Článek
V poslední době se v médiích i na sociálních sítích objevují hlasy některých mladých liberálů, že by senioři neměli mít volební právo. Prý nerozumějí modernímu světu, volí „špatně“ a brzdí „pokrok“. Někteří politici těmto názorům dokonce přitakávají – snad ze strachu o hlasy mladších, nebo z pohodlného přesvědčení, že stáří už nemá co říct.
Tento postoj je však nejen morálně nepřijatelný, ale i historicky absurdní. Po tisíciletí totiž právě starší lidé představovali přirozené jádro vedení lidských společenství.
Rady starších – základ civilizace
V tradičních společnostech – od antického Řecka přes slovanské vesnice až po asijské říše – existovala instituce rady starších. Starci nebyli považováni za přítěž, ale za poklad zkušeností. Jejich úkolem bylo chránit rovnováhu, spravedlnost a paměť rodu.
V antickém Římě slovo senatus pochází od senex – „stařec“. Senát tedy znamenal „shromáždění starších“. Právě tito muži rozhodovali o nejzávažnějších otázkách říše, protože se věřilo, že s věkem přichází rozvaha a schopnost vidět věci v širších souvislostech.
Podobně ve starověké Číně byla úcta ke stáří základním pilířem společenského řádu. Konfucius učil:
„Kdo nemá úctu ke starším, ten nemá úctu ani k sobě.“
Starší lidé byli považováni za nositele moudrosti, která spojuje minulost s přítomností.
Zkušenost proti fanatismu
Moderní společnost se však od těchto hodnot odvrací. Místo úcty ke zkušenosti přichází kult mládí, rychlosti a povrchního názoru. Mládí se často stylizuje do role morální autority – bez toho, aby prošlo zkouškou života.
Zkušenost přitom ukazuje, že mladí bývají snáze manipulovatelní – ideologiemi, sociálními sítěmi či emocemi. Jsou náchylní k černobílému vidění světa. Staří lidé naproti tomu vědí, že každé rozhodnutí má důsledky, že svět není jednoduchý a že svoboda se nerodí z výkřiků, ale z rozvahy.
Společnost bez paměti nemá budoucnost
Odejmout seniorům volební právo znamená popřít samu podstatu demokracie – popřít paměť, zkušenost a kontinuitu. Znamená to zříct se moudrosti, která nás varuje před opakováním chyb.
Každý, kdo tvrdí, že lidé, kteří tuto zemi vybudovali, nemají právo rozhodovat o její budoucnosti, ztrácí morální legitimitu mluvit o svobodě. Práva nejsou odměnou za mládí ani moderní názor – jsou projevem rovnosti a lidské důstojnosti.
Návrat úcty k moudrosti
Moudrost stáří není zátěž, ale kotva společnosti. Demokracie bez úcty ke zkušenosti se rychle mění v krátkozrakou hru emocí.
Starci kdysi vedli obce, protože chápali, že vláda bez rozumu je chaos. Dnes by alespoň měli mít možnost říct svůj hlas – a připomenout, že jen společnost, která si váží svých starších, si zaslouží budoucnost.
