Článek
Již před 5 lety třeba zažili co to je nemít elektřinu v německém Lübecku. Šlo o čtyř hodinový blackout. Byl narušen život 220 000 obyvatel. Bez vody a topení. Chaos v dopravě, uzavřené obchody a restaurace, nefunkční mobilní sítě, lidé posíláni domů z práce, odborníci se nemohli dostavit včas na svá pracoviště atd.
Stejné dnes postihlo Olomoucko, včetně krajského města. Jednalo se o kratší výpadek. Ale i tak byla siutace nevídaná. Jak lidé zmateně koukali u stojících tramvají, u ztmavlých označníků. V bytech nešla teplá voda, systémy magistrátu bez života nedokázali přijímat žádosti a vydávat doklady. Naštěstí je léto a nebylo k tomu třeba topit. Kdo měl vybitý telefon tak se nedovolal.
Policie, hasiči, sanitky však normálně jezdili. Představa, že by i autobusy a sanitky byla na elektřinu a výpadek, třeba v důsledku terorismu nebo “ pouze škodolibosti" byl delší, je děsná. Stálo by zásobování nejen potravinami a vodou.
A takových událostí, o kterých se ani nedočteme přibývá. Určitě se elektromobilitě nebráním a v mnoha segmentech lidské činnosti je přímo nezastupitelná. Stejně zelená energie je jako doplněk super. Ale základ státu, mobilita jeho životně důležitých funkcí, by měl stát na zdrojích, které jsou rychle doplnitelné a stálé. Jsou trvale uložené v zemi a ne závislé na rozmarech počasí. Na tom zda svítí sluníčko a nebo, nedej Bože, není bezvětří…
