Jsme poslední generací Evropy tak, jak ji známe

Tento článek slouží jako rozšířená verze vlákna na „X“.

Evropská unie je politická a hospodářská unie 27 evropských států, které se dobrovolně zavázaly spolupracovat v řadě oblastí. V tomto příspěvku snad prokážu, že tato „definice“ je pouhý blábol a s každým dalším odstavcem vám bude připadat více perverzní.

Fungování EU je definováno dvěma hlavními smlouvami, Smlouvou o Evropské unii (SEU) a Smlouvou o fungování Evropské unie (SFEU), které určují pravomoci a úkoly jednotlivým institucím EU. Také tvoří právní základ Unie.

Nejvyššími institucemi jsou:

1. Evropská Rada, která se skládá z hlav států nebo předsedů vlád. Evropská rada určuje směřování celé Unie, tedy politické zaměření, cíle a priority. Nepřijímá ani netvoří zákony, „pouze“ stanovuje co budou nižší instituce dělat v daném období. Zároveň má právo veta u všech změn smluv.

2. Rada Evropské Unie je tvořena ministry členských států. Tito ministři se scházejí ve skupinách dle oblasti, kterou vedou, např. zemědělství. Tento orgán spolurozhoduje o legislativě s Evropským parlamentem a to minimálně kvalifikovanou většinou.

3. Evropská komise má 27 komisařů jmenovaných členskými státy, ale ne občan. Má výhradní právo legislativní iniciativy. Žádný zákon tedy nemůže vzniknout bez návrhu, který komise sama podá. Také připravuje směrnice a nařízení a následně dohlíží na jejich plnění členskými státy.

4. Evropský parlament má 720 poslanců, kteří jsou voleni přímo občany EU. Parlament spolurozhoduje s Evropskou Radou, ale nemá právo předkládat vlastní legislativní návrhy.

Legislativní proces v EU je zhruba následující: Komise připraví návrh, jenž projednají výbory Evropského parlamentu a pracovní skupiny Evropské Rady. Následně existuje prostor pro čtení a případné změny v EP a Radě, může nastat smírčí řízení (ex. více méně arbitráž). Dochází ke schválení a podpisu předsedů obou orgánů a nařízení se publikuje do Úředního věštníku EU. Toto nařízení platí ve všech členských státech a směrnice se musí do dvou let implementovat do vnitrostátní legislativy.

Na tuto implementaci dohlíží Generální Ředitelství (GD), agentury EU ("AE") (ex. Frontex, Europol) a nepřímo Soudní dvůr EU (SDEU). GD implementaci vymáhá, „AE“ pro implementace vydává technická pravidla, která jsou prakticky vymahatelná a SDEU nařízení, a obecně právo, vykládá. Pokud SDEU rozhodne, je toto rozhodnutí závazné pro všechny členské státy.

Finance EU jsou pak řízeny Víceletým finančním rámcem, který stanovuje sedmileté priority ve výdajích, které jsou přijímané Radou a Parlamentem. V období COVIDu, v roce 2021 byly pak představeny Národní plány obnovy jako instrumenty boje proti pandemii s rozpočtem 750 bilionů euro. NPO je součástí VFR a celý proces funguje asi takto - Rada schválí VFR a rovnou celou výší balíčku na NPO jednotlivým státům, které pak musí připravit návrh na využití přidělených peněz. Komise pak tyto návrhy porovná proti stanoveným cílům a prioritám EU (ex. Uhlíková neutralita, digitalizace) a následně je oficiálně schválí. Tyto přislíbené finanční prostředky jsou pak vypláceny členským státům ve splátkách, a to pouze po splnění dohodnutých milníků a cílů. Po začlenění VFR navíc členské státy ztrácejí možnost národního veta.

Přirovnal bych to k zaměstnanci, chodíte do práce a za splněné, dopředu dohodnuté, pracovní úkony dostáváte měsíční odměnu. Stát ale zaměstnanec není, máme mít národní suverenitu, ale dostává se nám vazalství. Státní činitelé samozřejmě milníky, které jsou navrhnuté v souladu s cíli EU, plnit budou, protože by jinak přišli o podstatnou část státního rozpočtu. Zde asi můžete vidět proč vláda slibovala, ale neplnila.

