Článek
O životě Libušky Šafránkové se toho napsaly stohy. Od jejího mládí až do smrti byla symbolem něžné krásy, noblesy a talenty. Tisíce lidí jí milovalo a bez její Popelky si nikdo nedokáže představit vánoční svátky. Za to její sestra Miroslava si vždycky soukromí úpěnlivě střežila.
O následnici Arabely se říkalo, že na slavnější Libušku žárlila, protože jí lidé na každém kroku poznávaly a ona byla vždy v pozadí. Ale byla to naprosto lež. Mirka svému sourozenci vždy tu pozornost a slávu přála. Věděla, že to má vydřené a má nesporný talent od přírody.
Nedaly na sebe dopustit
Ve skutečnosti si byly obě velmi blízké. Rády spolu trávily čas, podporovaly se ve všem a byla to vždy jedna pro druhou, ať se jim dělo, co se jim dělo. Do toho obě podědily přirozenou krásu, takže za oběma se otáčeli muži a nemusely na sebe žárlit.
Sestry Libuška a Miroslava Šafránkovy si byly velmi blízké.
Miroslava Šafránková se před kamerou poprvé objevila už v patnácti letech, kdy si zahrála ve filmu Přijela k nám pouť. Následně ji režisér Karel Kachyňa obsadil do hlavní role ve snímku Robinsonka a poté i do pohádky Malá mořská víla. Největší slávu jí přinesla role Borůvky ve filmu Jak svět přichází o básníky a seriál Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek.
Emigrovala do Německa
Kariéra herečky jí ale nepřirostla k srdci. Na začátku osmdesátých let emigrovala od západního Německa, kde se provdala a narodily se jí děti. Dokonce tam vystudovala ekonomickou fakultu a získala titul bakaláře. Mezi lety 86-89 se přestěhovala s rodinou do Mexika. Netušila, že tam mohla přijít o to nejcennější - děti. Vážně onemocněly a vypadalo to chvíli bledě. Naštěstí se z toho ale nakonec dostaly.
„Když sestra odletěla do zahraničí, bála se (Libuše, pozn. red.), že už ji třeba nikdy neuvidí. Ta představa ji ničila. Čtyři roky o sobě skoro neslyšely. Byla však připravená, věděla, že se vrátí. Čekala na ni a její děti s kytičkou na letišti a říkala tříletému chlapci: Já jsem tvoje teta!“ vzpomínala v knize spisovatelka Zuzana Maléřová.
Nakonec se ale po revoluci vrátila zpět do Čech, z čehož měla největší radost právě její sestra. Přestěhovala se už bez německého manžela, se kterým se rozvedla, a zamilovala se do překladatele Miroslava Drozdy. K herectví se už nikdy nevrátila. Místo toho si založila tiskovou a mediální agenturu.
Zdroj: cnn.iprima.cz, lifee.cz, zeny.iprima.cz
