Článek
Celý život jsem pracoval tím způsobem, že jsem si vždy našel spolupracovnici, která uměla psát, dokázala napsat článek, úvahu, fejeton, popřípadě povídku a k tomu se ještě uměla postavit před fotoaparát a trochu zapózovat, takže jsme mohli jak na běžícím pásu vyrábět, zhotovovat a uveřejňovat aktualizace buď ke svým webovkám nebo ke své reklamě na cokoliv.
Moje asistentka se těžko dala označit jako modelka, sama za sebe neměla žádnou "modelkovskou" nabídku, žádný book či něco podobného, přestože se její fotky objevovaly třeba v populárním bulváru v hojném počtu denně. Myslím, že takovou super reklamu jako měly moje modelky, neměl v Česku žádný VIPák ani VIPačka.
Je celkem jasné, že mě za to nebude nikdo chválit ani nahlas obdivovat, na druhou stranu stále platí, že kdo umí, umí, kdo neumí...
Samozřejmě též musím počítat s tím, že se mnou nebude chtít nikdo spolupracovat, protože automaticky mě budou všichni brát jako konkurenci, takže každý bude raději hrát hloupého a bude tvrdit, že mě nezná. Nebo, že se mnou spolupracovat nemůže, protože nic neumím.
Mít hezkou a schopnou asistentku prostě s sebou nese v současné době tolik potíží, že často musíte zápasit doslova o přežití. Myslím, že z našich zážitků by se dala klidně sepsat kniha, která by sice naši společnost nepopisovala jako společnost úplně ideální, ale i tak by jistě stála za přečtení a mohli by z ní studovat i žáci a studenti psychologie, psychoterapie a sociologie. Často bohužel "bohužel".
