Článek
Na úvod bychom měli poznamenat, že manželé Ed (1926-2006) a Lorraine (1927-2019) Warrenovi zasvětili život zkoumání paranormálních jevů a tím pádem byli často hodnoceni jako kontroverzní osoby. Stali se zároveň hlavními postavami pro celou sérii, kterou co do tvorby odstartoval film V zajetí démonů (2013) a na nějž se nabalily další snímky s přibližnou, navazující nebo prolínající se tématikou. Naposledy jsme mohli vidět Sestru II (2023), která však časově předchází příběhům Warrenových.
Píše se rok 1964 a manželé jsou pozváni k případu týkajícího se oběšeného muže v místnosti, kde se nachází i podivné zrcadlo. Těhotná Lorraine se vydá prosto prozkoumat a během šokujícího zážitku - ačkoliv má stanovený termín na pozdější dobu - pocítí porodní bolesti. Po příjezdu do nemocnice je děvčátko označeno za mrtvé, ale po minutě nečekaně obživne. Warrenovým se tato vzpomínka vybaví o 22 let později, i když k ní zpočátku zaujímají odmítavé stanovisko.
Rodina Smurlových na Chase Street v městečku West Pittston slaví narozeniny své dcery Heather Elizabeth a otec jí u této příležitosti věnuje právě ono zrcadlo, které před lety viděla Lorraine. Dívka však nemá z daru dobrý pocit (nehledě na krajně negativní reakce domácího mazlíčka, zlatého retrievera Simona) se rozhodne se sestrou zrcadla zbavit. Tím se ale celá situace ještě zhorší. Mezitím Judy Warren, dcera Eda a Lorraine, představí rodičům svého přítele Tonyho Speru - a když prostřednictvím duchovního otce Gordona jsou Warrenovi požádáni, aby se případu Smurlových ujali, s ohledem na Edovu srdeční slabost odmítají. Situace se však začne komplikovat a zakrátko si především Lorraine uvědomí, že jakkoli je případ z West Pittstonu vzdálený, týká se jejich rodiny víc, než by si byla ochotna připustit.
Moc se neleknete
Kdysi se objevilo hodnocení, že horory lze rozdělit na tři skupiny: a) lekací - to jest že na vás co chvíli vybafne někdo nebo něco, lhostejno zda přirozený nebo démonický objekt; b) krvavé - spočítat litry životně důležité tekutiny lze na hektolitry a násilí je všudypřítomné, bohužel někdy až samoúčelné; c) psychické - nemusí se tolik vraždit, ale násilí a hrůza provází diváka od samého počátku až ke konci. Osobně bych ještě přidal kategorii tušeného teroru, k němuž však vůbec nemusí dojít, což o to více prověří divákovu nervovou soustavu.
Čtvrté pokračování zajetí démonů lze označit za vytříbený, prověřený a vyspělý film, jenž si bere nejen ze žánru, ale i předchozích filmů série zkušenosti a poučení. Není přehnaně efektní, samozřejmě se několikrát leknete, ač takovou situaci čekáte, ale má snahu něco sdělit a příběh se dostává do popředí, takže na náročné efekty (třebaže jich tu pár je) připadá až druhé místo. Hlavní roli hraje děj a odhalení dávného tajemství, k němuž sice divák dojde dřív, ale dojem ze snímku to rozhodně nekazí. A milým bonusem jsou i některé artefakty z jiných filmů této franšízy.
Lze mít i menší výhrady
Pořád jsme ale na poli hororu, kde určitá fabulace musí přijít, což je případ samotného zrcadla - pokud ale nad existencí této pomůcky nebudete příliš dumat (ale i v případě, že si položíte nezbytně nutnou otázku), dojem z filmu vám to nezkazí. Poněkud kontroverznější jsou určité nelogičnosti takového rázu, že je lze stěží vysvětlit. Na jednu stranu si démoni špacírují prostorami, kde je bezpočet náboženských artefaktů a bez problémů jimi pohrdají, na druhou je to právě duchovní síla, mající na ně zásadní vliv.
Tvůrci pochopitelně volili ponurý styl a 80 % ne zrovna krátké stopáže 135 minut se odehrává v pološeru nebo tmě. Sympatické ale je, že se maximálně snažili zachovat ráz roku, ve kterém Warrenovi svádějí svůj Poslední rituály - a to včetně dobových melodií, což je příklad písně Davida Bowieho Let's Dance. Nic moderního tu nevyčnívá, takže pokud nějací hledači omylů budou chtít zabodovat, musejí se opravdu snažit (a třeba neuspějí).
Byli jim souzeni
Počtvrté se hlavních rolí zhostili Vera Farmiga a Patrick Wilson. V případě Lorraine, jíž Vera skutečně vdechla svou osobnost, si dokonce můžeme položit otázku, zda i tady nenastoupí jisté prokletí ikonické role. Poměrně dobře je zvládnutý i dvaadvacetiletý odstup, kde maskéři odvedli velmi solidní roli. Bohužel Mia Tomlinson jako Judy má herecký prostor menší, než by se dalo čekat, o to víc pak překvapuje velmi vyzrálý projev Bena Hardyho v roli Tonyho Spery. Na těch čtyřech stojí maximální zátěž a je velmi příjemné zjistit, že nikdo nevyčnívá ani se neztrácí. Pro úplnost dodejme, že snímek režíroval Michael Chaves, pro nějž to je už čtvrtý film série The Conjuring - původní režisér James Wan tu plní roli producenta.
Hlavní předností snímku je skutečnost, že se nerozptyluje žádnými zbytečnými vedlejšími liniemi a přímočaře kráčí k cíli. Rozhodně je přínosem i závěrečná informace o práci Warrenových a jejich dalších osudech, doprovázených autentickými záběry. V tomto směru lze hodnotit V zajetí démonů 4: Poslední rituály - jakkoli to bude znít podivně - hororem kultivovaným, nekomplikovaným a pokud se opravdu jedná o závěr celé série, pak důstojným rozloučením. A není vyloučeno, že se vám pod kůži zaryje ona říkanka, plašící blížící se zlo: „Hloupé Káče upad váček / sebrala ho Trůda / uvnitř ani grešle. Pranic / zvenčí pentle rudá / Ať jsi pryč!“
Z hlediska hodnocení lze film doporučit ke shlédnutí v kině, získáte tím zásadní rozměr navíc. Zaslouží si poctivé 4 hvězdy nebo také 80 %. A docela na závěr - kdo si počká, až závěrečné titulky dojedou ke konci, dozví se, co se s oním démonickým zrcadlem stalo.
Zdroj: novinářská projekce
Podklady: csfd.cz, vertical entertainment.cz
