Hlavní obsah

Dnes hoří Francie, zítra celá Evropa: Proč hněv mladé generace konečně dává smysl

Foto: Richard Swarz

Nepokoje ve francouzských městech

Plameny v ulicích Paříže nejsou jen lokálním protestem, ale varovným majákem pro celý kontinent. Země, která dala světu republiku v krvi velké revoluce, dnes prochází hlubokým sociálním a ekonomickým otřesem.

Článek

Evropa na hraně: Proč hněv mladé generace dává smysl

To, co se dnes děje v ulicích francouzských měst, je pro spoustu vnějších pozorovatelů prakticky nepochopitelné. Mnozí situaci vnímají jen jako izolované lokální nepokoje nebo přechodnou krizi. Jenže Francie je historicky lakmusovým papírkem celého kontinentu. Země, která dala světu moderní republiku v krvi a plamenech velké revoluce, dnes prochází hlubokým sociálním a ekonomickým otřesem. Pokud nezačneme naslouchat skrytým příčinám, během několika let bude v plamenech hořet celá Evropa.

Pravda o tom, proč se tak děje, se spoustě lidí nebude poslouchat snadno. Žijeme totiž v době, kdy se hroutí základní společenská a ekonomická dogmata, na nichž stál poválečný západní svět. O to víc si cením každého, kdo odloží ideologické brýle a tuto úvahu dočte až do konce.

Když se hroutí západní sen

Globální svět, který se budoval desítky let a z něhož těžil převážně Západ, se nevratně změnil. Evropa chudne, ztrácí své dominantní postavení a co je nejsmutnější – Evropská unie tomuto procesu svým nekoncepčním tlakem ještě napomáhá. V nesmyslné honbě za okamžitým snižováním emisí si evropské elity vybraly tu nejhorší možnou z mnoha variant, jak dosáhnout bez uhlíkové budoucnosti.

Zelená dohoda (Green Deal) se stala katalyzátorem ekonomického úpadku. Když k tomuto tlaku přičteme současnou vychýlenou geopolitickou situaci, výsledkem je kritický nedostatek levných energií. Evropský průmysl, zatížený přísnými regulacemi a drahými vstupy, ztrácí konkurenceschopnost. Finálním výsledkem této politiky nebude ekologický ráj, ale prostý přesun průmyslové výroby mimo Evropu – tam, kde jsou energie levnější a pravidla pragmatičtější. Evropa se tak dobrovolně deindustrializuje.

Aby toho nebyl málo, do tohoto oslabeného prostředí vstupuje masivní technologický skok v podobě umělé inteligence (AI). Její vývoj dnes předbíhá veškeré, i ty nejodvážnější predikce. AI se prakticky ze dne na den stává lepší než lidé v dalších a dalších oblastech. Výsledkem je přímé ohrožení milionů pracovních míst, přičemž technologický sektor zdaleka nedokáže vygenerovat tolik nových pozic, kolik jich kvůli automatizaci zanikne.

Začarovaný kruh ekonomické marnosti

Celý západní systém tak čelí rozpadu základního fundamentu, na kterém stála společenská smlouva: že poctivá lidská práce přináší kýžené ovoce. Věci jako vlastní byt nebo dům se pro běžné lidi stávají nedosažitelným luxusem, u některých profesí jsou již zcela nereálné.

Tento ekonomický tlak vhání ženy v nejlepších letech na trh práce – nikoliv z čisté emancipace, ale z prosté finanční nutnosti zajistit domácnost. Děje se tak i přesto, že by mnohé z nich raději založily rodinu. Jenže vlastní rodina a děti se pro zodpovědného člověka stávají finančně neúnosným břemenem. Výsledkem je dramaticky klesající porodnost, která fatálně zatěžuje důchodový systém.

Státy se tomuto demografickému kolapsu snaží bránit tím, že dováží migranty. Tím však roztáčejí další zakletý kruh. Masivní příchod nových obyvatel vytváří enormní tlak na infrastrukturu a žene ceny nemovitostí i nájmů ještě výše. Drasticky stoupají náklady na provoz prakticky všeho – od sociálního systému přes školství až po zdravotnictví. V tomto systému nakonec uvíznou i samotní migranti, kteří přišli s těmi nejlepšími úmysly žít svůj „západní sen“. Místo toho dochází k dvojímu vykořisťování: jak původního obyvatelstva, které celý systém financuje ze svých daní, tak nově příchozích, kteří se stávají levnou pracovní silou v chudnoucí společnosti. Tento proces trvá minimálně dvě dekády, ale jeho setrvačnost se blíží ke konci.

Generace bez budoucnosti

A teď se na tuto situaci podívejme očima někoho, komu je dnes 16 let. Představte si, že v tomto věku formujete svůj pohled na svět. Vidíte, jak vaši rodiče dřou od nevidím do nevidím, a přesto si nemohou dovolit pořídit ani nové auto. Vidíte, že žijete v přepáleném nájmu a platíte astronomické účty za energie.

Když se podíváte do budoucna, zjistíte, že řemeslo nebo specializace, kterou studujete, možná kvůli nástupu AI nebude za pár let vůbec potřeba, ta již teď bere lidem práci a do toho z médií a školy denně posloucháte apokalyptické scénáře o tom, že stejně „všichni brzy zemřeme kvůli klimatické změně.“ Přitom když se rozhlédnete kolem sebe, potvrzuje to realitu všedního dne: vaše škola chátrá, chybí kvalitní učitelé, třídy jsou přeplněné a infrastruktura se pod náporem nekontrolované migrace hroutí.

Mladý člověk je ze všech stran svírán pocitem marnosti, strachu a bezmoci. Hněv a frustrace, které dnes vidíme u mladé generace, jsou proto zcela opodstatněné. Rozumím jim. Chápu je. Pokud jim jako společnost nedokážeme nabídnout hmatatelnou perspektivu, funkční zázemí a naději, že jejich práce bude mít smysl, pak se nemůžeme divit, až ten nahromaděný hněv promění evropská města v popel a že upřímně touží po zničení tohoto systému a kvůli své naivitě a nezkušenosti je velmi snadno získává na svou stranu radikální levice, která stejně jako radikální pravice, nabízí jednoduchá rychlá radikální řešení…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám