Článek
Zatímco stát posouvá odchod do důchodu a penze se tak zvolna mění v nejistou naději, existují profese, které to mají nastavené úplně jinak. Například vojáci. Ti mohou odejít ze služby třeba už ve 34 letech – a pobírat doživotní rentu. Ne hypotetickou, ne podmíněnou „jestli bude z čeho“, ale zákonem zajištěnou výsluhu. V době, kdy si většina lidí spoří na stáří po stovkách, může mít voják po patnácti letech služby měsíčně klidně 15 tisíc navíc – a přitom pracovat dál.
Kolik si vydělá voják dnes?
Voják v základní službě – řekněme po základním výcviku s nejnižší hodností, kterou je SVOBODNÍK – si dnes dle náborového webu AČR odnese 47 200 Kč hrubého. V čistém se jedná o 38 810 Kč. S přibývajícími roky a povýšením roste i plat. Například rotmistr(nižší poddůstojnická hodnost) má čistý příjem 47 556 Kč, důstojníci si pak vydělají ještě mnohem více. Významnou část hraje také příspěvek na bydlení, který se nedaní a pohybuje se od 6 tisíc korun měsíčně– podle místa výkonu služby.
Zjednodušeně: profesionální voják po několika letech služby běžně překoná hranici 50 tisíc hrubého měsíčně.
Výsluha: Důchod po čtyřicítce? Realita pro vojáky
V civilním životě je „důchod“ slovo, které se stále víc posouvá do říše nejistých slibů. Podle posledních návrhů má dnešní třicátník odcházet do penze až kolem 68 let, a co přesně tehdy dostane, je otázka víc politická než matematická. U vojáků je to jinak.
Výsluhový příspěvek je specifický druh doživotní renty, kterou armáda (potažmo stát) vyplácí profesionálním vojákům po odsloužení minimálně 15 let. A není to žádná almužna – výše renty se odvíjí od posledního služebního platu a může klidně dosáhnout 10 až 20 tisíc korun měsíčně.
Praktický příklad? Voják, který nastoupí ve 20 letech, může ve 35 odejít ze služby – a každý měsíc až do skutečného důchodového věku pobírat výsluhu. Přitom má naprostou volnost, co dělat dál: podnikat, pracovat v civilu, cestovat, nebo jít třeba do státní správy. A výsluha mu běží dál.
A pokud vydrží sloužit déle než 15 let? Roste nejen výše renty, ale také nárok na jednorázové odchodné.
A tohle všechno není podmíněno výší ekonomického růstu ani rozhodnutím politiků – je to zákonem daný nárok. V čase, kdy se většina lidí modlí, aby jim v důchodu zbylo aspoň na nájem, to působí skoro jako luxus.
Důchod jako loterie, nebo renta jako jistota?
Armáda není pro každého. Služba znamená disciplínu, stres, časové nasazení, fyzickou zátěž i přísný režim. Ale na rozdíl od většiny civilních profesí nabízí něco, co se dnes stává vzácným zbožím: dlouhodobou finanční jistotu.
Voják AČR, který nastoupí ve dvaceti, může ve čtyřiceti odejít do civilu s rentou, kterou mu stát bude vyplácet každý měsíc až do důchodu. A mezitím? Může začít podnikat, pracovat na volné noze, studovat, nebo si klidně dát pauzu. Když většina lidí ve čtyřiceti teprve platí hypotéku a doufá, že jim za třicet let stát pošle alespoň 16 tisíc měsíčně, bývalý voják už může mít pasivní příjem a svobodu rozhodování.
