Otec Karla Gotta byl komunista. Zpěvák podpisu Anticharty do smrti litoval, pád režimu oslavoval

V naší zemi se patrně nenajde nikdo, kdo by někdy neslyšel alespoň jednu písničku legendárního Karla Gotta. Nazpíval jich tolik, že by je mohly hrát rádia klidně od rána do večera. Uměl v lidech probudit pozitivní energie, vykouzlit jim úsměv na tváří. A bylo jedno, jestli zpívá v době komunismu, nebo několik let poté, pořád byl obrovsky úspěšný.

Karel Gott se v narodil 14. července 1939 jako jediné dítě Marie Valešové a Karla Gotta. A s otcem měl velmi komplikovaný vztah. Karel Gott starší se postupně za minulého režimu vypracoval na pozici náměstka na ministerstvu těžko průmyslu, což pochopitelně znamenalo být členem komunistické struny.

„Gott chtěl, aby otcova politická kariéra zůstala zcela mimo jeho vlastní veřejný příběh. Karel Gott starší navíc dlouho nebyl příznivcem synovy pěvecké dráhy a taky ho několikrát tahal z bryndy, dokonce opakovaně odvrátil hrozící soud. Ve své poslední tlusté knize Má cesta za štěstím zpěvák velice osobním tónem píše, jak ho mrzí, že si o některých věcech s otcem před jeho smrtí nikdy nepopovídal. Proto se domnívám, že k sobě až do konce měli rezervovaný vztah,“ prozradil před lety hudební publicista Pavel Klusák pro Magazín Aktuálně.

Legendární Mistr byl unikátní v tom, že byl populární prakticky všude, kde vystoupil. Mnozí mu ale dodnes vyčítají, že v minulosti zpíval i na akcích podporujících komunistický režim. Šlo zejména o prvomájový průvod a také oslavy československo-sovětského přátelství. Nechyběl ani na předvolebních koncertech a v roce 1977 se jeho podpis objevil i na listině Anticharty.

Zrovna na to ale nebyl pyšný a do smrti si to vyčítal. „Sevře se mi žaludek pokaždé, když jen to slovo Anticharta slyším. Jako kdybych já byl jediný signatář toho prokletého lejstra! Jako kdybych já byl jediný řečník na té prokleté schůzi! Dnes je evidentní, že ono prohlášení představující v podstatě kolektivní slib umělců, že budou svou tvorbou sloužit věci socialismu a míru, bylo přinuceno podepsat přes 7 500 tvůrců ze všech oborů, od herců a spisovatelů až po filmaře a architekty,“ cituje slova Karla Gotta web CNN Prima News.

Bral to celé jako podraz, už jen proto, že se to původně jmenovalo „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“. Sám byl přesvědčen o tom, že kdyby se to od začátku jmenovalo Anticharta, podpisů by se posbíralo jen naprosté minimum. „Ano, byl jsem mezi těmi, kteří podepsali, ačkoli jsem zprvu vůbec netušil, do jaké podivné role mě soudruzi tak rafinovaně obsadili. Dneska se za to stydím,“ popsal to ze svého pohledu.

S odstupem času se asi nedá říct, že by byl Karel Gott milovníkem minulého režimu. A to už jen proto, že společně s Karlem Krylem vystoupil 18. listopadu 1989 na balkonu Melantrichu a zpíval před velkým davem lidí československou státní hymnu. Ve své knize Má cesta za štěstím uvedl, že měl z pádu komunistického režimu obrovskou radost.

„Zpívali jsme s Karlem Krylem unisono a postupně se k nám jednotně přidal chór hlasů lidí z náměstí. Běhal mi mráz po zádech,“ řekl zpěvák. Trochu ho jen zamrzelo, že se k němu Kryl otočil zády. Hodně ho měla ovlivnit rodinu, která mu vyčetla, že se k něčemu takovému nechal přemluvit. „Zpívali jsme s Karlem Krylem unisono a postupně se k nám jednotně přidal chór hlasů lidí z náměstí. Běhal mi mráz po zádech,“ nechal se slyšet.

Použité zdroje: CNN Prima News, Magazín Aktuálně, TN, Blesk, Dotyk