Článek
Rozhodnete se pracovat doma a samozřejmě se pod termínem práce doma rozumí práce na počítači, těžko vás někdo načapá u tkalcovského stavu, při vyšívání lidového kroje nebo při tréninku ve hře na bicí.
K tomu, abyste mohli začít pracovat doma, budete muset (bohužel, protože je to tak trochu ztráta času, někdy je to i marné nebo zbytečné) vycvičit nebo vytrénovat nebo jak to říct… vychovat celou rodinu, aby se k vám chovali jako k člověku, který pracuje doma. PRACUJE.
Jde o to, že když jdete do práce, kde dřete u počítače, tak ráno přijdete do kanclu nebo do místnosti k tomu určené a buď si rovnou sednete ke stolu s počítačem nebo si uděláte kafe, kývnutím hlavy pozdravíte mlčenlivé kolegy, zahleděné do obrazovky nebo do monitoru a tiše se soustředíte na svou práci.
Dejme tomu, že jste copywriter nebo spisovatel a zrovna píšete povídku nebo novelu, třeba na pokračování, na které už čeká polovina národa, takže se musíte soustředit a začnete psát. V kanceláři je to normální.
Sedíte a zíráte do počítače. Zdánlivě tedy nic neděláte, práce se odehrává tím, že se vám v hlavě svírají mozkové závity a z toho potom vzejde pár po sobě jdoucích impulzů, které skončí lehkým úderem prstu do klávesnice. Je to normální a nikdo se tomu nediví a ani divit nebude.
Pokud si ale sednete za počítač v domácím prostředí, tak i když budete sedět u sebe v pokoji nebo v místnosti, kterou jste si vybavili jako pracovnu, budou vás ostatní považovat za „odpočívajícího“ nebo „váhajícího“ jestli si máte zapnout počítač nebo se s nimi začít bavit.
Nikdo nebude žasnout nad tím, že vypadáte lehce zamyšleně.
A hned se objeví první návrhy, jako třeba jestli nechcete skočit něco koupit nebo udělat snídani, popřípadě zajít do mekáče, stejně ještě nic neděláte, takže ještě než se pustíte do práce, můžete využít volné chvilky a někomu s něčím pomůžete.
Sám si dobře pamatuji, když jsem začal pracovat doma, to bylo ještě v Německu, tak jsem psal texty pro různé noviny a časopisy. Jakmile jsem si sedl k počítači, brala to moje tehdejší manželka jako pokyn vyrazit do útoku a jít se se mnou na jakékoliv téma pohádat. Popřípadě se snažila pokládat na regály, které byly na zdi nad počítačem, květináče s bujnou květenou, která mi svými pyly zvesela zanášela větrací systém, popřípadě po přehnaném zalévání mi natekla voda do klávesnice. Brzy jsem se zařadil mezi lidi, kteří mají nejvyšší spotřebu počítačů na hlavu, i když hlavu jsem měl jenom jednu.
Později, když jsem se přestěhoval do Prahy a vyměnil jsem manželku za modernější typ, jsem si zařídil jeden pokoj jako kancelář, byly tam tři počítače, notebooky, u toho jeden obrovský monitor, skleněný Lenovo, takže jsem mohl mít klidně otevřená tři nebo čtyři okna (počítačová), což se hodí, když pracujete komparativní, neboli srovnávací metodou, jedinou nevýhodou bylo, že moje manželka též pracovala nebo spíše lenošila doma, takže měla plno času na to, aby mě pořád z různých úhlů sledovala a to ve dne, v noci a protože se občas projevovala neovladatelně žárlivě, přestože k tomu neměla žádný důvod, byl jsem vždy věrný a oddaný manželství jak japonský samuraj svému pánu a veliteli, ale i tak na mě, často i zcela nečekaně zaútočila.
Nakonec celé moje computerové hnízdo, kde se dobře pracovalo a kde se daly vydělat neskutečné prachy, skončilo v žalostných troskách. Byl jsem rád, když jsem zachránil mobil, brýle a jeden fotoaparát a mohli jsme se s nyní již bývalou ženou rozloučit. Určitě byla ráda, že už nemusí nikoho hlídat nebo se v noci tiše plížit předsíní do pokoje a kontrolovat co zrovna dělám.
Říkám to hlavně proto, že při práci doma musíte skutečně počítat se vším. Když budete pracovat pro jakoukoliv firmu a bude to na jejím území, tak si akorát ohlídáte jednoho nebo dva psychopaty, kteří se vždycky všude najdou a chtějí zdržovat a škodit, ale jinde než v domácím prostředí jsou celkem zvládnutelní.
Často je udrží na uzdě dobrý kamerový systém, zatímco manželku neudrží na uzdě nic.
Když později moje poslední bývalá žena potřebovala na něco peníze a byla už zvyklá, že má všechno, na co si pomyslí a o co si řekne nebo jen rukou či bradou lehce naznačí a já jsem řekl, že má smůlu, že bohužel žádné prachy nemám, protože nemám na čem pracovat, tak se divila: „Já jsem nevěděla, že ty počítače máš na práci… já si myslela, že si s nimi jen tak hraješ.“
Takže nejdůležitější rada ohledně práce doma by asi byla, že pokud nebydlíte sami, tak mít místnost pod uzamčením. Sám to nakonec řešil tak, že jsem si našel podnájem, kde jsem si nainstaloval všechny počítače, kamery, mikrofony, zařídil dobré spojení na internet, byl to v podstatě byt, který měl přes 80 metrů čtverečních a tam jsem vesele a nerušeně žil, tvořil a pracoval asi sedm let.
Jen tak pro zajímavost dodávám, že se o tomto bytu moje tehdejší manželka dodnes nedozvěděla, což je pro práci doma asi to nejdůležitější.
