Článek
- Smrťák: Máme tu zase ten den, kdy sem chodí všichni ti lidé a pláčou nad těmi kostmi. Jako by to mělo nějaký smysl.
- Babka: Dobrý den, pane. Jste tu nový? Nikdy jsem vás tu neviděla.
- Smrťák: Ne, jsem tu už dlouho. Jen se schovávám před těmi otravnými návštěvníky.
- Babka: Aha. A co děláte?
- Smrťák: No, čekám, až někdo umře. To je moje práce, víte?
- Babka: To musí být nudné.
- Smrťák: To si pište. A navíc je to hrozně nevděčné. Nikdo mi neděkuje, nikdo mě nemá rád, nikdo se se mnou nebaví.
- Babka: To je mi líto. Já se s vámi ráda pobavím. Jmenuji se Marie a přišla jsem sem zapálit svíčku za svého manžela.
- Smrťák: Tak to je hezké. A jak se jmenoval váš manžel?
- Babka: František. Byl to hodný člověk, ale bohužel ho potkala nehoda.
- Smrťák: To je smůla. A jaká to byla nehoda?
- Babka: No, spadl mu na hlavu klavír.
- Smrťák: Cože? To je strašná náhoda!
- Babka: Nebyla to náhoda. Byl to jeho soused, který ho neměl rád a chtěl se ho zbavit.
- Smrťák: To je hrozné! A co vy?
- Babka: Nic. Já jsem pomohla sousedovi s tím klavírem.
