Článek
Když si je ale později v dospělosti pořídíme, často zjistíme, že nám nepřinášejí takové nadšení, jaké jsme jako děti očekávali. Proč tomu tak je?
Jednou z možností je, že dětské sny jsou silně idealizované. Děti vnímají svět spontánně, bez omezení, vidí ho jako místo plné zázraků, kde každý nový zážitek přináší ryzí vzrušení. Když si v dospělosti konečně pořídíme něco, po čem jsme kdysi toužili, střetneme se spíše s realitou než s oním idealizovaným obrazem, který jsme si vytvořili. Radost z nových věcí často tlumí každodenní stres, povinnosti a odpovědnost, které si s sebou neseme. Svět dospělých je totiž plný nároků a závazků – už se nemůžeme bezstarostně radovat z maličkostí, protože nad námi visí tíha rozhodnutí, životních cílů a povinností, která přichází s věkem.
Dalším důvodem může být to, že samotná touha je často silnější než pocit vlastnictví. Jako děti si vysněné předměty spojujeme s představami o svobodě, nezávislosti a dobrodružství. V dospělosti však víme, že nový předmět nám život zásadně nezmění. Reálný svět dospělých už totiž není místem nevinnosti a nekonečného očekávání. Naše dospělé myšlení je prostoupeno racionalitou a zodpovědností, což oslabuje ryzí radost, kterou bychom cítili jako děti. Svět dospělých je jiný – strukturovanější, složitější a naše sny a touhy se v něm musí často přizpůsobit praktickým potřebám a omezením.
Tohle zamyšlení nás vede k otázce, zda je skutečně nutné si všechny dětské sny splnit. Možná je někdy lepší nechat si některé z nich jako krásné vzpomínky na časy, kdy jsme svět viděli jinýma očima. Možná právě nenaplněná touha má hodnotu, která nás spojuje s dětstvím a připomíná, jak odlišně jsme kdysi svět vnímali. Svět dospělých nám připomíná, že všechno má svou cenu a že radost už není tak snadno dosažitelná. Někdy může být touha hodnotnější než její naplnění, protože v ní zůstává něco kouzelného, co nás vrací k pocitům, jež jsme prožívali jako děti.
Ale proč je svět dospělých tak tvrdý a plný nároků? Přijímáme na sebe tolik povinností a očekávání, že zapomínáme na radost z malých okamžiků. Dospělý svět nemusí být tak brutální, pokud se naučíme nacházet drobné radosti a chránit si kousek té dětské fantazie a spontaneity. Můžeme si dopřát čas na koníčky, smysluplný čas s rodinou nebo přáteli, a vnímat krásu každodenních okamžiků. Někdy stačí se jen zastavit, být v přítomném okamžiku a připomenout si, že život není jen o povinnostech, ale také o čiré radosti, kterou jsme kdysi zažívali jako děti.
Pokud najdeme odvahu objevovat a radovat se jako tehdy, můžeme i v dospělosti objevovat kouzlo života – a třeba tím aspoň trochu zmírnit jeho tvrdost.
Tyto články autor publikuje na podporu spolku Moc díky z.s. a především na podporu sbírky na „Sen, auto pro vozíčkářku Petru“. Více o spolku, sbírce a vozíčkářce Petře na webu www.mocdiky.cz.
