Článek
Není snad dne, kdy by si herečka Anna Dvořáková nevzpomněla na své milované prarodiče. V dětství s nimi trávila spoustu času, protože její rodiče byli velmi pracovně vytížení, a právě tehdy se mezi nimi vytvořilo silné pouto. Proto pro ni byla velkou ranou nejprve smrt dědečka Luďka Munzara a později i babičky Jany Hlaváčové. Dlouho se s jejich odchodem nedokázala vyrovnat.
Říká si ale, že pokud na ně bude vzpomínat a vyprávět o nich, bude to, jako by nikdy nezemřeli. Jak sama přiznala, dědeček jí pomohl v těžkém období, kdy u ní propukly silné panické ataky.
Byla na tom špatně
Tehdy nedokázala vycházet z domu, jíst a musela chodit na kapačky, aby vůbec měla nějaké živiny. „Nemohla jsem ani spát, měla jsem panickou ataku každé tři hodiny. Nakonec mě několikrát musela odvézt sanitka. Potom jsem musela navštívit psychiatrii. Bylo to jen na pár hodin, ale pomohli mi,“ svěřila se Anička v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.
Dědeček se tehdy začal zajímat, co se s jeho vnučkou děje. Její potíže totiž nezačaly až u první ataky – kořeny sahaly do školních let, kdy se stala terčem šikany. Spolužačky jí neodpustily, že pochází ze slavné rodiny, a dávaly jí to tvrdě najevo.
Následky poškozeného sebevědomí pociťovala i přes péči psycholožky ještě na střední škole. „Říkala jsem si, že nemám právo být smutná. Měla jsem pocit, že když jsem ze slavné rodiny, nemůžu si stěžovat – vždyť tolik lidí by chtělo žít můj život. Ten tlak mě nakonec úplně semlel,“ přiznala.
Zdravé sebevědomí
Dnes už ale ví, že problém nebyl v ní, ale v jejích zakomplexovaných spolužačkách. Začala na sobě pracovat, dostala léky a její stav se postupně stabilizoval. Sebevědomí si spravila natolik, že se už za slavnou rodinu nestydí. Naopak – ráda s nimi vyráží do společnosti a hrdě říká, čí je dcera.
Sama se věnuje herectví. Není divu, vždyť je tolik podobná své babičce. Umělecké geny zdědila nejen po prarodičích, ale i po rodičích Báře Munzarové a Jiřím Dvořákovi. Kromě herectví se navíc věnuje i sociálním sítím, kde natáčí zábavná videa.
