Článek
Často slyšíme, jak politika do sportu nepatří, nemá se s ním míchat atd. Pokud je ale politika správou věcí veřejných, stává se jí i sport úplně přirozeně pokaždé, když přesáhne rozměr sportující rodiny, úzké party kamarádů, nebo se odehrává v nějakém veřejném prostoru… tzn. možná ne úplně vždycky - ale skoro.
Kromě toho a podle mě především je sport taky zábava a radost. Více či méně užitečná, v různé míře intenzivní nebo naopak nenáročná, levná, drahá nebo výdělečná, samostatná nebo sdílená a obecně skvělá.
Z toho vyplývá logický názor na toto možná zbytečně politizované, ale vlastně pořád docela jednoduché téma: pokud mi někdo vyhodí dům do vzduchu, zabije děti nebo přátele, znásilní ženu atp., asi si s ním nepůjdu zasportovat. Protože to už by žádná radost nebyla. Ani když to jen vymyslel, umožnil, nebo odsouhlasil.
Ke sportu taky patří určitá míra zdravého sebevědomí, (nad)sázky a přátelského popichování, možná i provokace… i když to už se dostáváme na tenkou hranici s arogancí, možná častější spíš na vyšší výkonnostní nebo reprezentační úrovni. Nebo právě v politice, v pojetí různých více či méně psychopatických jedinců navíc často v nepříjemné kombinaci s někdy až udivujícím cynismem - jako teď právě v případě té ruské.
Proto je škoda, že z vyjádření MOV i představitelů různých jednotlivých sportovních asociací zaznívají ohledně nepřijatelné účasti ruských sportovců někdy skoro spíš omluvy, než aby zaznělo úplně jasně:
Milí Rusové, chápeme, že jednotlivě možná agresivní politiku vaší země tak úplně nepodporujete a zločince ve vašem vedení možná sami vnímáte jako neštěstí. My také. Ve stejném dresu ale vaše názory těžko odlišit od těch oficiálních, i kdybyste se je odvážili vyslovit nahlas. Nehledě na riziko zneužití sportovního krytí ze strany těch vašich spoluobčanů, kteří tu opravdu nemají co dělat. Proto vás na naše sportovní, společenské a jiné akce raději nepustíme.
Nejde ale o nějaké definitivní, nezměnitelné stanovisko a o vaší účasti - nebo o účasti vašich nástupců - se můžeme začít zase znovu bavit po ukončení vašich agresivních výpadů na cizí území, omluvě a odškodnění Ukrajiny a po návratu vaší země mezi ty civilizované, kterých se my ostatní nemusíme bát.
To samozřejmě neplatí pro Rusy, kteří už se současných smutných hodnot své původní země zřekli a dnes reprezentují jiné, ať už přímo ve sportovním dresu, s hodnotnější vlajkou, nebo i v jiných oborech, kde jejich postoj může být dobrým důvodem, proč si i dnes některých Rusů vážit. Nakonec i na poslední letní i teď na zimní olympiádě je Rusů pod neutrální vlajkou víc oproti mnoha jiným výpravám a i jejich účast tedy zjevně možná je, jakkoli je to s tou neutralitou často problematické.
Jde tedy jen o otázku ruské státní účasti, která zůstává problematická i z hlediska fair play, a to i nehledě na dlouhodobou tradici státních dopingových programů. I v jiných sportovních týmech může být někdy příprava tvrdá a třeba i bolestivá, pořád však zůstává v první řadě dobrovolná a zároveň respektující základní lidské hodnoty, principy spolupráce atp. Ruské společenské standardy jsou dnes bohužel úplně jinde, stejně jako oslavované morální hodnoty atd… není prostě o co stát. Co bude za čtyři, za deset nebo za sto let… kdo ví, ani Rusům nikdo nezavírá dveře navždycky.
S trochou nadsázky a s argumenty ruského typu není účast žádoucí ani z hlediska bezpečnosti samotných ruských sportovců: co kdyby někoho napadlo zúžit okruh soupeřů jejich vlastním způsobem a některé taky prostě pozabíjet? I kdyby to neproběhlo přímo v olympijské vesnici, její atmosféru by to narušilo stejně jako v těch ukrajinských, kde konkrétní mrtví byli oproti ruským sportovním celebritám nejspíš ještě nevinnější. Je to samozřejmě absurdní představa, protože většina lidí naštěstí není jako Rusko, ale i tak: Nedávná debata o vhodnosti a pravidlech připomínání památky ukrajinských reprezentantů sice vyloučila jejich fotky přímo na olympiádě, na hlavě a na helmě jednoho z přeživších (mezitím dle platných olympijských předpisů po zásluze diskvalifikovaného), to ale nic nemění na tom, že spousta lidí v Cortině být nemůže, protože je Rusko zavraždilo.
Vlastně i z hlediska podobně tradičních ruských vlivových operací v Evropě, USA a vůbec všude by taková úplně otevřená komunikace dávala smysl: Proč těm chudákům ze země lidí zvláštního ražení aspoň nezkusit nabídnout alternativu k oficiálním státním tvrzením podobně, jako cpou Rusové ty své nám?
Tak proto.
