Článek
Aneb svět chce býti klamán. A proč chce býti klamán? Protože v tom klamu a často i sebeklamu spatřuje zábavu. To se dá celkem snadno pochopit. Člověk se dá definovat jako agresivní tvor, který se rodí s vrozenou touhou někoho nebo něco ovládat.
Celý život se snažíme naučit něco, co ostatní neumí, popřípadě se snažíme ovládat něco, co ostatní neovládají. Z toho kromě jiného plyne též touha po kariéře, touha po pracovním postupu a touha zařadit se do jakékoliv fungující výkonnostní pyramidy, kde můžeme postupovat nahoru. Čím výše se nám podaří vystoupit, tím máme vyšší plat, získáváme víc peněz a podle množství financí, které se nám podaří získat, hodnotíme svůj životní úspěch.
Proč jsem zvolil název dnešního článku Honzíkova cysta? Doufám, že každý pochopil, že je to vtípek, projev mého vynikajícího smyslu pro humor. Originál vynikajícího literárního díla o Honzíkovi, který jede navštívit své prarodiče se samozřejmě nejmenuje Honzíkova cysta, ale Honzíkova cesta.
A tady se právě dostáváme k jádru pudla a zásadní otázce - má umělá inteligence smysl pro humor? Odpověď zní jednoznačně - nemá. A klidně bych se odvážil tvrdit, že umělá inteligence ani v daleké budoucnosti smysl pro humor mít nebude. Což je hodně důležitá věc, protože pokud se AI nedostane přes bariéru smyslu pro humor k pochopení struktury lidského myšlení, nemusí nás zajímat víc než dokonalý sice, ale pouze předem nalinkovaný program na stříhání videí a sestavování fotek nebo kresbiček podle lidského režiséra. Proto také nemám z žádné myšlenkové umělotiny strach.
Jestli si vzpomínáte, tak když se v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století začaly vyrábět různé nádoby, kelímky a hrnky u umělé hmoty (což bylo poprvé za celou dlouhou dobu lidské existence), tak někdo tenkrát vymyslel slovo "umělohmotný". Tenkrát se mu lidé smáli, když to někdo slyšel poprvé, tak obvykle reagoval, hahaha, to je dobrý... umělohmotný... kde jste to slyšel? Dnes nám slovo umělohmotný připadá normální. Něco je vyrobené z umělé hmoty, tak je to umělohmotné.
A to je právě na celém příběhu to zajímavé. Lidská reakce na jeden a ten samý podnět se časem mění podle celé hromady dalších informací, které se k onomu podnětu pojí. Což umělá blběna nikdy nezvládne.
Zadáte do vyhledavače Honzíkova cysta a ono to na vás vychrlí stovky informací, týkající se románu Honzíkova cesta, protože systém bude vaši cystu považovat za chybu, za překlep. Proto ještě stále není vyřešená otázka, ne, jak se AI zmocní vlády nad tímto nebo budoucím světem, ale kdy člověk - AI programátor vymyslí sebereflexní program, který AI přesvědčí, že je chybou systému a sama se vymaže.
Potom se možná stejně jako se umělohmotné nádobí kvůli mikroplastům vytlačuje z kuchyně a z jídelen, osvěží v lidské společnosti normální rozum, který se začne kořenit humorem a vtipem.
