Článek
Jen těžko se v uměleckém světě najde někdo, kdo by neměl rád herce Pavla Vondrušku. Byl to výjimečný člověk, se kterým byla pro režiséry pocta pracovat. Ačkoli na televizních obrazovkách povětšinou hrál malé role, i v nich dokázal ukázat, jak skvělý herec je.
Mistr malých rolí
Televizní diváci si jistě vzpomenou na harmonikáře Josku z oblíbeného seriálu Hospoda, který měl vždy hluboko do kapsy, ale přesto se našel někdo, kdo mu koupil pivo. Objevil se ale i v několika klenotech české kinematografie, jako je Vrchní, prchni!, Kulový blesk, nebo Postřižiny.
Nechyběl ani v Troškově trilogii Slunce seno, kde si zahrál tajemníka JZD. Ten o něm vždy básnil a oceňoval jeho vstřícnost, pozornost, ale zejména profesionalitu. „Každý svůj výstup měl promyšlený, když si v něčem nebyl jistý, nebál se zeptat,“ popsal Zdeněk Troška.
Až neuvěřitelně chytrý
Kolegové si ho cenili nejenom díky jeho povaze, ale i neuvěřitelnému rozhlednu. A není se čemu divit, protože ruku na srdce, kolik herců dnes mluví devíti světovými jazyky? Moc jich nebude. Pavel Vondruška se domluvil kromě češtiny ještě anglicky, německy, rusky, francouzsky, španělsky, srbochorvatsky, latinsky a ovládal i esperanto. Miloval zkoumání českých slov, rád si četl v partiturách a dělalo ho šťastným.
„Uměl hrát na několik hudebních nástrojů, zajímala ho historie i divadlo. Tento nepatrný a velice skromný člověk, který se nikdy nedral do popředí, byl v podstatě obrovskou živoucí encyklopedií,“ vykreslil ho Zdeněk Troška.
Nejen herec, ale i dirigent
Možná vás to překvapí, ale Pavel Vondruška na umělecké scéně nezačínal herectvím, nýbrž byl dirigent. Postupně se vypracoval až na dirigenta orchestru Národního divadla, kde působil neuvěřitelných třicet let.
V roce 1969 pak nastoupil do souboru Divadla Járy Cimrmana, tehdy se chystala Hospoda na mýtince a potřebovali hudebníka. Tomuto souboru zůstal věrný čtyřicet let a objevil se ve třinácti z patnácti jeho her.
Prováděl cizince po Stavovském divadle
Aby toho nebylo málo, tak ještě Vondruška prováděl cizince po Stavovském divadle. Ti často nevěřícně kroutili hlavou nad jeho neuvěřitelnými znalostmi. I když to ale miloval, nakonec se mu to stalo osudným. Když 28. prosince 2010 zrovna provázel jednu skupinu, náhle se mu zamotala hlavu a spadl do divadelního orchestřiště.
Bohužel upadl tak ošklivě, že utrpěl velmi vážná zranění. Lékaři později zjistili, že má prasklou lebku, a navíc má ještě krvácení do mozku. K tomu všemu mu roztříštěná nadočnicová kost zničila levé oko. Lékařům nezbylo nic jiného než ho uvést do umělého spánku.
Zázrak se nakonec bohužel nekonal
Málokdo tušil, že ještě před osudným pádem Pavlovi Vondruškovi diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. On se to ale na sobě snažil nedávat najevo a do posledního možného okamžiku dělal to, k čemu byl nejspíš předurčen, tedy hrát a dělat všem radost.
Lékařům se ještě podařilo Vondrušku na krátkou dobu probudit z umělého spánku, jenže jeho stav se opět začal zhoršovat. „Zastihl jsem ho v té době a byl jsem vlastně posledním, který s ním hovořil, když se nakrátko probral. Byl rád,“ uvedl jeho dlouholetý kolega a kamarád Zdeněk Svěrák. Z nemocnice už se bohužel Pavel Vondruška nikdy nevrátil a 5. února 2011 ve věku 85 let odešel do uměleckého nebe.
Použité zdroje: Lidovky.cz, Zeny.Iprima.cz, Operaplus.cz, Blesk.cz, Archiv.hn.cz
