Článek
Mým snad nejoblíbenějším zahraničním městem je Kodaň. Během studií jsem tam byla na univerzitní stáži, později několikrát soukromě. Město je doslova prošpikováno jízdními koly všech možných vzezření a typů. A já jsem obdivovala ladně vypadající ženy na dámských kolech s košíčkem vepředu, tak akorát na kabelku nebo batůžek. A jak zde ženy zdobí samy sebe, zdobí i svá kola a košíčky. Květinou nebo třeba pentlí.
Kdyby jen tušily, kolik humbuku se objevilo na konci 19. století, když ženy poprvé zatoužily jezdit na bicyklech. Jak je lékaři naléhavě varovali před neblahým vlivem na jejich ženské orgány. „Záněty vaječníků, krvácení z lůna, vychýlení orgánů, potlačení a nepravidelnost menses,“ to byla jedna strana obav. Ta zdravotní.
Daleko bujařejší byly ale představy sexuálního nádechu. Vedly se odborné žhavé veřejné diskuze o možném prožívání orgasmu při jízdě nebo zda jízda nepodporuje praktikování ženské masturbace. A nejen muži měli podobné obavy. Rovněž některé ženské spolky vehementně zbrojily proti cyklistice a jízdní kola považovaly za nemravný prostředek uspokojení žádostivosti. Pro mladá děvčata morálně nebezpečná. A starší dámy na kolech ocejchované, že si snad natřásáním se připomínají divokost svého dávno zašlého mládí.
Jízdní kola se tehdy opravdu stala nedílnou součástí erotických fotografií. Přeci jen, na kole není možné jezdit bokem a nová fantazie představy ženského klína v dotyku koženého sedadla nenechávala muže chladnými. Lehké ženy si byly ihned vědomy nové obchodní šance a zručně situaci využily. V rámci erotických fotografií pózovaly s kolem v nejrůznějších polohách. Viktoriánská doba. Muži se na podobné obrázky jisto jistě rádi v soukromí zadívali, což samozřejmě bylo dalším žhavým polínkem v obecném přijetí ženské cyklistiky.
Zároveň to ale nemusela být jen nahota ženy nebo nejrůznější představy „tření“, co zrychlovalo tep. Ona se totiž jízda na kole stala symbolem i jakéhosi rošťáctví a ženy s kolem evokovaly v mysli pocit volnosti a užívání si radosti života. Nespoutanosti obecně.
A navíc co se nestalo: přes veškeré obavy mužského lékařského světa o zdraví ženského přirození a představy o jejich sexuální náruživosti, ženy se kola nevzdaly a navíc požadovaly změnu módy. Korzety, nabírané sukně, krinolíny, spodničky. V tom se nedalo uspokojivě šlápnout do pedálů. Kvůli bezpečné jízdě přešly některé ženy na pumpky a volný oděv. A třeba právě pumpky navenek konzervativní viktoriány naprosto šokovaly. Teď žena na veřejnosti nejenže seděla na kole obkročmo, ale navíc s odhalenými lýtky a ňadra ani neměla stažena korzetem.
Začaly vznikat spolky na podporu „racionálního odívání“, volného oděvu pro ženy a prosazující cyklistiku. A za nepraktickou a nemorální naopak označily do té doby požadovanou sešněrovanou módu.
Přes veškerý rozruch dámy v cyklistice prostě vytrvaly. Velmi vhodně by se zde dalo použít známé rčení: psi štěkají, ale karavana jede dál. A jak nakonec řekla tehdejší bojovnice za práva žen Susan B. Anthony: „Bicykl udělal pro emancipaci žen více než cokoli jiného.“
Zpracováno na podkladě:
Listerová K. Podivuhodná historie sexu. Nakladatelství Paseka, 2022
https://cs.wikipedia.org/wiki/Susan_B._Anthonyová
