se holčička narodila s nějakým postižením. Vše vypadalo ze začátku obvykle jako u jiných dětí.
„Když jsme ji měli doma, nejdřív se dobře vyvíjela, pásla i koníky, ale narodila se s mozkovou obrnou. Do toho dostávala ještě epileptické záchvaty. Tím se ten mozeček úplně zastavil a stal se z ní doživotní ležák. Nechodila, nemluvila, měla vývod do střev, protože měla špatně vyvinuté polykací ústrojí,“ dodala Kamila.
Sestra potřebovala speciální režim
Naprosto to změnil chod její rodiny. Na Kamilu, byť to nebylo schválně, se nebral už takový ohled. Stalo se z ní takzvané „skleněné dítě“. Tak se říká sourozencům postižených dětí, které se tím dostanou na druhou kolej.
„Eliška potřebovala speciální režim. Nemohli jsme kvůli ní někam jet. Musela jsem pomáhat, aby na to mamka nebyla sama. Měli jsme obrovskou výhodu v tom, že tátova maminka, moje babička, nám pomáhala, aby naši mohli chodit do práce a rodinu uživit,“ povídala dál muzikálová hvězda.
Museli uživit rodinu
Její sestra měla u babičky i své zázemí. Byly tam všechny přístroje, co potřebovala, měla tam i polohovací postel. Díky tomu mohli její rodiče pracovat. Do toho se ještě narodil bratr, takže se museli otáčet, aby uživili rodinu.
„Nebylo to jak dnes, kdy se na vše vybírají sbírky. Když se žádalo na pojišťovnu, bylo to těžké. Režim byl prostě jiný. Ale naši dělali vše pro to, abych ani já nestrádala, pak ani brácha. Ale Eliška potřebovala jinou péči, protože ji mamka nikdy nechtěla dát do žádného ústavu. Když Eliška před deseti lety zemřela, říkala mamka, že by udělala vše stejně,“ uzavřela vyprávění.
Šikana a psycholog
Musela vyhledat i pomoc psychologa. Nejenže měla postiženou sestru, ale zažila ve škole šikanu, kdy se její rodinné situaci vysmívali. Od té doby se ale snaží na sobě pracovat, aby byla už jen sama za sebe a nemusela nést to rodinné břímě.
Sama by si jednou přála dítě, ale samozřejmě má strach, jestli by se také nenarodilo postižené. Určitě by před tím šla na genetické testy, aby věděla, jaká je pravděpodobnost.
Zdroj: (ne!)ZÁVISLÁ, Matky v nesnázích, Instagram
