Článek
Miluji naši zem, Čechy, Moravu a Slezsko. Už od narození. Každé velké životní rozhodnutí, které jsem udělal, to ovlivnilo. Vstup k policii v 90. letech. Odhodlání pokračovat dál na protidrgovku a pak na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. I ten vstup do politiky a založení našeho občanského hnutí Přísaha.
Vždycky jsem byl přesvědčený, že náš stát stojí za to chránit. Bránit ho před vším špatným. Tak mě vychovali a tak jsem to celý život cítil. Mí vrstevníci žili často jiné životy a jiné příběhy než já. Plnili si sny o velkých penězích, o cestování po celém světě, o řízení obřích firem, o získání moci. Však ty příběhy z devadesátek všichni znáte, možná jste si je sami prožili. Velké možnosti a velké příležitosti. K tomu dobrému, ale bohužel často i tomu špatnému.
A před tím špatným jsem chtěl náš stát, naši Českou republiku, chránit. Pracovat pro zákon znamená, že jste vždy o krok pozadu. Honíte lumpy a zloděje, kteří mají často navrch. Víc peněz, víc techniky a někdy i víc štěstí. Vy ale víte, že máte něco jiného. Pocit, že za vámi stojí lidi. Ti, kteří každý den poctivě chodí do práce, platí složenky, vychovávají děti a na konci dne si chtějí sednout v klidu doma k televizi a na chvíli si oddechnout. Pro všechny tyhle lidi jsem pracoval. Pocit, že bojuji za ně, mne hnal kupředu.
Vždy jsem si vážil našich předků, kteří naši zem vybudovali. Obětovali často všechno, co měli, a k tomu navíc i své životy, abychom tu my mohli žít. V samostatné a sebevědomé zemi. Ne podle toho, jak nám kdo přikazuje. Ale podle sebe. To se mi líbí a tak já chápu význam naší historie. Často jsme stáli sami proti všem. Proti obrovským tlakům, abychom se podvolili a podlehli. A my jsme to neudělali. Vždycky jsme se zvedli a šli dál. I tento odkaz jsem chtěl chránit.
V dnešní době se kolem nás objevují politici, kteří by tohle chtěli, znovu, rozbourat. Záměrně, nebo nějakým omylem. Buď navrhují šílenosti, jako by chtěli vystavět „novou, lepší“ společnost. A pak víc říkat lidem, co by si měli a neměli myslet. Nebo naopak všechno jen negují a boří. A hodně straší. Nikdy nám ale neříkají všechno. Neříkají, co bude dál. Neříkají, co se stane, pokud bychom opravdu rozburali svět tak, jak si to představují. Myslí si, že to se to automaticky zlepší. A to já si nemyslím.
Nepotřebuji létat na Mars. Chci začít od základů. Tím základem je pro mě hospodaření státu a fungování spravedlnosti. Stát musí jít příkladem a peníze vynakládat účelně a bez korupce. Nikdo nemůže chtít zvyšovat daně lidem, jak pořád dokola všude čteme, bez toho, aby se nejdřív ucpaly díry, kudy peníze pořád dokola utíkají. A že jich je. Nikdo nemůže po lidech chtít, aby plnili další povinnosti, když stát nedokáže ani vymáhat právo a pochytat všechny lumpy, kteří si z našich zákonů udělali trhací kalendář. Tam, kde se děje nespravedlnost, musíme zasáhnout rychle a nemilosrdně.
Jako polda jsem potkal asi každého lumpa, kterého tahle země má. A nikdy jsem neuhnul.
Nic na tom nezměním. Nikdy neuhnu, nikdy nic neukradnu a nikdy nepůjdu nikomu na ruku. To vám přísahám.
Robert Šlachta (2021)
