Článek
Vážení.
Pokud stát budu chtít řídit jako firmu, tak i v případe že bude moje „bývalá firma“ zaparkovaná ve svěřeneckém fondu platí, že je bližší košile než-li kabát. Jednoduše řečeno, je lepší mít miliardové dotace v Agrofertu, než ty peníze poslat na obranu státu. Je přeci jasné, že s penězi se mohu v případě problémů s bezpečností klidně uklidit třeba do Francie, která své závazky vůči NATO plní. A protože jsem de-facto slovák, nějaká Česká republika mě vlastně zas až tak moc z hlediska bezpečnosti zajímat nemusí. Že je to bezpečnostní problém pro ČR je sice možné, ale to si měli občané rozmyslet při volbách. Slíbeno bylo zvýšení důchodů a snížení poplatků. Třeba za ČT. Ono to tak snad kosmeticky bude vypadat. Že stát zase zadlužíme je sice možné, ale firma bez úvĕru? A jestli to splatí budoucí generace a vlády taky vlastně není můj problém. No a nic o dodržování mezinárodních bezpečnostních úmluv jsme v programu neslibovali, taže všecno je podle volebního programu. Jo a ty penize pro Ukrainu by si taky asi zasloužil Agrofert. No a né? Kdo jiný.
Doufám že jste pochopili sarkasmus. Tento způsob jednání není zodpovědný a nelíbí se mi. Ať již z krátkodobého či dlouhodobého hlediska. Jenže všechny indicie ukazují že je tomu tak. Toto je tedy protest. Možná zoufalý, možná marný, ale alespoň něco.
Děkuji za pozornost.
Roman.
