Článek
Zkuste si představit, co by se stalo, kdyby někdo ve válce vyměnil elitním vojákům, střelcům a ostřelovačům jejich zbraně a munici za Amorovy luky a šípy. A teď by se z každého válečného střetu a z každé původně nemilosrdné řežby vraceli nasazení zabijáci a hlavně obránci až po uši zamilovaní do svých útočníků a nepřátel.
Bylo by to dílo nezbedného hošíka Amora, boha lásky, erotiky a sexu, proč nakonec ne, ale i když všechny ty nadpřirozené potvůrky a mytické bytosti, kterými se staré Řecko a starý Řím dodnes hemží, s nadšením a radostí studuji, nikdy jsem na žádného boha nevěřil. A stejně tak jsem nevěřil, že by se mohl normální chlap zamilovat do nevzhledné staré, umaštěné báby se stejnou intenzitou, s jakou by byl schopen se zamilovat do mladé, krásné, chytré a inteligentní dívčiny.
Zrovna tak mi připadá za vlasy přitažené, že se může mladý chlap zamilovat do náhodně vybrané staré ošklivky natolik, že je ochoten pro ni obětovat prakticky cokoliv, jako se to stalo Arnoldovi Schwarzeneggerovi, to je prostě pro mě absolutně mimo mísu, neuvěřitelná historka, omyl století, situace, ve které kdybych se ocitl, tak se od té doby fackuji od rána do večera a potom bych se každý den místo večeře nechal odvézt za humna a hodit na hromadu hnoje.
Co dokázal Arnie, je pro mě neuvěřitelné. Člověk, který ze sebe vytvořil ikonu mužské dokonalosti, síly a krásy, potom se díky vtipnému sňatku dostal do politiky a do rodiny majitelů Hollywoodu, do rodu slavných Kennedyovců, slavnější rodiny snad ani není, podlehne svádění staré, tlusté neforemné mexické hospodyně, zradí svou americkou manželku, nad níž se ve vzduchu tetelí mlžná vzpomínka na zavražděného Kennedyho. Desetinásobný mistr nejvyššího titulu v kulturistice se obnaží a vykoná s mexickou hospodyní pohlavní styk, přičemž ji přivede do jiného stavu a má s ní nemanželského bastarda, k němuž se své ženě přizná během pozdějších návštěv manželské poradny.
Nevím, jestli je zde správně pochopena úloha božského jinocha Cupida, neboli Amora. Chápu, že mi může padnout do oka dobře tvarované hezké děvče a že si k tomu můžu říct, dobře, Amor, dobrá práce, být to za jiných okolností, asi bych po ní vyjel, ale nejsem malé dítě, abych nahlas řval a natahoval se po něčem, co se nehodí, nesluší a není to v dané situaci vhodné nebo by to bylo dokonce skandální.
Amor není symbol lobotomie, ale zamilovanosti a to je trochu rozdíl. Mohu si položit otázku - pokud bych už měl tu příležitost zamilovat se do ženy, která mě omráčí svou fyzickou, popřípadě i duchovní dokonalostí, do jaké míry mohu svou zamilovanost předvádět na veřejnosti ostatním?
Ve svém životě jsem byl třikráte ženat, už ani nevím kolik let trvaly mé jednotlivé trvalé svazky, ale vždy jsem byl své manželce naprosto na 100% věrný, to znamená, že pro mě nepřicházely v úvahu žádná vedlejší milostná dobrodružství. To byla moje zásada, kterou jsem dodržoval celý život. Stejně tak jsem neměnil strany, za které jsem bojoval, ani jsem takzvaně nepřevlékal kabáty a pokud jsem viděl, že jsem občas nějakou tu ztracenou bitvu prohrál, tak jsem to přijmul jako fakt, kvůli tomu, že jsem organizoval studentské stávky a že jsem psal proti Sovětskému svazu a proti českým komoušům mě vyhodili ze třetího ročníku Vysoké školy chemicko-technologické v Praze 6, ale nedělal jsem z toho vědu, přestože se mi za to dodnes nikdo ani neomluvil. Nemlátil jsem hlavou do zdi, ani jsem se nešel pověsit. Porážkou prostě skončil jeden zápas denní, však navěky se slunce nezatmělo.
A kolikrát jsem byl přitom zamilovaný? Řeknu vám to na rovinu, mnohokrát. Amor mě se svými šípy nešetřil, někdy jsem měl pocit, že po mně hodil oštěp, ale nikdy jsem se nesnažil překonat svůj obdiv nebo uznání, abych se nedostal na úroveň člověka, který nesouhlasí se svými vlastními názory. Jsou prostě dobré věci a jsou špatné věci a stejně tak jsou věci nebo i osoby, které se mi líbí a které obdivuji a kterým tleskám - a nemá cenu se přemáhat v situaci, kdy se mi něco líbí a tvrdit, že se mi to nelíbí. Po konzultaci s Amorem jsem mohl klidně říct, tohle se mi líbí a tohle je podle mého názoru absolutní paráda - ale jak jsem se v dané situaci zachoval, to už byla jiná otázka.
Zjednodušeně řečeno, nikdy jsem se nesnažil ohnout svou starou dobrou mexickou kuchařku. Teď jsem málem místo "kuchařku", napsal "kuřačku". Trochu se mi do toho zamotal i Bill Clinton a Levinská.
