Článek
Cítím sílu a pohnutí mysli vpřed, když dojde ke správné komunikaci. A to při takové komunikaci, které obsahuje hezká a pozitivní slova, smysluplné otázky. Nejotevřenější je komunikace s dětmi. Je taky i nejobtížnější, protože se do ní snažíte vložit svůj postoj, svůj předpoklad a svoje názory, a to tak, aby si Vaše dítko z toho odneslo co nejvíc a Vy měli pocit, že jste předali, co jste potřebovali.
Jenomže občas narazíme na otázku od dětí, u které prostě nevíte, jak zvolit správná slova. A to u otázek ohledně násilí na dětech (představte si všechny možnosti). Jednak Vás na začátku paralizuje strach, že se to může stát, pak Vás překvapí, kde to vlastně ty děti vzaly. Má odpověď zněla smutně, když jsou na světě takové špatné věci, které musí děti řešit.
Zamyslela jsem se nad tím, co jsem potřebovala slyšet já jako malá. A už vím. Chtěla jsem slyšet, že když potkáš (poznáš) nové lidi, všímej si jak mluví, jak tě oslovují a jak uvažují a jestli tě ten člověk poslouchá. Zkrátka cítit se hned dobře od srdce. A když se na mysl v krade byť malá pochybnost, tak není vše v souladu s našimi postoji a přesvědčeními, tudíž je pocit z přítomnosti takového člověka zmatený a jde občas cítit i strach a nejistota, není to pocit od srdce. Ubráním se tak, když budu od srdce cítit, že jsem se správným člověkem.