Členové eurozóny jsou také vázáni přísnými fiskálními pravidly, které přesahují Pakt stability a růstu (přijat vstupem do EU - zn. schodek max. 3% HDP a dluh max. 60% HDP) a ústí v finanční penalizace jednoltivých států. Přísnější fiskální pravidla o kterých mluvíme pak následovala po roce 2010 (dluhová krize, ex. Řecko, Portugalsko, Irsko - v roce 2011-2013 balíčky „Six-pack“ a „Two-pack“ které zesílili kontrolu EU nad státními rozpočty, pak Fiskální pakt, zn. strukturální deficit max. 0.5% HDP). Od této doby jsou také fiskální pravidla přímo vázaná na čerpání EU fondů, tato vazba dále posílila v období 2014-2020 a ještě silněji po roce 2021 (Národní plány obnovy zmíněny dříve).

Pro členské státy je dodržování těchto pravidel náročné a to zejména kvůli nízké rozpočtové flexibilitě (ex. mandatorní výdaje: zdravotnictví, penze; ekonomické krize: COVID, Energetika; Mandatorní spolufinancování EU projektů: 10-30% národního rozpočtu). Polovina států EU již pravidla porušila, některé opakovaně. Co z toho vyplývá? Rada a Parlament přijmou VFR, následně přerozdělí erární peníze členským států a nechají je připravit výdajový plán v souladu s cíli EU. Tyto peníze však často nestačí na další výdaje, jako jsou např. národní spolufinancování projektů EU. A protože je spolufinancování mandatorní, EU dá státu velkorysou nabídku si na svůj díl půjčit. Pokud nepůjčí, další „výplata“ státu od EU nepřijde. Vzniká z toho začarovaný dluhový kruh. K tomu přispívají fiskální pravidla v podobě balíčků a paktů. Pokud stát překročí jejich limity musí platit další penalizace, jenž ho připravují o peníze potřebné na nutné výdaje, financování státních projektů, či spolufinancování těch Evropských.

A jaké mají možnosti občané jednotlivých států? Vzhledem k tomu, že výkonné orgány EU, které dirigují politické, ekonomické, i kulturní směřování EU jsou občanem nevolené, jsou naše možnosti téměř neexistující. Mohli byste namítnout, že občan volí europoslance a také nepřímo členy Rady Evropské unie, Evropské rady a Evropské komise. Proč tomu tak není uvedu v pozdější části textu. Kromě voleb mají občané možnost „Evropské občanské iniciativy“, ta vyžaduje milion podpisů a nemá žádnou právní závislost, komise tedy prostě může odmítnout, na jejím základě konat. Dále je možné podat „Petici Evropskému parlamentu“ ale opět je pouze nezávazná.

Budoucí směřování EU je zakotveno v již existujících a uznaných smlouvách, oficiálních dokumentech a strategiích. Jedním z hlavních cílů je uhlíková negativita, další cíl bych popsal jako „post-nacionální federaci s všudypřítomným (digitálním) dohledem“. Tyto cíle jsou navrženy tak, aby byly v souladu s globální správou v rámci „Agendy 2030 OSN“ a dalšími globálními ekonomickými strukturami, např. „WEF, BIS nebo MMF“.

Hlavní cíle těchto globálních organizací, a tedy i EU, jsou Federalizované regiony s oslabenou nebo vymýcenou národní suverenitou, demografická proměna EU, přesun těžkého průmyslu mimo EU a jeho nahrazení „zelenou ekonomikou“ a zavedení systémů digitální kontroly (ex. digitální euro, biometrická i digitální kontrola nad transakcemi, uhlíkovou stopou a komunikací občanů EU).

