Článek
Snad se shodnu s převážnou většinou naší společnosti, že jakékoli praktiky zneužívání jsou, resp. by měly být potrestány. Když se otevře problematika týkající se specificky zneužívání církevními hodnostáři, lidmi, kteří svůj život dobrovolně zasvětili křesťanské církvi ať už v jakékoli funkci, jde o obzvláště citlivé téma k diskuzi a jejímu řešení. Nejvíce se tato tématika stává choulostivou pro kněze, či výše postavené církevní hodnostáře. Jak vyplynulo z podrobné výpovědi paní Jiřiny Kočí zhruba tři roky zneužívané knězem, kterému věřila celou svou osobností. Podrobnosti jsou uvedeny v její výpovědi, vzhledem k úspoře místa je nebudu rozebírat. Účel mého sdělení se této problematiky týká.
Rozváděl jsem se 2011 - 12. Důvodem nebyla nevěra. V téže době jsem se seznámil se ženou, která se hned v počátku naší známosti svěřila, že pro neshody s manželem se bude také rozvádět. Toužili oba po dítěti, ale tužby se nenaplnily. Rozpory mezi jí a manželem se údajně stupňovaly až se dohodli na rozchodu. Ona žena měla vystudovanou Evangelickou teologickou fakultu Karlovy univerzity. Já jsem též evangelík. Podotýkám, že můj náhled na vyznání nebyl v žádném případě radikální. Pro mně křesťanská víra, opravdová víra v Boha a naplnění života skutky vpravdě hodné křesťana jsou to nejpodstatnější. Již v průběhu naší známosti se objevovaly znepokojivé situace, problémy, které byly jakýmsi varovným signálem k pochybnostem o ryzosti jejího charakteru. Představa, že by mohl teolog-teoložka uvažovat podle, neupřímně a vypočítavě odsunula tato varování do nejvzdálenějších koutů mé duše. Faktem byl jejich rozvod, já žil pln plánů o naší společné budoucnosti. Dokonce mě nebyla schopnost důvěru „nalomit“ ani skutečnost, že svého již bývalého manžela pozvala do svého rodného domu ( dříve bydleli spolu v Plzni ), kde ještě bydlela její matka, na vánoční svátky - prý ať není sám… Tak končil rok 2012 a začal 2013, „opuštěný“ exmanžel setrvával v jejich domě. Moje domnělá budoucí partnerka otěhotněla, v listopadu 2013 porodila dcerku. A já? Já jsem přestal být „zajímavý“, lépe řečeno potřebný. Psychicky jsem se propadl do hluboké deprese (byla mně již pár let předtím diagnostikována bipolární porucha). Plně jsem si uvědomil, že mé naděje a plány byly iluze, „fata morgána“ , slepá důvěra v čistotu charakteru teoložky. Ona toto všechno vnímala a o to snáz se jí dařilo se mnou manipulovat. Ještě vyčkala soudem určené výživné na dcerku. Vzhledem ke zdravotnímu stavu jsem nebyl schopen jet na testy DNA do Brna, raději jsem uznal dceru za svou, byť si nejsem jist, jen abych se nepropadl celý do marastu deprese. Po těchto ceremoniálech nic nebránilo tomu, aby „opuštěný“ exmanžel se znovu neoženil. A kohože pojal za manželku? Inu svoji „bývalou“. A jak se k tomuto naprosto evidentnímu sprostému problému postavila církev? Nejprve mě seniorát podpořil, zakázal sloužit bohoslužby oné „mazané“ služebnici Boží. Za mně se senior modlil, ať mi Bůh dá sílu překonat tuto nehoráznost. Já jsem byl vyobcován nekompromisně a zcela staronovou rodinkou. O křtu jsem se dověděl náhodou. Napadlo mě - kdo tedy je zapsán v knize křtů a v křestním listu jako otec, když nebylo soudně zrušeno mé přiznání (pod tlakem "být či nebýt"…) otcovství? Vždyť tady muselo nutně dojít k dalšímu těžkému podvodu!! Znovu jsem se obrátil na seniorát, ale byl jsem odbyt. Tedy jsem se obrátil na advokáta, ten žádal kopii zápisu o křtu dívenky - byl odmítnut. Tedy poslední instance - hlava Generální senior církve Českobratrské evangelické. Mlčel. Napsal jsem mu tedy citaci z BIBLE - Janovo zjevení, které svým obsahem sedlo naprosto přesně na události, které se dají bez nadsázky nazvat boje PRAVDY se LŽÍ. Jeho reakce mě doslova praštila do čela. Prý “ by tedy mohli vyhovět, ale jen tehdy, když napíši písemné prohlášení, že tímto celý akt končí, a že už nebudu podnikat jakékoli žádné další kroky v této věci!
Vážení přátelé, co k tomu dodat? Křiváci jsou mimo církev, křiváci jsou i v církvi. A netýká se jen vyznání katolického, ale - jako v tomto případě - i evangelického. Viděl jsem od té doby dost dokumentů o zneužívání dětí, mladých lidí katolickými kněžími. I vysocí představitelé katolické církve nebyli schopni zaujmout jednoznačné stanovisko a nekompromisní řešení, jen vyhýbavé a nic neříkající bláboly. Já zažil od evangelické teoložky a s ní úzce spolupracující rodiny při nejmenším dva těžké podvody. Pokud se první podvod odehrával na úrovní interpersonální, to mě ještě církev podpořila. když ale mělo dojít k řádnému prošetření a řešení problému, který se odehrál přímo na půdě církve samotné - což svátost křtu je - pak pravda přestává být pravdou a lež přestává být lží.
