Článek
Se svou manželkou Helenou prožil většinu života. Jejich vztah nebyl okázalý ani mediálně vystavovaný, o to byl pevnější. V době, kdy se vztahy často rozpadají pod tlakem veřejnosti, oni zůstávali spolu – tiše, bez velkých gest, ale s jistotou, která se buduje roky.
Rodina pro něj nebyla jen zázemím, ale skutečným smyslem. Byl otcem dvou dětí a snažil se jim dát to, co sám považoval za nejdůležitější: stabilitu, klid a pocit, že se mají kam vracet.
Muž, který nepotřeboval být vidět
Na jevišti i před kamerou byl nepřehlédnutelný. V soukromí ale vyhledával pravý opak. Vyhýbal se pozornosti, neměl potřebu sdílet svůj život s veřejností a raději trávil čas s těmi, na kterých mu skutečně záleželo.
Nebyl to herec večírků a titulků. Byl to muž domova.
Tichý boj na konci života
Když přišla nemoc, nesl ji stejně jako celý svůj život: tiše a důstojně. Pracoval, dokud mohl, a ani v těžkých chvílích neztrácel vnitřní klid. Pro jeho blízké to bylo období plné obav, ale také obdivu k jeho síle.
Herec Václav Postránecký svou manželku miloval až do posledních dnů.
Bohužel si rakovina brala rychle svou daň. Musel opustit role, které měl rozehrané, hrozně zhubl a šlo to s ním rychle z kopce. Zemřel v roce 2019, obklopen rodinou, která při něm stála až do poslední chvíle.
Odkaz, který není jen herecký
Václav Postránecký po sobě nezanechal jen role, které se budou připomínat ještě dlouho. Zanechal i něco mnohem méně viditelného, ale o to silnějšího – obraz člověka, který zůstal věrný sám sobě.
Možná právě proto na něj lidé nevzpomínají jen jako na herce, ale jako na někoho, koho by chtěli znát i mimo svět reflektorů.