Zhruba do dvou let by měla být plošně zavedena digitální identita (e-ID) a AML6 (povinné biometrické ověření bankovních účtů každý rok a de-anonymizace kryptoměn). Dále by mělo být zavedeno digitální euro (CBDC), které má být zavedeno skrz aktualizaci operačních systémů (systematický tlak EU na technologické společnosti pozorujeme zhruba od dob COVIDu a stále se stupňuje). S digitálním eurem souvisí i kontrola jakékoliv transakce nad 500 euro pomocí AI modelů).

Následující dva roky, tedy 2028-2030 nás čeká deindustrializace a zavedení sociálních kreditů (představte si Čínský model, ale v „zeleném“ podání). S tím bude spojen i zákaz prodeje vozů se spalovacími motory a zvýšení tlaku na výrobce skrze emisní povolenky a pokuty, které budou ničit tradiční evropský průmysl. Samozřejmě nesmíme zapomenout na zemědělství. V agrárním sektoru budou zavedeny „emisní certifikáty“ pro zemědělskou půdu, které budou cenově převyšovat výdělky z dané půdy. Nastane neuvěřitelný tlak na menší zemědělce (vidíme poslední desetiletí a v posledních letech trend nabývá na síle), kteří budou finančně donuceni své pozemky a operace prodat korporacím.

2031-2034 vejde v platnost „Evropský zákon o nabývání osob“, který stanoví povinné kvóty migrantů, kteří budou přerozdělování přes centra OSN. Odmítnutí migrantů bude ústit ve ztrátu přístupu k EU dotacím (jak již bylo zmíněno, národní ekonomiky jsou stále více závislé na dotacích a s každým omezením a novou zelenou politikou tvoří dotace větší část rozpočtů). Migranti mají dle dokumentů získávat „EU ID“, ale nemají mít volební právo.

2035-2040 budou uvedeny uhlíkové účty a neustávající kontrola. Občan bude mít osobní uhlíkový rozpočet, do nějž bude zaznamenávána každá transakce (ex. Frappucino ze Strarbucks by mohlo stát 1kg CO2). V této době by se také mělo implementovat takzvané „5-D policing“. Vnitrostátní policejní rozpočty budou převedeny do „bezpečnostní sítě eurozóny“. Bude zavedeno prediktivní skenování na základě obličeje, chůze a otisku hlasu občana. Veřejné prostory budou zablokovány dokud se neprokážete nějakou formou identifikace (Průkazka MHD, řidičský průkaz nebo i platba skrz „Open-Loop FED Now connection“ (digitální evidence hotovostních plateb skrze propojení hotovostních trhů s těmi digitálními mezinárodními - pzn. autora: bohužel to nedokážu to lépe vysvětlit, sám tomu moc nerozumím, ale tahle konkrétní metoda je uvedena v dokumentech jako pilotní projekt pro rok 2039).

Pokud tohle čtete naprosto nevěřícně, podobně jako já, když jsem se k tomu poprvé dostal, tak by vás asi mohlo zajímat, jak tohle může projít přes politické reprezentanty, které volíme.

Národní politické strany jsou závislé na financování regulovaném centrální evropskou banku a také na rozpočtových přídělech, které jsou tvořeny a kontrolovány horními patry EU. Další incentivou jsou štědré post-kariérní benefity. Pokud splníte dva termíny, čeká vás renta, také můžete být dosazen do konzultačních orgánů největších evropských korporací (např. Siemens-GE Hydrogen Alliance, ratingové agentury ESG, Saúdský veřejný investiční fond), kde jsou vaše odměny vázány na rychlost implementací, nikoli na růst HDP. Průměrný příjem „vysloužilého ministra střední úrovně“, který podepsal Digitální evropský akt začíná zhruba na 400-600 tis. euro ročně. Politici, kteří naopak odmítají spolupracovat na plnění cílů EU jsou pak deplatformováni, debankováni, vydíráni, atd.

Klasická metoda cukru a biče. Takový můj postřeh k tomuto je, že podpora migrace vlastně zvyšuje bezpečnost minulých, stávajících, i budoucích politiků. „Ředěním populace“ migranty se aktivně snižuje bojeschopnost, reaktivita a i schopnost organizace domorodých občanů. Jak už bylo zmíněno dříve, migranti právo volit mít nebudou a dle plánu mají být na EU přímo závislí. Problémový tedy nebudou, alespoň pro elitní třídu.

