Článek
Zcela neakceptovatelné jednání několika stovek fanoušku slavistické sektoru Tribuny Sever a protilehlého koutu sparťanských ultras vrhlo stín na jinak ne úplně špatný zápas dvou pražských arci rivalů. Emoce do derby patří, a to jak na hřišti, tak i v hledišti, či v hospodě nebo doma u televizních obrazovek.
Přiznám se, že jsem letitý fanoušek Slavie, a proto můj názor může být považován za neobjektivní. Ale hned zkraje chci říct, že v žádném případě řádění šílenců neschvaluji a pro ty, co si vybíjeli agresi na soupeři z Letné, nemám slova obhajoby. To skutečně na fotbal nepatří.
Proč však uvádím v titulku, že Tomáš Chory a David Douděra jsou obětí frustrace pana Tvrdíka a vedení Slavie? Jejich okamžité vyřazení z kádru mužstva na hodinu je podle mne mediální úlitba a až hysterická snaha o minimalizaci oprávněně očekávaných škod, sankcí ze strany fotbalového svazu, respektive disciplinární komise. Je jasné, že postih pro klub bude citelný. Počítám s kontumací, uzavřením minimálně Tribuny Sever, pořádným finančním flastrem…(verdikt bude vynesen v úterý, tak uvidíme).
Nedávno v jiné kauze, zcela z jiného prostředí, byla předložena časová osa. Pokusme se i zde zarámovat celý příběh do takové časové linky. Přiznám se, že už naše hymna v podání „dechovky“ mi připadala tak trochu jako smuteční pochod, takový trauermarš. Omlouvám se hudebníkům, ale prostě mi to tak připadalo. Následoval světlý bod v podobě předání sáčka našemu kapitánu Tomášovi Holešovi za 300 ligových utkání.
Průběh zápasu se výsledkově přeléval z jedné strany na druhou. Sparta mě překvapila, že s kádrem decimovaným zraněními (především citelnou absencí Lukáše Haraslína) hrála odvážně a dvakrát se ujala vedení. Klobouk dolů. Slavia nezůstala však nijak pozadu a zápas to byl až do osudné 58 minuty, kdy Chorý zasáhl loktem Asgera Sørensena a byl po právu vyloučen (na základě upozornění VAR byla žlutá karta změněna na červenou). Za chvíli na to Douděra jako smyslu zbavený z lavičky pořvával na rozhodčí a byl trenérem Trpišovským urychleně odveden do útrob stadionu. (Nelze nevzpomenout na domácí zápas s Hradcem Králové na běsnícího Bořila a Prekopa, který se jej snažil zachránit od ještě většího maléru).
Díky těmto momentům se utkání prodloužilo o devět a následně o deset minut. Tlak Sparty narůstal a Slavia urputně, a hlavně úspěšně bránila výsledek 3:2 zaručující obhajobu titulu. Stačilo tak málo. Dvě tři minuty.
A nyní dochází k fatální chybě hlavního arbitra. Nemohl nevidět, že za brankou domácího brankáře se začínají srocovat davy natěšených ale i rozdivočelých fanoušků. V tuto chvíli bylo jeho povinnosti utkání přerušit, povolat hlavního pořadatele a vyžádat vyklizení prostor. Teprve potom měl dát pokyn k pokračování ve hře. To neudělal a stalo se to, co se stalo. Navíc, podle očitých svědků, já se přiznám u televizní obrazovky jsem inkriminovaný moment nepostřehl, měl dvakrát písknout do píšťalky a gestikulovat ke středovému kruhu. Pokud tomu tak bylo, tak chtěl sudí pravděpodobně popohnat slavistického gólmana k rychlejšímu rozehrání, ale davy za branou si to vyložily jako hvizd ukončující zápas. A pak stačí, aby se z davu utrhl jeden dva a z davu se stává nezadržitelná lavina…
Pro následné běsnění a agresivní chování vůči soupeři není omluvy. Napadání soupeře bylo fakt za hranou a nikdo se nemohl divit, že sparťanští hráči utekli do šaten a urychleně odjeli z Edenu. Skutečně šlo o zdraví.
Nijak neomlouvám ani Chorého ani Douděru. Chorého excesy jsou známé a bohužel se v tomu směru stal už recidivistou. Na druhé straně byl to rozdílový hráč, který rozhodoval zápasy. Rány dával, ale i přijímal. Na jaře byl, pokud hrál a nestál pro disciplinární prohřešek často mužem zápasu. Takový Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Douděra je známý srdcař a emotivní hráč, který dokázal vybláznit tribuny. Bohužel někdy na úkor sebeovládání. Ale oba to jsou (nebo byli) hráči, na které se chodilo… Pamatuji, když Chorý přestoupil z Plzně. Tribuna Sever mu nemohla přijít na jméno, aby se nakonec stal jejich hrdinou…dnes bohužel hrdinou tragickým.
A přicházím k závěru navazující na úvodní titulek. Jsem přesvědčen, že nebýt řádění nepříčetných slavistických rowdies, kteří vtrhli na hřiště jako smyslů zbavení, byli by oba jmenovaní interně citelně potrestání, ať už finančně, či přeřazením do béčka apod. (nad rámec trestu ze strany disciplinární komise), ale určitě by nebyli vyhození z kádru. Samozřejmě museli počítat i s vyřazením z reprezentace. To všechno bych bral. Ale vykopnutí na hodinu z týmu je podle mého soudu, tak jak už jsem uvedl výše v textu, snahou o minimalizaci škod ze strany FAČR, kterých se Slavia stejně nevyhne a součtem alibismu a frustrace vedení Slavie. A taky tak výsledek nemalého mediálního a veřejného „lynče“. Prostě stali se obětními beranky okamžiku.
Pražská Slavia byla v posledních letech vzorem v mimosportovní činnosti, jakými byly například různé společenské a charitativní akce…to vše v tuto chvíli zapomenuto. Pod těmito bohulibými aktivitami je výrazně podepsán předseda představenstva pan Jaroslav Tvrdík. Na druhé straně si musí přiznat, že to, že stovky a tisíce fanoušků tvrdého jádra z tribuny Sever mělo na takto exponovaný zápas k dispozici světlice a dýmovnice, jde i na jeho vrub a jak se říká, má v tomto případě máslo na hlavě. Možná i proto to rychlé a radikální řešení v případě dvou našich hráčů. Prostě rychlá snaha o přikrytí větších prohřešků, za kterými stojí pořadatel včetně vedení.
Závěrem chci říct, že jsem v neděli sledoval španělské El Clasico, ve kterém FC Barcelona porazila svého úhlavního rivala Real Madrid 2:0. Utkání mělo spád, padly dva ukázkové góly. Divácká kulisa super a po závěrečném hvizdu, po kterém Barcelona mohla slavit opět titul, naprostá pohoda jak na hřišti, tak v hledišti. Ryzí veselí bez stupidního vniknutí na hřiště. To by měl být náš vzor…
