Článek
Táta. Celý život dřel. Založil prosperující firmu. Pak se rozhodl mi firmu předat a odpočívat. Těšil se, že si užije zbytek života. Najednou začal odpočívat i jeho mozek. Nejdřív jen hledal klíče, nebo telefon. Později se bál při odchodu domů, že nenajde cestu zpět. A teď mě nepoznává. Dívám se do očí člověka ,který mi toho tolik dal a vidím tam prázdno. Je to nespravedlivé , nedůstojné, smutné .Bolí mě z toho u srdce a pomoci nemohu. Tolik bych mu to chtěla nějak vrátit, ale po dvou letech péče o něj mi docházejí síly. Ve firmě se na mě dívají zaměstnanci s otazníky v očích, pro co rozhodnu. Péče o taťku , nebo další podnikání. Člověk by neměl odcházet nedůstojně, bez prožitků .