Ultimátní autorita spočívá v pomyslných rukou centrálních bank a globálních finančních institucí. Řetězec autority : BIS (Banka pro mezinárodní vypořádání) -> ECB (Evropská centrální banka) -> Národní centrální banky - určuje likviditní a platební pravidla. Soukromý kapitál (např. BlackRock, UBS) spolufinancují EU projekty. Regulace jsou pak nastavovány právě tak, aby vyhovovali „největším hráčům“.

Zde se dostáváme zpět k občanským možnostem vyjádřit nesouhlas s politickým směřováním EU. Slyšeli jste o Výkonné radě Evropské centrální banky? Skládá se ze sedmi lidí, kteří jsou dosazeni Evropskou radou na 8 leté období. Tato rada s setkává v tajnosti a jejich rozhodnutí nemůže zpochybnit žádný parlament ani volby. Nastavují finanční parametry, bez nichž se nedá žádný unijní cíl splnit, tedy úrokové sazby, harmonogram nákupů, dluhopisů, pravidla kolaterálu a pravidla pro digitální euro. Tato rada sice nerozhoduje přímo o agendě EU ani politice, ale určují finanční limity, do kterých se musí vejít všechny politické cíle EU. Prakticky si to můžete představit asi takto - Orgány EU se rozhodnou pro nějaké cíle (např. migrace, Green Deal, systém sociálních kreditů) a Výkonná rada následně rozhodne kolik jakému cíli přiřadí prostředků a jaké podmínky nastaví pro jeho splnění. V praxi tedy rozhoduje o tom, co se bude následujících 8 let v Evropě dít.

7 nikým nevolených lidí rozhoduje o vývoji celo-evropské situace v EU na 8 let dopředu!

Zapřemýšlejte nad tím na chvilku.

Dnešní situaci předcházejí tři nejdůležitější fáze celého projektu:

1. 1919-1945: Centrální banky mají nadřazenou moc nad parlamenty. Válečné reparace poražených jsou přeměněny na dluhopisy.

2. 1945-1992: Dluhový systém je rozšířen přes Bretton Woods, Marshallův plán a pevné měnové režimy.

3. 1992 - současnost: Jádro EU je uzavřený finanční systém nastaven před 30 lety pomocí Maastrich 1992, Lisabon 2007 a nově Recovery & Resilience Plan 2021

Přemýšleli už jste nad tím, proč do Evropy orgány EU nechávají proudit tisíce migrantů denně? Dokonce to snad podporují, ale proč?

Protože migranti přicházejí v produktivním věku, nepředstavují okamžitou penzijní zátěž na národní penzijní systémy, které jsou již teď v dezolátním stavu. Migranti netvoří odbory a jejich tradiční forma nepokojů je mířena vůči domorodým obyvatelům, případně policii. A protože se EU rozhodla neudělovat jim volební právo, ale pouze identifikace, tvoří zde novou skupinu „nehlasujících pracovníků“, která má státní benefity prosazené a nucené vedením EU. zajišťují tak tedy jejich spokojenost se systémem a zároveň se zajišťují vůči možnosti jeho změny. Jak již bylo zmíněno výše, migranti nejsou kulturně pro-odborový, to spolu s jejich „podplácením“ zajišťuje spokojenost s jejich situací a zároveň jejich práce ubírá na významu tuzemským odborům.

Asi jsme si všichni všimli, že „gen. Z“ a obecně populace 18-35 let jsou silně pro-autonomní a proti-unijní. Importem vazalů EU-systému si naši vládci zajišťují kontinuitu jejich systému. Tento systém je vlastně obrovský „hedge-fund“ největších korporátů na světě, pokud se tato transformace povede, z Evropy se stane obrovský trh pro BlackRock, Tencent a technickou aglomeraci okolo Beijingu (myšleno Čínské státní finanční a průmyslové struktury). Čína, i všechny ostatní zmíněné subjekty, aktivně investují biliony dolarů ročně do euro-dominovaných „zelených“ dluhopisů, které EU vydává.

