Článek
Kdo lže, ten pracuje
Na úvod je nutno říci, že tento text sepisuji z pozice člověka, který disponuje středoškolským vzděláním. Rád bych se s vámi podělil o svůj pohled na korporátní zaměstnání a také o své pracovní zkušenosti z hlavní města Prahy, kde jsem se, nutno dodat, narodil. (I takoví v Praze žijí, i když o nás moc neslyšíte…) Zastával jsem několik „normálních“ pracovních pozic v administrativě v korporátních firmách. Nicméně k tomu mám také zkušenosti s manuální prací - haly, sklady, montérky, reflexní vesty. Ano, i takoví Pražané jsou a není jich málo. Manuální prací to vlastně začalo, občasná brigádka při škole, peníze jsou na účtu včas, takže super. Člověk nemusí nic řešit, trochu té fyzické práce přeci přežije. Po nějakém čase se člověk začne poohlížet po ostatních, kteří na šestou ranní nemusejí spěchat do fabriky. Jaké to vlastně je chodit na devátou s kafíčkem v ruce? Fajn, zkusím to. Stačí upravit CV, ze skladníka rázem testujete zboží a zadáváte data do počítače, no a to je panečku pozvánek k pracovním pohovorům!
Korporátní firma se zahraničním vlastníkem a plejádou mimopražských dojíždějících zaměstnanců? Máte již domluvené sezení u psychiatra?
Nadpis může působit trochu agresivně, ale skutečně je to taková formulace, za kterou si stojím. Vypozoroval jsem, že míra dojíždějících mimopražských zaměstnanců značí míru výši výplaty mezd v dané firmě. Čím více lidí pádících po čtvrté na vlak, tím více si buďte jisti, že v takové firmě na hypotéku nikdy v životě nedosáhnete. Možná tak ještě vedoucí pracovník, který ve společnosti působil již za vlády bývalých českých majitelů, mzda se mu tudíž pravidelně každý rok zlehka valorizuje, počínaje jeho první mzdou v této firmě, která byla poněkud ve vztahu k průměrné statistické mzdě odlišná od té vaší současné, i když, řekněme, jste na stejné pozici jako váš vedoucí, když ve firmě začínal.
Když do takové společnosti nastoupíte na pozici administrativní podpory obchodu, za peníze, které vám dali, zničehonic znejistíte, jestli neudělali na HR chybu, zda máte vzhledem k výši vaší mzdy kontrolovat a obsluhovat obchody v řádech desítkách a stovkách milionů korun, nebo zda nemáte na celém patře vysypat koše a vytřít na záchodě. Každá firma je jiná, rozhodně neplatí, že česká firma platí nejvíc, ale opravdu poslední dobou se nemohu nevšimnout, že západní firmy vyhledávají Prahu jakožto levnou pracovní sílu. Lidí je nedostatek, tam, kde jsou zapotřebí tři, jsou pouze dva, místo se nedaří obsadit, ale to nevadí, práce se zpracuje i tak a firma ušetří na nadbytečné mzdě. Psychoterapii zajistíme a dále spokojeně pracuj, ve svém věku přece nechceš již hledat jinou práci, ne?
Lidé
Ono je to vcelku hezká představa, po škole si najít práci, tam být většinu života, k tomu i těch pár manželství, nějaké to dítě, a to by mohlo stačit. Velmi pěkné vyhlídky, růžová budoucnost. Bohužel realita je odlišná a není celkem hezká. Bezdětnost na každém rohu, prvorodiči až okolo pětatřiceti, matky samoživitelky, prášky na hlavu, u mladších potetovaná předloktí, rozvody, alimenty a dále lépe nepokračovat. Popravdě u starších lidí pozoruji z jedné strany frustraci ze zaměstnání a odpočítávání roků zbývajících do důchodu, z druhé strany neochotu se svým pracovním životem cokoliv udělat.
Ale není se asi čemu divit. Narůstající věk, potomci, kteří vyžadují péči a peníze, k tomu je v Česku, myslím, jakýsi tlak na zaměstnavatele na zvýšení platu stále ne úplně společensky přijatelnou věcí a široce osvojenou dovedností. Což je dle mého obrovská škoda, protože když nebudeme dostatečně sebevědomí vzhledem k hodnotě, kterou pro vlastníky firem vytváříme, a budeme přistupovat k normálním „průměrným“ pracím stylem: „alespoň nechodím jak nějaká lopata někam do továrny“ (avšak k tomu zobu prášky na hlavu jak na běžícím pásu), životní úroveň si nijak zvyšovat nebudeme, zahraniční majitelé firem nám tady vyšší peníze za naši práci nenechají, talentovaní lidé nám utečou do zahraničí, zůstanou jen ti humanitně vzdělaní vyžadující náležitou dotační péči. A tenhle kolos financovat nelze donekonečna!
Zpět k manuální práci! Lepší „Oxana s úsměvem“ než „Tereza s titulem“
Po sérii několika zaměstnání v korporátních firmách jsem dospěl k názoru, že peníze se dají vydělávat i „důstojnější“ a hodnotnější činností. Na zkrácený úvazek pracuji již nějaký čas v jednom menším skladu a k tomu ještě podnikám (provozuji internetový obchod). Upřímně, vydělám si nyní podstatně více, když sečtu všechny svoje příjmy, a to navíc v porovnání s korporátem pracuji méně hodin. Kancelářské profese mi vlastně vůbec nechybí. Spousta stupňujícího stresu, který není náležitě kompenzován? Děkuji, nechci. To není úplně sociální jistota podle mého gusta. Jsem spokojený tam, kde jsem. A nakonec, sice se to nedá prohlásit úplně o všech, ale lidé v manuálních profesích se mi ve své podstatě vlastně zdají tak nějak více v pohodě (bez urážky :-) )
