Článek
Ministři Vít Rakušan a Martin Dvořák (oba STAN) navrhují korespondenční volbu voličů žijících v zahraničí. Myslím, že to není to dobře. Nemám zhola nic proti emigrantům a lidem trvale žijícím v zahraničí. Přesto se domnívám následující.
Za tímto návrhem je především pragmatický kalkul, že jde převážně o voliče pětikoalice. Ani na vteřinu nepodlehněme představě, že by ministrům Rakušanovi a Dvořákovi, byť to budou vždy popírat, šlo o něco jiného. Odtrženost řady občanů nežijících v ČR od každodenní zdejší reality znamená výraznou pravděpodobnost jejich zploštěného vnímání pětikoalice jakožto nositele západního étosu. Zhruba v tom ten kalkul spočívá.
Volby jsou zpětnou vazbou politikům. Aby taková zpětná vazba měla potřebný účinek, musí být založena na dobrých informacích a osobní žité zkušenosti. Ty lze mít jen tehdy, pokud hlasující žije každodenní realitu v ČR, pokud zakouší působení vlády, která se ve volbách obhajuje. Občané dlouhodobě nebo trvale žijící v zahraničí je přirozeně takové nemají.
I občané žijící v zahraničí jsou občané a mají volební právo. O tom není pochyb a nemělo by se to měnit. Přesto, a možná právě proto, pokud má mít jejich hlas význam srovnatelný s hlasem člověka trvale prožívajícího českou realitu, mělo by jejich hlasování být něčím více než pouhým vyplněním formuláře a jeho vhozením do poštovní schránky.
Pro některé občany žijící v zahraničí může akt volby za současných podmínek znamenat daleké a nákladné cestování. Stranou ponechme poučku, že je každého volba, kde žije. Nicméně absolvování takové cesty je podle mého názoru projevem vážnosti a pečlivosti, se kterými dotyčný vybral, komu svůj hlas dá. Tato vážnost a pečlivost kompenzují nedostatek daný tím, že je to volba nevycházející z každodenního prožívání české politické reality.