Na závěr bych dodal: Doufám, že jste všichni četli alespoň 1984 od pana Orwella, nebo lépe „The Idea of a Christian Society“ od pana Eliota, protože to co se děje a k čemu směřujeme už není jen fikce.

Pokud Vám článek přijde užitečný a souhlasíte s vystoupením proti těmto plánům, prosím sdílejte a rozšiřte povědomí o tom, co čeká nás, naše děti, i další potomky. Totalita už tady jednou byla, nechceme ji přece znovu.

Dokumenty EU, ve kterých je celá agenda k dispozici:

1.  Treaty on European Union (TEU) – Consolidated Version 2023

2. Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) – Consolidated Version 2023 ⸻ Legislation and Regulatory Instruments

3. Directive (EU) [Anti-Money Laundering Directive 6 – AMLD6] – full name: Directive (EU) 2018/1673 of the European Parliament and of the Council of 23 October 2018 on combating money laundering by criminal law (and its upcoming amendments referenced as AML6 in the text).

4. Regulation (EU) 2021/241 of the European Parliament and of the Council of 12 February 2021 establishing the Recovery and Resilience Facility

5. Regulation (EU) 2016/679 of the European Parliament and of the Council (General Data Protection Regulation – GDPR) – implied in data/biometric control context.

6. Regulation (EU) 2023/… [Biometric Registration Regulation, 2023  Revision] – reference to the 2023 legislative update for EU-wide biometric ID systems.

7. Regulation (EU) No 1177/2012 of the European Parliament and of the Council of 14 November 2012 concerning the rights of passengers when travelling by sea and inland waterway – referred to by CELEX code 32012R1177 in the original text, here in its full name.

8. Directive 2009/33/EC of the European Parliament and of the Council on the promotion of clean and energy-efficient road transport vehicles – implied under ICE phase-out law reference.

9. EU Taxonomy Regulation – Regulation (EU) 2020/852 of the European Parliament and of the Council of 18 June 2020 on the establishment of a  framework to facilitate sustainable investment

10. Social Climate Fund Regulation – Regulation (EU) 2023/955 of the European Parliament and of the Council of 10 May 2023 establishing a  Social Climate Fund ⸻ Budgetary and Fiscal Frameworks

11. Multiannual Financial Framework (MFF) Regulation – Council Regulation (EU, Euratom) 2020/2093 laying down the multiannual financial framework for the years 2021 to 2027

12. Stability and Growth Pact – Not a single document, but a set of legislative acts: • Council Regulation (EC) No 1466/97 on the strengthening of the surveillance of budgetary positions and the surveillance and coordination of economic policies • Council Regulation (EC) No 1467/97 on speeding up and clarifying the implementation of the excessive deficit procedure ⸻ Economic and Monetary Governance

13. Fiscal Compact – formally the Treaty on Stability, Coordination and Governance in the Economic and Monetary Union (TSCG), signed 2 March 2012.

14. ECB Liquidity & Funding Policy 2023–2027 – ECB internal policy framework (public minutes referenced).

15. BIS CBDC Handbook – Bank for International Settlements, „Central Bank Digital Currencies: Foundational Principles and Core Features“, with Annex IV referenced in the text. ⸻ Historical Frameworks and Precedents

16. Maastricht Treaty – formally the Treaty on European Union, signed in Maastricht on 7 February 1992 (original version).

17. Lisbon Treaty – formally the Treaty of Lisbon amending the Treaty on European Union and the Treaty establishing the European Community, signed 13 December 2007.

18. Bretton Woods Agreement – formally United Nations Monetary and Financial Conference Final Act, July 1944.

19. Marshall Plan – formally the European Recovery Program (ERP) legislation passed by the United States in 1948.

20. Dawes Plan (1924) and Young Plan (1929) – international agreements restructuring German reparations post-WWI.

21. European Monetary System (EMS) – 1979 framework agreement for currency stability in the EEC.

22. European Exchange Rate Mechanism (ERM) – 1979 agreement under the EMS.